1 C 133/2020-31 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení částky v celkové výši 4 549 Kč s příslušenstvím tam blíže specifikovaným. V odůvodnění žaloby uvedl, že žalovaný byl nájemcem bytu o velikosti 1 + 3 v [anonymizováno] podlaží domu [adresa] v ulici [ulice] v [obec], jehož vlastníkem je žalobce. Žalobní nárok pak sestává z neuhrazených příspěvků na služby spojené s nájmem bytu za rok 2017 ve výši 2 602 Kč a rok 2018 ve výši 1 947 Kč. Žalovaný byl vyzýván k úhradě dlužné částky, ale ani přes výzvy dlužnou částku neuhradil. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. Vzhledem k tomu, že dle ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. není přípustné podat proti tomuto rozsudku odvolání, obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění ve smyslu § 157 odst. 4 o. s. ř. 5. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: 6. Žalobce coby vlastník předal žalovanému na základě Zápisu o dohodě o odevzdání a převzetí bytu ze dne 24. 7. 1987 do užívání byt o velikosti 1+3 nacházející se v [anonymizováno] nadzemním podlaží domu [adresa] v ulici [ulice] v [obec]. Dle evidenčního listu byl žalovaný povinen hradit žalobci na zálohách za služby spojené s užíváním bytu částku 5 592 Kč měsíčně. Za období od 1. 1. 2017 do 31. 12. 2017 vystavil žalobce žalovanému vyúčtování služeb ze dne 29. 9. 2018, v němž vyúčtoval žalovanému nedoplatek na službách ve výši 9 602 Kč, splatný 30. 9. 2018. Za rok 2018, tj. od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2018, vystavil žalobce žalovanému dne 25. 6. 2019 vyúčtování služeb, jímž vyúčtoval žalovanému nedoplatek na službách za uvedené období ve výši 1 947 Kč. Z přehledu plateb bylo zjištěno, že žalovaný na vyúčtovaní za rok 2017 částečně hradil, a to dne 12. 11. 2018 částku 2 000 Kč, dne 12. 2. 2019 částku 1 000 Kč a dne 11. 2. 2020 částku 4 000 Kč. Na předmětné vyúčtování tak zbývá uhradit částku 2 602 Kč. Na vyúčtování služeb za rok 2018 nebylo ze strany žalovaného hrazeno ničeho. Žalobce žalovaného vyzval k úhradě dlužných částek výzvou ze dne 30. 10. 2019 a předžalobní výzvou ze dne 20. 4. 2020. 7. Podle § 3074 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ ObčZ“), nájem se řídí tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti, i když ke vzniku nájmu došlo před tímto dnem; vznik nájmu, jakož i práva a povinnosti vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. To neplatí pro nájem movité věci ani pro pacht. 8. Podle § 2201 ObčZ nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. 9. Podle § 2247 odst. 2 ObčZ pronajímatel zajistí po dobu nájmu nezbytné služby. Má se za to, že nezbytnými službami jsou dodávky vody, odvoz a odvádění odpadních vod včetně čištění jímek, dodávky tepla, odvoz komunálního odpadu, osvětlení a úklid společných částí domu, zajištění příjmu rozhlasového a televizního vysílání, provoz a čištění komínů, případně provoz výtahu. Podle odst. 3 téhož ust. způsob rozúčtování cen a úhrady služeb stanoví jiný právní předpis. Podle odst. 4 téhož ust. strany si ujednají způsob rozúčtování cen a úhrady případných dalších služeb, není-li stanoven jiným právním předpisem nebo rozhodnutím cenového orgánu. Způsob rozúčtování musí být určen před poskytováním služby. 10. Dle § 1968 ObčZ dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 ObčZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že mezi žalobcem a žalovaným existoval nájemní vztah ke shora uvedenému bytu ve smyslu ust. § 2201 ObčZ. Žalovaný byl povinen uhradit žalobci cenu služeb poskytovaných v souvislosti s užíváním bytu, které žalobce žalovanému řádně vyúčtoval (§ 2247 ObčZ). Žalovaný však porušil své povinnosti nájemce, když žalobci neuhradil nedoplatek vzniklý na těchto službách za rok 2017 a 2018. Na vyúčtování za rok 2017 ze dne 29. 6. 2018 bylo žalovaným částečně hrazeno a zbývající dlužná částka za fakturu tak činí 2 602 Kč. Za rok 2018 vznikl žalovanému dluh na službách ve výši 1 947 Kč. Soud tak shledal žalobu důvodnou a uložil žalovanému zaplatit žalobci shora uvedené dlužné částky, a to včetně zákonného úroku z prodlení tak, jak je žalobce požadoval, kdy počátek jeho běhu je odvislý od data splatnosti jednotlivých vyúčtování a data jednotlivých částečných úhrad na fakturu za rok 2017. Výše žalobcem požadovaného úroku z prodlení je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 12. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jež byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 146 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 549 Kč sestávající z částky 1 000 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby) včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a náhrad ve výši 546 Kč Tyto náklady řízení je žalovaný podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit advokátu žalobce. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.