31 C 201/2020-47 — Okresní soud v Chomutově

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 7 000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne 21. 10. 2014, uzavřené mezi žalovaným a [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“), na základě které měla předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 7 000 Kč, kterou měl žalovaný vrátit do 22. 12. 2014, což však neučinil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den [datum]. Žalobkyně se z jednání přípisem ze dne 19. 10. 2020 omluvila, žalovaný se k jednání nedostavil a ani se neomluvil. Soud proto projednal věc v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), bez přítomnosti obou účastníků, přičemž vycházel z provedených listinných důkazů založených ve spise, na jejichž základě učinil následující závěr o skutkovém stavu: Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nebyla uzavřena tvrzená smlouva o zápůjčce, neboť žalobkyní předložené důkazy pro takový závěr neposkytují dostatečný podklad. Žádný z předložených důkazů není listinou, která by byla datována a podepsána byť jen jednou ze smluvních stran. Interní listina vystavená předchůdkyní žalobkyně označená jako„ Loan application info“, kterou žalobkyně navrhla k prokázání uzavření smlouvy, nedokládá uzavření smlouvy, ale pouze shrnuje údaje o úvěru či zápůjčce. Nelze tak považovat za prokázané, že smluvní strany uzavřely jakoukoli smlouvu; na tom nic nemění ani skutečnost, že předchůdkyně žalobkyně disponovala osobními údaji žalovaného. Žalobkyně ani neprokázala, že částka 7 000 Kč byla zaslána na účet žalovaného, neboť z žádného z předložených důkazu nevyplývá, kdo byl majitelem účtu, na který byly finanční prostředky zaslány. Svou absencí při ústním jednání se žalobkyně vzdala možnosti být soudem poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř., k doplnění důkazů 4. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nedošlo k uzavření smlouvy o zápůjčce ve smyslu § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a vzhledem k tomu, že žalobkyně ani neprokázala, že byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky, nemohl se žalovaný na úkor předchůdkyně žalobkyně ani bezdůvodně obohatit ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. Žalobkyně tedy neprokázala existenci právního důvodu pro přiznání žalované částky, a soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. 5. Přestože žalovaný byl ve věci zcela úspěšný a měl by ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, žádné náklady neuplatnil a z obsahu spisu ani nevyplývá, že by mu nějaké náklady dosud vznikly, a proto soud ve výroku II. rozsudku nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.