31 C 179/2020-39 — Okresní soud v Chomutově

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 1 000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne 24. 9. 2015 uzavřené mezi žalovanou a [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“), na základě které měla předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalované zápůjčku ve výši 1 000 Kč, jež měla žalovaná vrátit do 14. 10. 2015, což však neučinila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den [datum]. Žalobkyně se z jednání přípisem ze dne 19. 10. 2020 omluvila, žalovaná se k jednání nedostavila a ani se neomluvila. Soud proto projednal věc v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), bez přítomnosti obou účastníků, přičemž vycházel z provedených listinných důkazů založených ve spise, na jejichž základě učinil následující závěr o skutkovém stavu: Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou nebyla uzavřena tvrzená smlouva o zápůjčce, neboť žalobkyní předložené důkazy pro takový závěr neposkytují dostatečný podklad. Předložená smlouva o úvěru [číslo] ze které ani nevyplývá, kdy měla být uzavřena, není totiž podepsána vůbec nikým a tedy ani žalovanou a předchůdkyní žalobkyně. Nelze tak považovat za prokázané, že smluvní strany měly vůbec vůli smlouvu uzavřít; na čemž nic nemění ani skutečnost, že předchůdkyně žalobkyně disponovala osobními údaji žalované. Žalobkyně kromě toho ani neprokázala, že částka 1 000 Kč byla zaslána na účet žalované, neboť z žádného z předložených důkazu – a to ani z části bankovního výpisu – nevyplývá, kdo byl majitelem účtu, na který byla tato částka zaslána. Svou absencí při ústním jednání se žalobkyně vzdala možnosti být soudem poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř., k doplnění důkazů. 4. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou nedošlo k uzavření smlouvy o zápůjčce ve smyslu § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a vzhledem k tomu, že žalobkyně ani neprokázala, že byly žalované poskytnuty finanční prostředky, nemohla se žalovaná na úkor předchůdkyně žalobkyně ani bezdůvodně obohatit ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. Žalobkyně tedy neprokázala existenci právního důvodu pro přiznání žalované částky, a proto soud žalobu v celém rozsahu zamítl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. 5. Přestože žalovaná byla ve věci zcela úspěšná a měla by ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, žádné náklady neuplatnila a z obsahu spisu ani nevyplývá, že by jí nějaké náklady dosud vznikly, a proto soud ve výroku II. rozsudku nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.