31 C 164/2020-49 — Okresní soud v Chomutově

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 1 000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne 24. 1. 2014 uzavřené mezi žalovanou a [právnická osoba] [příjmení] p.l.c. (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“), na základě které měla předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalované převodem na její účet zápůjčku ve výši 1 000 Kč, kterou měla žalovaná vrátit do 20. 2. 2014, což však neučinila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den [datum]. Žalobkyně se z jednání přípisem ze dne 19. 10. 2020 omluvila a žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila. Soud proto projednal věc v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), bez přítomnosti obou účastníků, přičemž vycházel z provedených listinných důkazů založených ve spise, na jejichž základě učinil následující závěr o skutkovém stavu: Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou nebyla uzavřena tvrzená smlouva o zápůjčce, neboť žalobkyní předložené důkazy pro takový závěr neposkytují dostatečný podklad. Žádný z předložených důkazů není listinou, která by byla podepsána byť jen jednou ze smluvních stran. Listina označená jako„ Smlouva o zápůjčce“ postrádá základní náležitosti tohoto smluvního typu, nehledě na absenci podpisů obou stran, a proto nedokládá uzavření tvrzené smlouvy, ale pouze shrnuje údaje o zápůjčce. Na tomto závěru nic nemění ani skutečnost, že předchůdkyně žalobkyně disponovala osobními údaji žalované. Žalobkyně ani neprokázala své žalobní tvrzení (čl. II věta první žaloby), že by částku 1 000 Kč zaslala na účet žalované, což kromě žalobních tvrzení vyplývá i z faktury ze dne 24. 1. 2014. Žalobkyně sice předložila poštovní poukázku, podle které žalované mohla být vyplacena částka 1 000 Kč, nicméně tomuto důkazu nepředchází odpovídající žalobní tvrzení, a proto z něj nelze pro danou věc činit žádné skutkové závěry. Svou absencí při ústním jednání se žalobkyně vzdala možnosti být soudem poučena ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., k doplnění tvrzení a důkazů. 4. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou nedošlo k uzavření smlouvy o zápůjčce ve smyslu § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a vzhledem k tomu, že žalobkyně ani neprokázala, že byly žalované tvrzeným způsobem (na účet) poskytnuty finanční prostředky, nemohla se žalovaná na úkor předchůdkyně žalobkyně ani bezdůvodně obohatit ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. Žalobkyně tedy neprokázala existenci právního důvodu pro přiznání žalované částky, a soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. 5. Přestože žalovaná byla ve věci zcela úspěšná a měla by ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, žádné náklady neuplatnila a z obsahu spisu ani nevyplývá, že by jí nějaké náklady dosud vznikly, a proto soud ve výroku II. rozsudku nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.