1 C 139/2020-39 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se coby právní nástupce [právnická osoba] [IČO] se sídlem [adresa] (dále jen právní předchůdce žalobkyně) domáhala po žalovaném zaplacení smluvní pokuty s odůvodněním, že její předchůdce shora uvedený uzavřel s žalovanou smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, přičemž součástí smlouvy byl i ceník uvedené společnosti, přičemž žalovaná opakovaně porušila povinnosti vyplývající jí ze smlouvy tím, že nehradila řádně a včas cenu za poskytované služby a žalobkyně tak odstoupila od smlouvy a poskytla žalované náhradní lhůtu ke splnění povinnosti uhradit dlužné částky a vrátit poskytnuté zařízení ([právnická osoba] [anonymizováno 5 slov]: [číslo] [anonymizováno]: - dále jen zařízení). Žalovaná v rozporu s povinností dle smlouvy nevrátila zařízení a vznikla jí tak povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 2 000 Kč. Uvedená pohledávka byla smluvně postoupena žalobkyni dne 31. 12. 2019. Žalovaná byla vyzvána dne 21. 1. 2020 k zaplacení s upozorněním na soudní vymáhání, ale ničeho neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byla žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. Vzhledem k tomu, že dle ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. není přípustné podat proti tomuto rozsudku odvolání, obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění ve smyslu § 157 odst. 4 o. s. ř. 5. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Žalovaná dne [datum] uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně Smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, přičemž součástí smlouvy byl i ceník uvedené [právnická osoba] [anonymizováno 5 slov]: [číslo] [anonymizováno]: - dále jen zařízení). Žalovaná opakovaně porušila povinnosti vyplývající jí ze smlouvy tím, že nehradila řádně a včas cenu za poskytované služby a žalobkyně tak dne 9. 1. 2017 odstoupila od smlouvy a poskytla žalované náhradní lhůtu ke splnění povinnosti uhradit dlužné částky za poskytnuté služby a byla zároveň upozorněna na povinnost vrátit jí poskytnuté zařízení. Žalovaná však zařízení nevrátila, vznikla jí povinnost zaplatit smluvní pokutu, a přestože byla opakovaně vyzývána k vrácení zařízení a zaplacení smluvní pokuty, dosud tak neučinila. Smlouvou o postoupení pohledávek z 31. 1. 2019 byla pohledávka postoupena z právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni. 6. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 o.z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 7. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva, která přímo v textu v místech nad podpisem srozumitelně obsahovala ujednání, že pokud nevrátí žalovaná přijímací zařízení, vznikne jí povinnost zaplati smluvní pokutu uvedenou v ceníku, který dle smlouvy byl součástí uvedené smlouvy. Svým podpisem rovněž odsouhlasila, že se s uvedeným ceníkem seznámila. O povinnosti zaplatit smluvní pokutu při nevrácení pronajatého zařízení byla řádně seznámena při podpisu a mohla tak nahlédnout do ceníku, který byl součástí jí podepsané smlouvy. Za tohoto stavu soud považuje nárok za důvodný, žalovaná nevrátila pronajaté technické přijímací zařízení, ač byla opakovaně vyzývána a vznikla jí tak povinnost zaplatit smluvní pokutu. 8. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě byla procesně úspěšnou účastnicí žalobkyně a náleží jí tudíž právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Soud na daný případ aplikoval § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále již jen„ AT“), neboť žaloba v této věci byla podána na ustáleném vzoru užitém žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a žalovaný částka nepřesahuje 50 000 Kč. Přiznané náklady řízení ve výši 1 489 Kč tak představují odměnu za 3 úkony právní služby po 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, podání ve věci – žaloba a výzva k plnění (§ 14b odst. 1 bod 1. za užití § 11 odst. 1 písm. a) a d) AT), 3 náhrady hotových výdajů po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) AT za užití § 11 odst. 1 písm. a) a d) AT), náhradu za 21% daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad (§ 137 odst. 3 o.s.ř.) a náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč (§ 137 odst. 1 o.s.ř.) Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší a platební místo (k rukám advokáta) podle § 149 odst. 1 o.s.ř. 9. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.