18 C 105/2020-27 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku ve výši 535 947,18 Kč s přísl. s odůvodněním, že s ním uzavřela smlouvu o stavebním spoření [číslo]. V návaznosti na tuto smlouvu byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření ze dne [datum] (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 500 000 Kč, ale vzhledem k tomu, že žalovaný si povinnosti ze smlouvy neplnil, jak bylo ujednáno, prohlásila žalobkyně závazky za splatné ke dni 1. 10. 2019. Žalovaný na svůj dluh ničeho nezaplatil, a to ani přes zaslání několika upomínek včetně upomínky před podáním žaloby. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud nařídil jednání na 7. 1. 2021. Žalobkyně a žalovaný se z jednání neomluvili. Soud proto dle § 101 odst. 3 o.s.ř. projednal a rozhodnul věc v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. 4. Provedeným dokazování byly soudem zjištěny následující skutečnosti: 5. Ze smlouvy o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření – [anonymizováno] ke smlouvě o stavebním spoření [číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému překlenovací úvěr ve výši 500 000 Kč s roční úrokovou sazbou až do přidělení cílové částky 5,39 %. Žalovaný se ve Smlouvě zavázal hradit pravidelnou měsíční splátku úroku z překlenovacího úvěru ve výši 2 246 Kč a pravidelnou měsíční splátku stavebního spoření ve výši 1 141 Kč. 6. Z platebního příkazu bylo zjištěno, že žalobkyně vyplatila žalovanému částku ve výši 500 000 Kč. 7. Z oznámení ze dne 1. 10. 2019 s dodejkou bylo zjištěno, že žalobkyně odstoupila od Smlouvy z důvodu neplnění povinností žalovaným. Odstoupením od Smlouvy se stal závazek žalovaného splatným v plné výši spolu s příslušenstvím. Odstoupením od Smlouvy byl žalovaný rovněž vyzván k zaplacení celého dluhu, který je předmětem této žaloby. K tomuto byla žalovanému poskytnuta lhůta k plnění v délce deseti dnů. Lhůta k plnění tedy žalovanému uplynula dne 11. 10. 2019. 8. Z detailního vyčíslení úvěru k 1. 10. 2019 bylo zjištěno, že žalovanému vznikl dluh ve výši 535 947,18 Kč. 9. Z předžalobní výzvy ze dne 19. 11. 2019 a poštovního podacího archu bylo zjištěno, že žalobkyně skrze svého zástupce vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu před podáním žaloby. 10. Z ostatních listinných důkazů nebyly zjištěny žádné relevantní skutečnosti. 11. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav: Žalobkyně s žalovaným uzavřeli Smlouvu, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 500 000 Kč, ale vzhledem k tomu, že žalovaný je nesplácel, jak bylo ujednáno ve Smlouvě, žalobkyně úvěrovou pohledávku zesplatnila ke dni 1. 10. 2019. Žalovaný ani přesto ničeho nezaplatil, kdy ke dni 1. 10. 2019 byl dluh ve výši 535 947,18 Kč s příslušenstvím. 12. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. 13. Soud po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru, ale vzhledem k tomu, že si žalovaný řádně neplnil svoje povinnosti vyplývající mu ze Smlouvy, došlo k zesplatnění veškerých závazků ze smlouvy o úvěru. Žalovanému ke dni 1. 10. 2019 vznikl dluh, jak je uvedeno shora. Žalobkyni byl přiznán i úrok vyplývající ze Smlouvy. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o.z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení v částce 60 496,80 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 21 438 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 535 947,18 Kč sestávající z částky 10 460 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 10 460 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 10 460 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 32 280 Kč ve výši 6 778,80 Kč. 15. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.