18 C 139/2021-20 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 2 000 Kč s tím, že se jedná o smluvní pokutu za porušení povinnosti vrátit zapůjčené zařízení, a to [anonymizováno 9 slov] (SN: [číslo] [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] (SN: [číslo] [anonymizováno]) (dále jen„ zařízení“), ve lhůtě 7 dnů od ukončení smlouvy o poskytování služeb veřejně dostupných elektronických komunikací [číslo] uzavřené dne 19. 11. 2014 mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“). Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 31. 1. 2019. Žalovaný byl vyzván k vrácení zařízení i zaplacení smluvní pokuty, ale na výzvu nereagoval. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byla žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. Vzhledem k tomu, že dle ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. není přípustné podat proti tomuto rozsudku odvolání, obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění ve smyslu § 157 odst. 4 o. s. ř. 5. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Žalovaný dne 19. 11. 2014 uzavřel s předchůdkyní žalobkyně Smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, přičemž součástí smlouvy byl i ceník uvedené společnosti a žalovaný převzal do pronájmu zařízení. Žalovaný opakovaně porušil povinnosti vyplývající mu ze smlouvy tím, že nehradil řádně a včas cenu za poskytované služby a předchůdkyně žalobkyně tak dne 7. 7. 2016 odstoupila od smlouvy a poskytla žalovanému náhradní lhůtu ke splnění povinnosti uhradit dlužné částky za poskytnuté služby a byl zároveň upozorněn na povinnost vrátit jí poskytnuté zařízení. Žalovaný však zařízení nevrátil, vznikla m povinnost zaplatit smluvní pokutu, a přestože byl opakovaně vyzýván k vrácení zařízení a zaplacení smluvní pokuty, dosud tak neučinil. Smlouvou o postoupení pohledávek z 31. 1. 2019 byla pohledávka postoupena z právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni. 6. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 o.z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 7. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva, která přímo v textu v místech nad podpisem srozumitelně obsahovala ujednání, že pokud nevrátí žalovaný přijímací zařízení, vznikne mu povinnost zaplatit smluvní pokutu uvedenou v ceníku, který dle smlouvy byl součástí uvedené smlouvy. Svým podpisem rovněž odsouhlasil, že se s uvedeným ceníkem seznámil. O povinnosti zaplatit smluvní pokutu při nevrácení pronajatého zařízení byl řádně seznámen při podpisu a mohl tak nahlédnout do ceníku, který byl součástí jím podepsané smlouvy. Za tohoto stavu soud považuje nárok za důvodný, žalovaný nevrátil pronajaté technické přijímací zařízení, ač byl opakovaně vyzýván a vznikla mu tak povinnost zaplatit smluvní pokutu. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 9. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.