31 C 28/2020-125 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se svým návrhem domáhala na žalovaném zaplacení částky 130 604,38 Kč s příslušenstvím s tím, že dne [datum] s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 300 000 Kč. Poskytnutý úvěr spolu s úroky se žalovaný zavázal splatit v 60 měsíčních splátkách po 7 282 Kč, což však žalovaný řádně a včas neučinil, protože se dostal do prodlení s úhradou splátky splatné dne [datum] a všech následujících. Žalovaný dlužné splátky nezaplatil ani po upomínce ze dne 24. 1. 2019 a po zesplatnění celého úvěru ze dne 15. 8. 2019. Celková výše nároku požadovaného žalobkyní je tak tvořena nesplacenou částí jistiny 122 604,38 Kč a nezaplacenými úvěrovými poplatky ve výši 8 000 Kč. Žalobkyně dále požaduje zaplacení úroku 15,4 % ročně, částečně kapitalizovaného za období od 21. 12. 2018 do 15. 11. 2019 částkou ve výši 17 029,87 Kč a dále do zaplacení. Žalobkyně v rámci doplnění žaloby ze dne 21. 10. 2020 dále uvedla, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela z informací, které si sama zjišťuje ze zdrojů nezávislých na žalovaném, zejména z bankovních, nebankovních a ostatních registrů, z příjmů a výdajů žalovaného a z výše pojištění úvěru. Kromě toho zastává názor, že i kdyby úvěruschopnost řádně neposoudila, je takové jednání stiženou pouze relativní neplatností. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ve věci se konalo první ústní jednání dne [datum], při kterém byla žalobkyně poučena, že má doplnit žalobu ohledně způsobu uzavření úvěrové smlouvy a ohledně posuzování úvěruschopnosti žalovaného, což žalobkyně učinila podáním ze dne 21. 10. 2020. K dalšímu jednání dne [datum] se nedostavil žádný z účastníků, přičemž žalobkyně se omluvila a žalovaný založil do spisu rozhodnutí o své dočasné pracovní neschopnosti, ze kterého však nevyplývá, že by žalovaný nebyl schopen účastnit se jednání a mimo to měl v době jednání povolené vycházky. Soud proto projednal věc bez přítomnosti obou účastníků a vycházel z provedených listinných důkazů. 4. Smlouvou o úvěru ze dne [datum], jejíž součástí byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 300 000 Kč s úrokovou sazbou 15,40 % ročně s tím, že žalovaný jej měl splatit 60 měsíčními splátkami ve výši 7 282 Kč vždy k 20. dni v měsíci. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetového bankovnictví žalovaného spravovaného žalobkyní. Dle historického výpisu a z interního účetního dokladu byla dne 7. 8. 2015 ve prospěch účtu žalovaného vyplacena částka 300 000 Kč. Z návrhu na rozhodnutí o poskytnutí osobního úvěru soud zjistil, že jako příjmy žadatele byly uvedeny příjmy z podnikatelské činnosti 480 000 Kč ročně, jako výdaje pak nájemné 10 000 Kč měsíčně. Žádné jiné výdaje žalovaného uvedeny nebyly. Z žádosti o spotřebitelský úvěr podepsanou v internetovém bankovnictví vyplývá, že žalovaný uvedl, že má příjem z podnikání ve výši 40 000 Kč a výdaje spojené s bydlením 10 000 Kč měsíčně. Z výpisů z účtu za období od 13. 1. 2015 do 12. 8. 2015 soud zjistil, že zůstatek žalovaného na účtu se pohyboval od - 46,47 Kč do 381 357,15 Kč (a to včetně čerpaného úvěru v této věci ve výši 299 510 Kč), přičemž některé přijaté platby byly označeny jako zálohy na různé stavební práce a některé výdaje byly zjevně platbami na závazky jiných osob ([jméno] [anonymizováno] – např. měsíční splátky hypotéky ve výši 7000 – 8000 Kč). Dle výpisu z živnostenského rejstříku vzniklo žalovanému živnostenské oprávnění dne [datum]. Dopisem ze dne 24. 1. 2019 žalobkyně vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužných splátek a dopisem ze dne 15. 8. 2019 žalobkyně celý dluh žalovaného zesplatnila. Z dopisu ze dne 24. 10. 