31 C 184/2020-34 — Okresní soud v Chomutově

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 4 667 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 19. 1. 2017, na základě které měla žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr ve výši 2 500 Kč, který měl žalovaný splatit do 16. 2. 2017 (a následně do 6. 4. 2017) spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 917 Kč. Žalobkyně vyúčtovala žalovanému také smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 2 500 Kč za období od 7. 4. 2017 do 19. 8. 2018 v celkové výši 1 250 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den [datum]. Žalobkyně se z jednání přípisem ze dne 19. 10. 2020 omluvila, žalovaný se k jednání nedostavil a ani se neomluvil. Soud proto projednal věc v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), bez přítomnosti obou účastníků, přičemž vycházel z provedených listinných důkazů založených ve spise, na jejichž základě učinil následující závěr o skutkovém stavu: Mezi žalobkyní a žalovaným nebyla uzavřena tvrzená smlouva o úvěru, neboť žalobkyní předložené důkazy pro takový závěr neposkytují dostatečný podklad. Předložená smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 19. 1. 2017 není totiž podepsána žalovaným. Nelze tak považovat za prokázané, že žalovaný měl vůli smlouvu uzavřít a že žalobkyně uzavřela předloženou úvěrovou smlouvu právě se žalovaným; na tom nic nemění ani skutečnost, že žalobkyně disponovala osobními údaji žalovaného. Žalobkyně ani neprokázala, že částku 2 500 Kč zaslala na účet žalovaného, neboť z žádného z předložených důkazu nevyplývá, kdo byl majitelem účtu, na který byly prostředky zaslány, ani to, že byla tato částka na protiúčet skutečně připsána. Žalobkyně ani neprokázala, že žalovanému řádně zaslala předžalobní výzvu – obyčejný e-mail ze dne 25. 1. 2020 zaslaný na elektronickou adresu, u které nebylo prokázáno, že patří právě žalovanému, nelze za řádné odeslání předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř., považovat. Svou absencí při ústním jednání se žalobkyně vzdala možnosti být soudem poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. k doplnění důkazů. 4. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Mezi žalobkyní a žalovanou nedošlo k uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ ObčZ“), a vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala ani poskytnutí finančních prostředků žalovanému, nemohl se žalovaný na její úkor ani bezdůvodně obohatit ve smyslu § 2991 odst. 1 ObčZ. Žalobkyně tedy neprokázala existenci právního důvodu pro přiznání požadované částky, a soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. 5. Přestože žalovaný byl ve věci zcela úspěšný a měl by ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, žádné náklady neuplatnil a z obsahu spisu ani nevyplývá, že by mu nějaké náklady dosud vznikly, a proto soud ve výroku II. rozsudku nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.