1 C 132/2020-43 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 2 202 Kč s tím, že nárok vznikl z titulu neuhrazeného pojistného z pojistné smlouvy [číslo] uzavřené mezi žalovanou a [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) dne 7. 5. 2019, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Žalovaný neuhradil žalobkyni pojistné za období od 7. 5. 2019 do 25. 8. 2019 ve výši 2 002 Kč, a to ani přes zaslanou upomínku. Zbytek nároku ve výši 200 Kč pak představuje poplatek účtovaný dle Všeobecných pojistných podmínek pro pojištění vozidel. Dne 21. 12. 2019 došlo k převodu pojistného kmene z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, čímž žalobkyně jako přebírající pojišťovna vstoupila do všech práv a povinností předávající pojišťovny, které byly předmětem převodu. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně již v podaném návrhu souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: 5. Předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo sdružené pojištění vozidla [anonymizována dvě slova], [registrační značka]. Pojistná částka byla stanovena na 6 612 Kč ročně se splatností měsíčně po 551 Kč Počátek pojištění byl smlouvou sjednán na den 7. 5. 2019. Žalovaný dále podpisem smlouvy potvrdil, že před uzavřením smlouvy převzal v listinné nebo, s jeho souhlasem, v jiné textové podobě tyto dokumenty: Pojistné podmínky [anonymizována dvě slova] [rok] (dále„ VPP“), Informace pro klienta, Informační dokument o pojistném produktu, Stručná informace o zpracování osobních údajů, Informace o zprostředkovateli, Souhlas se zpracováním osobních údajů pro marketingové účely, Sazebník administrativních poplatků a Záznam z jednání. Dopisem ze dne 5. 7. 2019 předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného, aby doplatil dlužné pojistné nejpozději do 25. 8. 2019 s upozorněním, že nebude-li pojistné ve stanovené lhůtě uhrazeno, smlouva uplynutím dne 25. 8. 2019 zanikne. Dopisem ze dne 5. 9. 2019 předchůdkyně žalobkyně informovala žalovaného o zániku pojištění s tím, že dlužná částka k datu zániku činí 2 002 Kč. Dne 12. 10. 2019 zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu k úhradě částky 2 202 Kč, jež sestává z dlužného pojistného a z nákladů upomínání ve výši 200 Kč. Z čl. 11 VPP bylo zjištěno, že Pojišťovna je oprávněna požadovat poplatky za úkony a služby, které jsou zejména vyvolané porušením povinností ze strany některého z účastníků pojištění. Přehled úkonů a výše poplatků jsou uvedeny v Sazebníku poplatků, který může Pojišťovna měnit. Dle čl. 4 odst. 10 VPP je-li pojistník v prodlení s placením pojistného, má Pojišťovna vedle práva na zaplacení úroku z prodlení právo na náhradu nákladů spojených s upomínáním a uplatňováním této pohledávky. Ze Sazebníku poplatků platného od 1. 1. 2019 soud zjistil, že poplatek za upomínku po zániku pojištění činí 200 Kč. Na základě notářského zápisu NZ [číslo] sepsaného dne 21. 12. 2019 došlo s účinností ke dni 21. 12. 2019 k převodu pojistného kmene k předchůdkyně žalobkyně jako předávající pojišťovny na žalobkyni jako přebírající pojišťovnu, čímž žalobkyně vstoupila do všech práv a povinností předávající pojišťovny, které byly předmětem převodu pojistného kmene nebo jeho části. Součástí převodu byla i žalovaná pojistná smlouva. Dne 24. 3. 2020 zaslala právní zástupkyně žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu k úhradě dluhu. 6. Podle § 3 odst. 1 věty prvé zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů ve znění účinném ke dni uzavření Smlouvy (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“), pojištění odpovědnosti vzniká na základě pojistné smlouvy uzavřené mezi pojistníkem a pojistitelem. 7. Podle § 2758 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. Dle § 2783 odst. 2 o. z. jednorázové pojistné je splatné dnem počátku pojištění. Je-li ujednáno běžné pojistné, je splatné prvního dne pojistného období; není-li ujednáno pojistné období jako časové období, za které se platí běžné pojistné, považuje se za ujednané pojistné období roční. Dle § 12 odst. 1 písm. e) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona zaniká dnem následujícím po marném uplynutí lhůty stanovené pojistitelem v upomínce k zaplacení pojistného nebo jeho části, doručené pojistníkovi; tato lhůta nesmí být kratší než 1 měsíc a upomínka pojistitele musí obsahovat upozornění na zánik pojištění odpovědnosti v případě nezaplacení dlužného pojistného a o této upomínce pojistitel současně informuje osobu uvedenou v pojistné smlouvě jako vlastník tuzemského vozidla, jde-li o osobu odlišnou od pojistníka; lhůtu stanovenou pojistitelem v upomínce k zaplacení pojistného nebo jeho části lze před jejím uplynutím dohodou prodloužit. Podle § 13 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. má pojistitel právo na pojistné do konce kalendářního měsíce, v němž pojištění zaniklo. 8. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena pojistná smlouva ve smyslu ustanovení § 2758 o. z., jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalovaný neplnil svoji povinnost včas a řádně hradit žalobkyni pojistné, k čemuž se zmíněnou smlouvou zavázal, když žalobkyni nezaplatil ani první splátku pojistného, čímž mu vznikl dluh na pojistném za období od 7. 5. 2019 do 25. 8. 2019 ve výši 2 002 Kč. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužného pojistného, k čemuž mu byla stanovena lhůta ne kratší než 1 měsíc a zároveň byl upozorněn, že v případě nezaplacení dojde k zániku pojištění, podle § 12 odst. 1 písm. e) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla tak v důsledku nezaplacení pojistného došlo dne 25. 8. 2019 k zániku pojištění. Protože žalobkyně má dle ust. § 13 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, právo na pojistné do konce kalendářního měsíce, v němž pojištění zaniklo, uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni dlužné pojistné ve výši 2 002 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dluhu, vznikl žalobkyni nárok i na zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné částky pojistného. Výše zákonného úroku z prodlení je pak určena v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto v této části žalobě vyhověl. 10. Zbytek svého nároku ve výši 200 Kč uplatnila žalobkyně jako poplatek za zaslání upomínky, kdy vznik nároku opírala o ustanovení VPP a Sazebník poplatků. Žalobkyní požadovaný poplatek je nutno posoudit jako smluvní pokutu (§ 2048 o. z.), když se rovněž jedná o sankci za porušení smlouvy. V daném případě se jedná o vztah ze spotřebitelské smlouvy (§ 1810 o. z.), kde spotřebitel fakticky nemá možnost do smluvních ujednání zasahovat a dodavatel – nadto nadán odbornou převahou – je tak vůči spotřebiteli ve výhodnějším postavení. Ústavní soud ve svém nálezu sp.zn. I. ÚS 3512/11 ze dne 11. 11. 2013 mimo jiné uvedl, že, obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách na rozdíl třeba od obchodních smluv mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. V rámci spotřeb