21 C 233/2021-16 — Okresní soud v Chomutově

Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 17.2.2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 6 130 Kč s příslušenstvím s tím, že dlužná částka představuje nezaplacené pojistné ve výši 5 480 Kč za období od 2.4.2020 do 17.2.2021, které byl žalovaný povinen platit podle pojistné smlouvy [číslo] pro životní pojištění [anonymizováno] a dále poplatku ve výši 350 Kč za předčasné ukončení pojistné smlouvy a poplatku ve výši 300 Kč za vyhotovení a odeslání upomínky. Žalovaný ničeho neuhradil. Soud v daném případě nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a oba účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (§ 115a o.s.ř.). Usnesení zdejšího soudu ze dne 10.6.2021 č.j. 21 C 233/2021-13 obsahující výzvu k vyjádření, zda účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, bylo právní zástupkyni žalobkyně doručeno dne 10.8.2021 a žalovanému dne 22.8.2021. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Soud v této věci učinil následující skutková zjištění: Z pojistné smlouvy [číslo] ze dne 2.5.2019 vyplývá, že mezi účastníky byla s účinností od 1.6.2019 na dobu určitou 70 let věku hlavního pojištěného (žalovaného) uzavřena smlouva, jejímž předmětem bylo životní pojištění. Žalovaný se v předmětné smlouvě zavázal platit žalobkyni měsíční pojistné ve výši 1 378 Kč, splatné měsíčně. Ze Všeobecných pojistných podmínek pro pojištění osob plyne, že běžné pojistné je splatné vždy první den příslušného pojistného období (čl. 7 bod 4). Pokud pojistné nebylo zaplaceno včas a ve sjednané výši, je pojistitel oprávněn požadovat úrok z prodlení a náklady spojené s vymáháním tohoto pojistného. Z Přehledu poplatků platného od 19.12.2018 plyne, že poplatek za předčasné ukončení pojistné smlouvy činil 350 Kč. Ze Sazebníku poplatků účinného od 1.6.2019 vyplývá, že poplatek za upomínku k zaplacení dlužného pojistného a poplatek za pokus o smír činil 300 Kč. Z Dodejky plyne, že dne 25.7.2019 žalobkyně předala k poštovní přepravě upomínku dlužného pojistného. Z upomínky ze dne 20.14.2020 plyne, že žalobkyně upomenula žalovaného o úhradu dluhu ve výši 2 724 Kč. Tato upomínka byla předána k poštovní přepravě dne 22.1.2020, jak plyne z dodejky. Z Oznámení ze dne 15.4.2020 plyne, že žalobkyně oznámila žalovanému ukončení pojistné smlouvy k 31.3.2020 a vyzvala jej k úhradě dluhu ve výši 5 830 Kč. Z Pokusu o smír ze dne 12.5.2020 plyne, že žalobkyně vyzvala k úhradě dluhu ve výši 6 130 Kč. Z předžalobní upomínky ze dne 17.8.2020 vyplývá, že právní zástupkyně žalobkyně upomenula žalovaného o zaplacení dlužného pojistného. Tato upomínka byla žalovanému zaslána dne 17.8.2020, což bylo zjištěno z poštovního podacího archu. Z Bilance plyne, že celkem předpisy pojistného činily 14 430 Kč a celkem bylo žalovaným zaplaceno 8 300 Kč. Podle § 2758 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ ObčZ“) se pojistnou smlouvou pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. Podle § 2758 odst. 2 ObčZ není-li pojištění ujednáno na pojistnou dobu kratší než jeden rok, vyžaduje smlouva písemnou formu. Přijal-li pojistník nabídku včasným zaplacením pojistného, považuje se písemná forma smlouvy za zachovanou. Podle § 2782 odst. 1 ObčZ má pojistitel právo na pojistné za dobu trvání pojištění. Podle § 2783 odst. 1 ObčZ není-li doba vzniku práva pojistitele na pojistné ujednána, vzniká takové právo pojistiteli dnem uzavření smlouvy. Podle § 2783 odst. 2 ObčZ je jednorázové pojistné splatné dnem počátku pojištění. Je-li ujednáno běžné pojistné, je splatné prvního dne pojistného období; není-li ujednáno pojistné období jako časové období, za které se platí běžné pojistné, považuje se za ujednané pojistné období roční. Podle § 1968 věty první ObčZ dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 ObčZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Po právním posouzení shora uvedeného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána z větší části