8 C 293/2020-41 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu [částka], kapitalizované úroky z prodlení ve výši [částka] a úroky z prodlení v zákonné výši z částky [částka] od [datum] do zaplacení. V odůvodnění uvedl, že veškerá smluvní ujednání mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena elektronickými prostředky komunikace na dálku. Žalovaný se nejprve zaregistroval na internetových stránkách žalobce [anonymizováno], zde uvedl požadované údaje včetně e-mailové adresy, čísla účtu a čísla mobilního telefonu. Na základě úspěšné registrace byla žalovanému v informačním systému žalobce založena klientská sekce a sděleny přístupové údaje do systému. Žalovaný následně prostřednictvím své klientské sekce požádal o poskytnutí úvěru za podmínek uvedených ve smlouvě o úvěru a žalobce jeho žádost schválil. Následně účastníci řízení dne [datum] uzavřeli smlouvu o úvěru [číslo] prostřednictvím klientské sekce tak, že žalovaný odsouhlasil její znění. Žalobce se dovolává správnosti uzavřené smlouvy s odkazem na § 562 odst. 1 občanského zákoníku. Ve smlouvě se žalobce zavázal žalovanému poskytnout [částka], žalovaný se zavázal, že úvěr splatí nejpozději dne [datum] společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši [částka]. Žalobce poskytl žalovanému úvěr dne [datum] převodem na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalovaný úvěr ani poplatek za poskytnutí úvěru ve stanovené době žalobci neuhradil a žalobci tak kromě shora uvedených položek vznikl nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení z poskytnuté jistiny od [datum] až do zaplacení. Požadovaný kapitalizovaný úrok pak odpovídá době od [datum] do [datum]. Podle čl. IX.1.a. smlouvy o úvěru vznikl žalobci v důsledku prodlení žalovaného také nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky [částka] za období od [datum] do [datum] v celkové výši [částka]. 2. Z jednání soudu se žalobce omluvil, žalovaný se, ač řádně a včas předvolán (fikcí na adresu trvalého pobytu shora), k jednání soudu bez omluvy nedostavil. Soud tedy věc projednal a rozhodl s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) v nepřítomnosti účastníků řízení. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil. 3. Z výpisu z bankovního účtu žalobce vyplynulo, že dne [datum] odeslal na shora uvedený bankovní účet [částka]. Dále žalobce doložil předžalobní upomínku adresovanou žalovanému právní zástupkyní žalobce, s tím, že tato byla součástí emailu adresovaného na adresu [email]. Žalobce rovněž doložil nepodepsanou smlouvu o úvěru (v kolonce podpisu je uvedena pouze poznámka datum podpisu a kód zaslaný pomocí SMS [číslo]). 4. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalobce zaslal dne [datum] na bankovní účet žalovaného [částka]. Žalobce disponuje osobními údaji žalovaného. 5. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Dle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 8. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že žalobce převedl na účet žalovaného [částka], ovšem po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že nebyl prokázán žádný právní titul k takovému úkonu. Pro úplnost je třeba zmínit, že i listina označená žalobcem jako výpis z účtu prokazující zaslání výše uvedené částky mezi zmíněnými subjekty nevykazuje přílišné formální obsahové kvality z pohledu zaslání přímo žalovanému, nicméně soud přistoupil k výše uvedeným závěrům o jejím obsahu s přihlédnutím k naprosté procesní pasivitě žalovaného. Z žádného provedeného důkazu však ani při zohlednění této pasivity a při přihlédnutí k nerozporovaným tvrzením žalobce nevyplývá, že by žalovaný provedl jakýkoliv relevantní úkon směřující k uzavření smlouvy o úvěru s žalobcem tvrzeným obsahem. Bylo pouze prokázáno, že žalobce disponuje identifikačními údaji žalovaného a nepodepsanou smlouvou, aniž by bylo jakkoli doloženo, že tyto údaje žalobci sdělil žalovaný a jakým způsobem. Nebylo tak nijak prokázáno, že by se smlouva doložená žalobcem dostala do sféry dispozice žalovaného a tento následně vyjádřil, ať již jakýmkoliv způsobem, vůli tuto smlouvu uzavřít. Skutečnosti nyní uvedené jsou dle názoru soudu pro takový závěr nedostatečné, svou neúčastí při jednání soudu se žalobce vzdal možnosti být vyzván k doplnění důkazů. Pokud pak bylo prokázáno pouze to, že žalobce uhradil žalovanému [částka], je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť žalovanému bylo plněno bez právního důvodu a je povinen takové obohacení žalobci vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Jelikož tedy absentuje právní titul, nemohla být sjednána doba plnění a žalovaný byl povinen obohacení vydat bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Jelikož tak řádně a včas neučinil, je s úhradou v prodlení (§ 1968 občanského zákoníku) a žalobce má rovněž nárok na úroky z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku), a to v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co se týče počátku běhu úroků z prodlení nebylo v řízení prokázáno, kdy žalobce vyzval žalovaného k plnění, za takovou výzvu je tedy třeba považovat až žalobu, která byla ve sféře dispozice žalovaného dne [datum], ode dne [datum], kdy neplnil bez zbytečného odkladu, je tedy žalovaný v prodlení. S ohledem na výše uvedené závěry soud žalobě vyhověl pouze ohledně zaplacení [částka] s příslušenstvím specifikovaným ve výroku č. I tohoto rozsudku a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl, když ostatní části žalobního nároku pramenily právě ze smluvního závazku. Pro úplnost je také třeba zmínit, že žalobce nijak nedoložil, že by se alespoň elementárním způsobem zabýval schopností žalovaného splácet úvěr, v žalobě ani takovou okolnost netvrdil. Aktuálně účinné znění zákona o spotřebitelském úvěru sice počítá v případě takové vady s aktivitou dlužníka ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne [datum] dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. I z tohoto pohledu by pak bylo třeba potenciálně uzavřenou smlouvu mezi účastníky řízení považovat za neplatnou a vypořádat vzájemný vztah dle pravidel bezdůvodného obohacení. 9. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Jelikož byl poměr úspěchu a neúspěchu u obou účastníků řízení v podstatě shodný, rozhodl soud o nákladech řízení s odkazem na § 142 odst. 2 o.s.ř., jak je shora uvedeno.