16 C 63/2021-19 — Okresní soud v Chomutově

Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 3.780 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 633,02 Kč. Svůj nárok žalobkyně opřela o skutečnost, že se žalovaný stal držitelem televizního přijímače, čímž mu ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence. Tuto svou povinnost žalovaný splnil dne 1.4.2014. Žalovanému zároveň vznikla povinnost platit televizní poplatek ve stanovené výši. Žalovaný tuto svou povinnost neplnil a dluží televizní poplatky ve výši 135 Kč měsíčně za rok 2017 za měsíce říjen až prosinec, za rok 2018, za rok 2019, za rok 2020 za měsíc leden. Součet nezaplacených předpisů poplatku činí 3.780 Kč. Žalobkyně písemně vyzvala žalovaného k úhradě celkové dlužné částky. Žalovaný nereagoval a dluh neuhradil. Žalobkyně současně požaduje zákonné úroky z prodlení, které kapitalizovala, a to od prvého dne prodlení s každou jednotlivou platbou televizního poplatku do dne vyhotovení žaloby – 15.10.2020. Žalovanému byla dne 17.3.2021 doručena žaloba spolu s výzvou k vyjádření se. Žalovaný na výzvu soudu nereagoval a v dané lhůtě se nevyjádřil. Podle ustanovení § 115a o.s.ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci se ve lhůtě dané soudem nevyjádřili, soud tedy předpokládal, že účastníci dle § 101 odst.4 o.s.ř. vyslovili souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání Žalobkyně předložila výpis z evidence České pošty – potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků ze dne 16.9.2020, výzvu ze dne 15.3.2020 a ze dne 26.5.2020 s výpisem detailu dluhu. Z těchto dokladů s přihlédnutím k tvrzení žalobkyně má soud za prokázané, že je žalovaný na adrese [adresa žalovaného], jak vyplývá z potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků ze dne 16.9.2020. Z předloženého přehledu nezaplacených předpisů předpis poplatku činil částku ve výši 4.995 Kč. Žalovaný nezaplatil TV poplatky za měsíce leden 2017 až leden 2020. Žalovaný byl vyzván k zaplacení dluhu ve výši 4.995 Kč ve výzvě ze dne 15.3.2020 a ze dne 26.5.2020. Podle § 3 odst. 2 z.č. 348/2005 Sb. poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. Podle § 6 cit. zák. činí měsíční výše rozhlasového poplatku 45 Kč, měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč. Podle § 7 odst. 1 platí poplatník rozhlasový nebo televizní poplatek provozovateli vysílání ze zákona buď přímo nebo prostřednictvím pověřené osoby. Podle odst. 2 je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. Podle § 10 cit. zákona, nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žalovanému jako držiteli televizního přijímače vznikla povinnost hradit žalobkyni televizní poplatky ve výši 135 Kč měsíčně. Žalovaný tuto svou povinnost řádně neplnil a porušil svou zákonnou povinnost stanovenou zákonem č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích. Žaloba byla podána důvodně a proto soud žalobkyni vyhověl a žalovanému uložil zaplatit částku 3.780 Kč. Dlužník, který svůj dluh řásně a včas neplní, je v prodlení (dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele). Dle ust. § 1970 obč.zák. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžního dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Žalovaný měsíční poplatky nehradil ve lhůtě jejich splatnosti, a proto se dostal vždy do prodlení dnem následujícím po splatnosti měsíční částky. Dle nařízení vlády č. 351/2013Sb. výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Protože žalobkyni vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení, soud žalobkyni přiznal úroky z prodlení v souladu s nařízením vlády č. 351/2013Sb. tak, jak požadovala. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst.1 o.s.ř., kdy žalobkyně byla ve věci úspěšná a vzniklo jí tak právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení v dané věci činí zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady právního zastoupení. Jelikož je žalobkyně specializovanou právnickou osobou, jejíž činnost zajišťuje stát, byť je na výkonu státní moci a na jeho rozpočtu nezávislá, má soud za to, že zastoupení žalobkyně advokátem není z tohoto pohledu na žalobkyni jako na jakousi organizační jednotku státu možno hodnotit jako účelné (srovnej závěry Ústavního soudu v nálezu č. I. ÚS 3344/12 ze dne 24.7.2013). Soud proto přiznal žalobkyni pouze náhradu za uhrazený soudní poplatek a dále dle § 151 odst.3 o.s.ř. ve spojení s § 2 odst.1 vyhl. č. 254/2015Sb. za ekvivalent jednoho úkonu právní služby – podání žaloby 100 Kč. Předžalobní výzvu v projednávané věci činila Česká pošta, s.p. jako správce SIPO a žalobkyni tak v souvislosti s touto výzvou žádné náklady nevznikly.