18 C 89/2021-16 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 24. 11. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 5 656,32 Kč z titulu neuhrazené ceny za pronájem zařízení [anonymizována čtyři slova] (dále jen„ zařízení“), připojovací poplatek a dále 5 000 Kč z titulu neuhrazené smluvní pokuty sjednané mezi žalovanou a společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) pro případ nevrácení zařízení ve lhůtě 7 dnů od ukončení Smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] ze dne [datum]. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně a žalovaná se k této výzvě nevyjádřily, proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. Vzhledem k tomu, že dle ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. není přípustné podat proti tomuto rozsudku odvolání, obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění ve smyslu § 157 odst. 4 o. s. ř. 5. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Dne [datum] byla mezi žalovanou a předchůdkyní žalobkyně uzavřena smlouva [číslo] o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, jejíž součástí byly Všeobecné podmínky žalobkyně a jejímž předmětem byly objednané služby [anonymizováno] kabelová televize a pronájem zařízení. Žalovaná podepsala smlouvu, jejíž součástí (součástí textu smlouvy v části před popisem žalované) bylo i písmeno f), dle něhož„ se zavazuje uhradit smluvní pokutu dle ceníku, pokud nevrátí pronajaté přijímací zařízení včas a v pořádku (7.4. a 7.5. Podmínek)“. Dle všeobecných podmínek byla žalovaná povinna vrátit předchůdkyni žalobkyně pronajatá zařízení do 7 dnů po ukončení smlouvy. Převzetí pronajatého zařízení žalovaná potvrdila podpisem na zakázkovém listu ze dne 21. 10. 2015. Dle výše uvedené smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací byl dále sjednání poplatek za připojení žalované k těmto službám ve výši 99 Kč. Dle faktur [číslo] vznikl žalované celkový dluh ve výši 656,32 Kč. Dále dle ceníku, s nímž byla žalovaná seznámena, částka ve výši 5 000 Kč jako smluvní pokuta za nevrácení zařízení. Přestože byla žalovaná upomínána ze strany žalobkyně dne 20. 1. 2020, dluh neuhradila. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 6. 2019. 6. Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o. z.), nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. 7. Podle § 2217 odst. 1 o. z., nájemné se platí v ujednané výši, a není-li ujednána, platí se ve výši obvyklé v době uzavření nájemní smlouvy s přihlédnutím k nájemnému za nájem obdobných věcí za obdobných podmínek. 8. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 9. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací dle zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a zároveň i nájemní smlouva ve smyslu § 2201 a násl. o. z., jejímž předmětem byl pronájem výše uvedeného zařízení, za které měla žalovaná povinnost platit sjednané nájemné. Žalované tak vznikl na nájemném dluh včetně poplatku za připojení ve výši 656,32 Kč. Dále pak žalovaná vzala na vědomí, že jí může být účtována smluvní pokuta v případě nevrácení pronajatého zařízení řádně a včas s konkrétním odkazem na podrobnější úpravu, když tato povinnost byla součástí smlouvy a umožňovala ještě před podpisem smlouvy žalované se s ní seznámit i nahlédnutím do odkazovaných příloh. Navíc smlouva není velkého rozsahu, pouze jedna stránka, přestože je ujednání o smluvní pokutě menším písmem, nejedná se o skryté ujednání a žalovaná se s ním mohla seznámit. Soud proto i požadavek na zaplacení smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč za nevrácené pronajaté zařízení (nebylo prokázáno, že by je dosud žalovaná vrátila), za důvodný, neboť není v rozporu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 3512/11 ze dne 11.11.2013, který řešil jiný případ, kdy ujednání o smluvní pokutě bylo vtěleno do obchodních podmínek a nikoli přímo do smlouvy. Aktivní procesní legitimace vyplývá z předložené smlouvy o postoupení pohledávek. 10. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 656,32 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč Tyto náklady řízení je žalovaná podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinna zaplatit advokátu žalobkyně. 11. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.