24 C 218/2020-36 — Okresní soud v Chomutově

Předmětem řízení v této věci byl dluh vzniklý nesplacením zápůjčky podle smlouvy uzavřené dne 2. 3. 2016 pomocí prostředků komunikace na dálku mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba] Po provedeném dokazování však mohl soud pouze uzavřít, že žalobkyně a její právní předchůdkyně disponuje osobními údaji žalovaného, tedy jménem, rodným číslem a bydlištěm a že pohledávka v uplatněná v tomto řízení byla postoupena žalobkyni. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále již jen„ o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Pro smlouvu o zápůjčce zákon žádnou zvláštní formu nepředepisuje, může být uzavřena ústně, písemně nebo konkludentně. Smlouva o zápůjčce však má reálnou (nikoliv jen konsenzuální) povahu. Vznik zápůjčky tedy předpokládá nejen dohodu stran, ale i skutečné odevzdání předmětu zápůjčky vydlužiteli. Předmět řízení v této věci byl vymezen tvrzeními žaloby tak, že právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy uzavřené se žalovaným pomocí prostředků komunikace na dálku žalovanému zapůjčila 5 000 Kč, které zaslala na jeho bankovní účet. Pro úspěch takové žaloby je tedy, dle zásad shora vyložených, nutno prokázat nejen že byla uzavřena smlouva o zápůjčce (ať již v jakékoli formě), ale také, že právní předchůdkyně žalobkyně peněžní prostředky žalovanému reálně zapůjčila, tedy že dohodnutou částku skutečně odevzdala. K prokázání reálného poskytnutí částky 5 000 Kč žalobkyně řádně neoznačila žádný důkaz, avšak přiložila k žalobě detail transakce z internetového bankovnictví [anonymizováno] banky, ze kterého se podává, že dne 2. 3. 2016 bylo na účet č. [bankovní účet] zasláno 5 000 Kč, že by se mělo jednat o účet žalovaného, však z tohoto důkazu nevyplývá. Z vyložených důvodů soud dospěl k závěru, že žalobkyně ohledně reálného zapůjčení částky 5 000 Kč žalovanému neunesla své břemeno důkazní (§ 101 odst. 1 písm. b) o.s.ř.), aniž o této skutečnosti mohla být řádně poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř., neboť se z nařízeného jednání omluvila. Jelikož žalobkyně neprokázala uzavření smlouvy o zápůjčce, nezbylo soudu, než žalobu v celém rozsahu zamítnout. Nad rámec důvodů vedoucích k zamítavému rozhodnutí je třeba podotknout, že pro nadbytečnost se soud již nezabýval platností smlouvy, která měla být uzavřena nikoliv písemně (což v případě smlouvy o spotřebitelském úvěru není možné), ani naprostou absencí jakéhokoliv tvrzení o tom, jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumala tzv. úvěruschopnost žalovaného. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě byl zcela úspěšným účastníkem žalovaný a náleželo by mu tudíž právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Žalovanému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud právo na jejich náhradu nepřiznal žádnému z účastníků.