důvodně. Soud má za prokázané, že mezi žalobkyní jako pojistitelem a žalovaným jako pojistníkem byla platně uzavřena pojistná smlouva pro životní pojištění, a to s počátkem pojištění od 1.6.2019 na dobu určitou 70 let věku žalovaného. V pojistné smlouvě se žalovaný zavázal hradit žalobkyni roční pojistné ve výši 1 378 Kč, splatné měsíčně, vždy k 1. dni každého měsíce roku (§ 2783 odst. 2 ObčZ). Žalovaný nezaplatil pojistné splatné k 1.12.2019 a k 1. dni 1., 2. a 3. měsíce roku 2020, čímž porušil svou povinnost vyplývající z ustanovení § 2758 odst. 1 ObčZ. Protože má žalobkyně podle § 2782 odst. 1 ObčZ. právo na pojistné za dobu trvání pojištění, soud v této části žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni dlužné pojistné za období od 1.12.2019 do 31.3.2020 v celkové výši 5 480 Kč. Soud má dále za prokázané, že žalovaný byl s placením pojistného v prodlení, a proto má žalobkyně právo požadovat po něm podle § 1970 ObčZ i úrok z prodlení. První den prodlení žalovaného s úhradou pojistného připadl vždy na den následující po splatnosti pojistného. Žalobkyně požaduje úrok z prodlení z celé částky 5 480 Kč až od 2.4.2020, tedy od data pozdějšího, než by požadovat mohla. Výše žalobkyní požadovaného úroku z prodlení (10 % ročně) je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení z částky 5 480 Kč, který v kapitalizované výši činí částku 483 Kč (výpočet.: 10 % ročně z částky 5 480 Kč od 2.4.2020 do 17.2.2021). Zbytek jistiny ve výši 650 Kč uplatňuje žalobkyně jako poplatek za předčasné ukončení smlouvy (350 Kč) a jako upomínací poplatek (300 Kč) s tím, že tento nárok opírá o Všeobecné pojistné podmínky a Sazebníky poplatků. Obecně platí, že si smluvní strany mohou dohodnout obsah práv a povinností, kterými se budou navzájem řídit. Sjednaná práva a povinnosti jsou obvykle obsažena přímo ve smlouvě, nicméně tím není vyloučena aplikace všeobecných či jiných pojistných podmínek, na něž smlouva může odkazovat. Uplatnění pojistných podmínek však není neomezené, naopak právní úprava stanovuje základní limity. Mezi účastníky byla uzavřena spotřebitelská smlouva. Pro spotřebitelské smlouvy platí, že nesmějí pod hrozbou absolutní neplatnosti obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Ochranu spotřebitele lze podřadit pod ústavní princip rovnosti, a to v jeho materiálním či faktickém pojetí. I tam, kde se zákonodárce nevydal cestou vědomého zvýhodnění„ slabšího“, aby pro konkrétní životní situaci dal přednost rovnosti faktické před formální, ponechává orgánu, který pozitivní právo aplikuje, prostor pro řešení napětí mezi neúplností psaného práva a povahou konkrétního případu cestou aplikace ústavních principů v materiálním pojetí právního státu (nález Ústavního soudu ze dne 28. 3. 2006 sp. zn. Pl. ÚS 42/03). Podle ust. § 1813 ObčZ se má za to, že jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem nepřiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. Dle občanského zákoníku je každý povinen jednat v právním styku poctivě. Ústavní soud již několikrát zásadu„ poctivosti“ v oblasti ochrany spotřebitele aplikoval, a to ve formě tzv. principu důvěry (srovnej nález ze dne 6. 11. 2007 sp.zn. II. ÚS 3/06). Ve spotřebitelském právu je dodavatel ve fakticky výhodnějším postavení, neboť má odbornou převahu nad spotřebiteli, kterým své služby poskytuje. Proto kromě omezení vyplývajících z výše uvedeného principu rovností prostředků lze od dodavatele očekávat (případně i vyžadovat), že se ve vztahu ke spotřebiteli bude chovat v obecné poloze poctivě. Nepostupuje-li tímto způsobem, zpronevěří se důvěře druhého účastníka smluvního vztahu a poctivosti svého jednání, a takovému nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu. V praxi se zásada poctivosti projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Zásada poctivosti dopadá i na aplikaci všeobecných obchodních podmínek. Pojistné podmínky ve spotřebitelských smlouvách mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujedn