21 C 189/2015-35 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 27.11.2014, doplněnou podáním ze dne 11.12.2020, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 18 846,10 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že dne 25.11.2011 byla mezi [právnická osoba], [IČO], se sídlem v Brně (dále jen předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru č. 4111267793, na jejímž základě předchůdkyně žalobkyně poskytls žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Dále byly žalovanému účtovány poplatky v souladu se Sazebníkem poplatků. Žalovaný se zavázal platit z poskytnutých peněžních prostředků úrok ve výši 27,56 % ročně. Žalovaný však úvěr řádně nesplácel, a proto byl žalovaný vyzván předchůdkyní žalobkyně k vrácení celého neuhrazeného úvěru včetně příslušenství, poplatků a sankcí. I přes výzvy žalovaný uhradil pouze částku 2 637 Kč, zbytek ve výši žalované částky dosud neuhradil. 2. Žalobkyně a její právní zástupce žalobkyně se k jednání soudu omluvili. Žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil (pozn.: předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno dne 23.11.2020). Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti; vycházeje přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 4. Soud v této věci učinil následující skutková zjištění: 5. Ze smlouvy o úvěru ze dne 25.11.2011 č. 4111267793 plyne, že se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému poštovní poukázkou peněžní částku 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit předchůdkyni žalobkyně celkovou částku 31 644 Kč včetně úroku ve výši 27,56 % ročně formou 36 plátek po 879 Kč měsíčně. První splátka byla po měsíci od data poskytnutí úvěru. 6. Z Úvěrových podmínek předchůdkyně žalobkyně plyne, že v případě výplaty úvěru poštovní poukázkou se smluvní strany dohodly, že poštovní poukázka nebo oznámení o uložení zásilky bude předchůdkyní žalobkyně žalovanému doručena na adresu trvalého bydliště uvedenou v úvěrové smlouvě (Hlava 4. §1). 7. Z výzvy ze dne 11.2.2013 plyne, že předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného ke splacení celého úvěru ve výši 22 510 Kč. Tato výzva byla předána k poštovní přepravě v únoru 2013, jak plně z poštovního podacího archu. 8. Z Výpisu čerpání, splátek a úhrad plyne, že dne 19.12.2011 měl žalovaný čerpat částku 20 000 Kč výběrem na poště. 9. Z předžalobní výzvy ze dne 7. 7. 2014 plyne, že právní zástupce předchůdkyně žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu. Tato výzva byla předána k poštovní přepravě v 9.7.2017, jak plyne z podacího archu. 10. Z Postoupení pohledávky ze dne 26. 11. 2014 plyne, že předchůdkyně žalobkyně postoupila předmětnou pohledávku za žalovaným na žalobkyni. 11. Skutkový závěr: Předchůdkyně žalobkyně postoupila předmětnou pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 25.11.2011 uzavřena úvěrová smlouva, v níž se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnou žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky předchůdkyni žalobkyně v vrátit ve splátkách. Peněžní prostředky předchůdkyně žalobkyně žalovanému nevyplatila. 12. Dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ ObčZ“), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Podle § 1879 ObčZ věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi) 14. Dle § 2395 ObčZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 15. Po právním posouzení shora uvedeného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně. 16. Soud má za prokázané, že žalobkyně je aktivně legitimována k vedení sporu na základě postoupení předmětné pohledávky za žalovaným na žalobkyni (§ 1879 ObčZ). 17. Dále má soud za prokázané, že dne 25. 11. 2011 byla mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena v písemné formě smlouva, na jejímž základě se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit včetně sjednaného úroku z úvěru v pravidelných měsíčních splátkách (§ 2395 ObčZ). Žalobkyně v žalobě tvrdila, že žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč poskytla. K prokázání tohoto svého tvrzení žalobkyně předložila úvěrovou smlouvu a Výpis čerpání, splátek a úhrad. Z těchto listinných důkazů však poskytnutí úvěru ve výši 20 000 Kč neplyne. Z úvěrové smlouvy plyne pouze závazek předchůdkyně žalobkyně peněžní prostředky žalovanému poskytnout a Výpis čerpání, splátek a úhrad je pouze interní listinnou vyhotovenou žalobkyní, jež nemá žádnou relevantní průkazní hodnotu. Jiný důkaz k prokázání poskytnutí úvěru žalovanému žalobkyně neoznačila a nepředložila. Proto soud uzavřel, že v daném případě nebylo prokázáno, že žalobkyní prostředky ve výši 20 000 Kč žalovanému vyplatila. V takové případě žalovaný nebyl ani povinen úvěr předchůdkyně žalobkyně vracet. Pro úplnost soud dodává, že žalobkyně svou nepřítomností u soudu jednání dne 5. 1. 2021nevyužila svého procesního práva, které jí skýtá ustanovení § 118a odst. 3 o.s.ř., tj. nevyužila svého práva být soudem vyzvána k označení ještě jiných důkazů na podporu svého tvrzení o vyplacení částky 20 000 Kč žalovanému (srov. s rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.4.2009 sp. zn. 28 Cdo 1537/2008). Proto nezbylo než konstatovat, že žalobkyně neunesla břemeno důkazní. 18. S ohledem a výše uvedené soud žalobu v plném rozsahu jako nedůvodnou zamítl (výrok I. rozsudku). 19. Z jiných před soudem provedených důkazů, a to,„ Co byste měli vědět o úvěru“ neplynou žádné rozhodné skutečnosti, proto soud tento důkaz nehodnotil. 20. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě rozhodoval soud o nákladech řízení podle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého by ve věci úspěšnému žalovanému náležela plná náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení. Protože z obsahu spisu neplyne, že by žalovanému vznikli jakéhokoliv náklady řízení, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve II. výroku tohoto rozsudku.