24 C 147/2021-45 — Okresní soud v Chomutově

1. Předmětem řízení v této věci byl dluh vzniklý nesplacením úvěru podle smlouvy uzavřené mezi účastníky dne 14. 11. 2019. 2. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně uzavřela dne 14. 11. 2019 se žalovaným rámcovou smlouvu o poskytování bankovních produktů a služeb [číslo] současně žádost/smlouvu o klasickém úvěru [číslo] (Produktové smlouvy k rámcové smlouvě pro poskytování bankovních produktů a služeb [číslo]). Zde se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 4 690 Kč tak, že tuto částku převede zprostředkovateli za účelem úhrady kupní ceny zboží poté, co obdrží písemné potvrzení žalovaného o tom, že mu byl předmět financování dodán. Žalovaný se naproti tomu zavázal tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši 18,16 % ročně, a to v 5 splátkách po 981 Kč měsíčně. Dopisem ze dne 21. 5. 2020 žalobkyně žalovaného upozornila, že jelikož je v prodlení s úhradou splatných závazků, je oprávněna od smlouvy odstoupit. Dopisem ze dne 2. 9. 2020 pak žalovaného upozornila na možnost soudního vymáhání pohledávky, pokud svůj dluh ve výši 4 815,14 Kč neprodleně neuhradí. Žalovaný neuhradil ničeho. 3. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále již jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 4. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalobkyně uzavřela se žalovaným platnou smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. o. z., když obsahuje veškeré citovaným ustanovení vyžadované náležitosti, tedy závazek úvěrujícího poskytnout peněžní prostředky a závazek úvěrovaného tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky, v tomto případě 18,16 % ročně. 5. Z uvedeného tak mohl soud učinit závěr jednak o aktivní věcné legitimaci žalobkyně, tak o pasivní věcné legitimaci žalovaného, neboť bylo prokázáno, že žalovaný byl se žalobkyní ve smluvním vztahu. 6. Dále však, pokud jde o poskytnutí peněžních prostředků, soud dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla své břemeno důkazní (§ 101 odst. 1 písm. b) o.s.ř.), aniž o této skutečnosti mohla být poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř., neboť se z nařízeného jednání omluvila. K prokázání této skutečnosti, tedy že žalovanému byly peněžní prostředky poskytnuty, žalobkyně navrhla výpis z úvěrového účtu. Tuto listinu však vytvořila sama, přičemž takový důkaz má vypovídací hodnotu toliko žalobních tvrzení, a pokud není podpořen dalšími důkazy, je pro zjištění skutkového stavu zcela bezcenný. Rovněž je třeba poznamenat, že peněžní prostředky měly být převedeny prodejci k úhradě ceny zboží poté, co žalovaný předloží písemné potvrzení, že předmět financování převzal. Ani toto potvrzení žalobkyně přitom k žalobě nepřipojila, ani jej neoznačila k důkazu. 7. Z vyložených důvodů soud žalobu v celém rozsahu zamítl, neboť za situace, kdy žalobkyně neprokázala poskytnutí peněžních prostředků žalovanému (resp. na pokyn žalovaného prodejci), nelze po něm požadovat úrok, poplatky, ani smluvní pokutu a úrok z prodlení. 8. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě byl úspěšným účastníkem žalovaný a náleželo by mu tudíž právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Žalovanému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud právo na jejich náhradu nepřiznal žádnému z účastníků.