2019 (odeslaného dle informací České pošty téhož dne) soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně zaslal žalovanému předžalobní upomínku. Z oznámení žalobkyně o úrokových sazbách, z všeobecných obchodních podmínek žalobkyně, z prohlášení o zdravotním stavu a z dopisu ze dne 20. 9. 2019 soud pro posuzovanou věc neučinil žádná relevantní skutková zjištění. 5. Na základě provedených důkazů, které byly hodnoceny jak jednotlivě, tak i ve své vzájemné souvislosti, lze po skutkové stránce uzavřít, že žalobkyně uzavřela dne [datum] se žalovaným úvěrovou smlouvu, dle které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr 300 000 Kč, ze kterého mu byla fakticky na účet vyplacena částka 299 510 Kč (částka 490 Kč byla odečtena jako poplatek za zpracování žádosti o úvěr). Z obsahu žaloby (dle uvedeného prvního prodlení se splátkou) žalovaný zaplatil 42 splátek ve výši 7 282 Kč, tj. celkem částku 305 844 Kč. 6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ ZSÚ“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 9. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po stránce právní a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Mezi žalobkyní a žalovaným sice byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a následujících o. z., na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 299 510 Kč (po odečtení poplatku za posouzení žádosti), nicméně tato smlouva byla od počátku absolutně neplatná, neboť žalobkyně řádně nesplnila svou povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, neboť nedostatečným způsobem zkoumala jak příjmy, tak výdaje žalovaného. Co se týče výdajů žalovaného, jako jeho jediné výdaje jsou uvedeny náklady na bydlení ve výši 10 000 Kč. Je nepředstavitelné, že by člověk neměl jakékoli jiné náklady než náklady na bydlení, žalobkyně však tuto skutečnost bez dalšího akceptovala, pouze k této částce přičetla částku životního minima 3 410 Kč. Co se týče příjmů žalovaného, žalobkyně se spokojila s tvrzením žalovaného o příjmech ve výši 40 000 Kč čistého měsíčně (480 000 Kč ročně), které měl mít z podnikání, které nebylo nijak doloženo. Navíc dle živnostenského rejstříku vzniklo žalovanému živnostenské oprávnění až dne [datum], tj. až téměř rok poté, co mu byl předmětný úvěr poskytnut. Žalovaný nefiguroval a ani nefiguruje ani jako člen statutárního orgánu nebo společník obchodní korporace. Je tedy zřejmé, že příjmy žalovaného v době posuzování úvěruschopnosti nemohly pocházet z podnikání, alespoň ne z toho legálního. Tato skutečnost byla přitom zjistitelná pouhou lustrací veřejného živnostenského (eventuálně i obchodního rejstříku), nehledě na to, že pokud by žalovaný legálně podnikal, měla žalobkyně požadovat předložení daňového přiznání, ze kterého by vyplývaly jak příjmy, tak i náklady žalovaného. Proto nelze příchozí platby na účtu automaticky považovat za (čisté) příjmy žalovaného, protože část z těchto plateb zjevně činily zálohy, které musely být následně použity na nákup materiálu apod. Kromě toho žalovaný ze svého účtu pravidelně zjevně splácel i závazky jiných osob (viz např. hypotéku [jméno] [příjmení] 7-8 tis. Kč/měs). Rozhodně tak nelze souhlasit s tvrzením žalobkyně, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného postupovala s odbornou péčí. Porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 9 odst. 1 ZSÚ sankcionováno neplatností, a to neplatností absolutní. Argumentace žalobkyně ohledně relativní neplatnosti tak není v tomto bodě přiléhavá, neboť smlouva o úvěru byla uzavřena ještě za účinnosti zákona č. 145/2010 Sb., jehož § 9 odst. 1 nelze vykládat jinak, než tak, že v případě nedostatečného posouzení úvěruschopnosti je úvěrová smlouva absolutně neplatná. S ohledem na neplatnost úvěrové smlouvy nebyl žalovaný smluvně zavázán ani k dalším smluvním povinnostem, které žalobkyně svou žalobou dále uplatnila, a to zejména k úhradě veškerých poplatků, úroků a smluvních pokut. Tím, že žalovaný od žalobkyně obdržel částku 299 51