7 C 45/2020-27 — Okresní soud v Chomutově

Žalobkyně se svou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí 5 141 Kč s příslušenstvím, a to úroky z prodlení v zákonné výši z této částky za dobu od 1. 1. 2019 do zaplacení. V odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaný je provozovatelem vozidla [registrační značka], [VIN kód], s obsahem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3. Žalovaný v době od 4. 6. 2018 do 14. 9. 2018 neměl k vozidlu uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ač je k tomu dle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů, povinován. Jelikož vozidlo pojištěno nebylo pojištěno, je žalovaný dle shora uvedeného zákona povinen žalobkyni uhradit příspěvek, který se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost a výše denní sazby dle druhu vozidla, tedy 103 dní x 47 Kč = 4 841 Kč. Dále žalobkyně požaduje úhradu částky 300 Kč jakožto poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Žalobkyně a právní zástupkyně žalobkyně se z jednání soudu omluvily; žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil (pozn.: předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno fikcí dne 5. 10. 2020). Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti; vycházeje přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Soud v této věci učinil následující skutková zjištění: Z upomínky o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu [anonymizováno] ze dne 17. 1. 2019 vyplývá, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě příspěvku do garančního fondu s tím, že dlužná část příspěvku činí 5 156 Kč. Z upomínky II. o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu [anonymizováno] ze dne 1. 3. 2019 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě příspěvku do garančního fondu s tím, že aktuální výše příspěvku činí 5 211 Kč. Z výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu [anonymizováno] ze dne 16. 11. 2018 vyplývá, že vozidlo [anonymizováno] [číslo] nebylo v období od 4. 6. 2018 do 14. 9. 2018 pojištěno. Vlastníkem nebo provozovatelem předmětného vozidla je dle žalobkyně od 14. 3. 2016 žalovaný. Z předžalobní upomínky ze dne 5. 4. 2019 plyne, že právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. Tato výzva byla předána k poštovní přepravě dne 8. 4. 2019. Podle § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění pozdějších předpisů, nestanoví-li tento zákon jinak, a) musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené, b) může na dálnici, silnici, místní komunikaci a účelové komunikaci, s výjimkou účelové komunikace, která není veřejně přístupná (dále jen "pozemní komunikace"), provozovat vozidlo pouze ten, jehož povinnost nahradit újmu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona; povinnost pojištění odpovědnosti musí být splněna i v případě ponechání vozidla na pozemní komunikaci. Podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění pozdějších předpisů, jsou vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen "osoba povinná k zaplacení příspěvku") společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Podle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění pozdějších předpisů, osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Po právním posouzení shora uvedeného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že žalovaný coby provozovatel vozidla neměl ode dne 4. 6. 2018 do 14. 9. 2018 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, ačkoliv je tato povinnost zakotvena v § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění pozdějších předpisů. Dle ustanovení § 4 odst. 1 citovaného zákona jsou vlastník vozidla a jeho provozovatel povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni příspěvek za každý den porušení povinnosti. Žalobkyně k prokázání těchto svých tvrzení označila a předložila soudu výzvu k úhradě příspěvku do garančního fondu a dvě upomínky k úhradě příspěvku. Žalobkyně však řádně těmito předloženými listinnými důkazy neprokázala, že by žalovaný byl v předmětné době provozovatelem shora specifikovaného vozidla. Ze shora uvedených listin jednoznačně a nepochybně neplyne, že by vlastníkem či provozovatelem vozidla byl právě žalovaný. Ke ztotožnění žalovaného a předmětného vozidla, které nebylo ve shora specifikované době pojištěno, tak žalobkyně neoznačila a nepředložila žádný relevantní důkaz. Soud proto uzavřel, že v daném případě nebylo prokázáno, že žalovaný byl vlastníkem či provozovatelem předmětného vozidla. Pro úplnost soud dodává, že žalobkyně svou nepřítomností u soudního jednání dne [datum] nevyužila svého procesní práva, jež jí skýtá § 118a odst. 3 o.s.ř., tj. nevyužila svého práva být soudem vyzvána k označení ještě jiných důkazů na podporu svých tvrzení ohledně ztotožnění žalovaného jakožto vlastníka či provozovatele předmětného vozidla (srov. s rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 4. 2008 sp. zn. 28Cdo 1537/2008). Proto nezbylo než konstatovat, že žalobkyně neunesla břemeno důkazní. S ohledem na vše výše uvedené soud žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu, jak co do jistiny ve výši 5 141 Kč včetně zákonného úroku z prodlení ze shora uvedené částky, zamítl (výrok I. rozsudku). Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě by ve věci úspěšnému žalovanému podle § 142 odst. 1 o.s.ř. náležela plná náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že z obsahu spisu neplyne, že by žalovanému vznikly jakékoliv náklady řízení, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II. rozsudku).