24 C 71/2021-132 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 10. 2. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí žalovanou částku spolu s úroky z prodlení tam blíže specifikovanými. Uvedla, že se žalovaným uzavřela prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne 4. 6. 2020 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 40 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni úrok ve výši 23 % ročně, inkasní službu a doplňkovou službu podpora, to vše v 72 měsíčních splátkách po 1 730 Kč. Žalovaný však uhradil jen 8 650 Kč. Žalovaná částka pak představuje co do 38 637,47 Kč nesplacenou jistinu, co do 30 300,46 Kč nesplacený úrok, co do 10 988 Kč nesplacenou inkasní službu, co do 8 107 Kč službu podpora – odklad, co do 13 936 Kč službu podpora – nemoc, co do 13 936 Kč službu podpora - práce, co do 800 Kč náklady na upomínkování, co do 79,14 Kč smluvní pokutu dle ust. V. smlouvy, co do 6,56 Kč úroky z prodlení z inkasní služby a co do 19 318,74 Kč smluvní pokutu dle ust. V. 5.5. smlouvy. Žalobkyně dále obšírně rozvedla jednotlivé položky a v doplnění žaloby doplnila, jakým způsobem posuzovala úvěruschopnost žalovaného, tedy že porovnala příjmy a výdaje a dále plnění dosavadních dluhů, přičemž za tím účelem si mimo jiné vyžádala od žalovaného jeho výpis z účtu za poslední měsíc a doklad o příjmech. Na základě uvedeného pak„ neexistovala pochybnost, že žalovaný nebude splácet“. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 3. Z e-mailů ze dne 4. 6. 2020 soud zjistil, že jím žalobkyně žalovanému zaslala základní parametry smlouvy a přístupové údaje do klientského účtu, kde nalezne smluvní dokumentaci. Z listiny nazvané smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] pak soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému 40 000 Kč (resp. 32 000 Kč s tím, že 8 000 Kč si ponechá jako poplatek) tak, že 20 600 Kč bude použito na doplacení předchozího závazku podle smlouvy [číslo] 11 400 Kč bude žalovanému vyplaceno na účet. Žalovaný se naproti tomu zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši 23 % ročně, inkasní službu ve výši 11 808 Kč, službu podpora – odklad ve výši 8 712 Kč, službu podpora – nemoc ve výši 14 976 Kč a službu podpora – ztráta zaměstnání ve výši 14 976 Kč, to vše v pravidelných 72 měsíčních splátkách po 1 730 Kč. 4. Z detailu pohybu – příchozí platba soud zjistil, že žalovaný z účtu č. [bankovní účet] žalobkyni dne 4. 6. 2020 zaslal 10 Kč s variabilním symbolem [číslo]. Totéž vyplývá z detailu platby. Ze svolení k inkasu soud zjistil, že žalovaný žalobkyni povolil inkasovat platby do výše 5 190 Kč měsíčně. 5. Z detailu pohybu – platba převodem soud zjistil, že si žalobkyně dne 4. 6. 2020 převedla 20 600 Kč s variabilním symbolem [číslo]. 6. Z detailu pohybu – bezhotovostní platba soud zjistil, že žalobkyně žalovanému na účet číslo [bankovní účet] dne 4. 6. 2020 zaslala částku 11 400 Kč. 7. Z dopisu ze dne 4. 6. 2020 soud zjistil, že jím žalobkyně informovala žalovaného, že mu podle smlouvy ze dne 4. 6. 2020 bude na účet vyplaceno 11 400 Kč, 20 600 Kč bude použito na předchozí úvěr [číslo] 8 000 Kč si žalobkyně ponechá. 8. Z dalšího dopisu z téhož dne soud zjistil, že jím žalobkyně informovala žalovaného o tom, že úvěr [číslo] byl doplacen. 9. Z výpisu z účtu č. [bankovní účet] za měsíc květen 2020 soud zjistil, že se jedná o účet žalovaného. Žalovaný měl za tento měsíc celkové příjmy [částka] a výdaje [částka], přičemž na účtu zbyl zůstatek ve výši [částka] (počáteční zůstatek byl - [částka]). Je zde celkem 38 pohybů na účtu, z toho 30 debetních. Z kreditních položek to je mzda ve výši [částka] a zbylých sedm jsou vklady od paní [jméno] [příjmení] po [částka]. Veškeré výdaje jsou v malých částkách. 10. Z výplatní pásky žalovaného soud zjistil, že v dubnu 2020 měl žalovaný čistý příjem (převodem na účet) [částka]. Hrubá mzda činila [částka], prémie [částka], osobní ohodnocení [částka], příplatek [částka], náhrada za práci o svátek [částka] a ostatní náhrady [částka]. 11. Jelikož soud po zhodnocení shora citovaných důkazů přijal závěr o tom, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nepostupovala řádně (viz níže), z dalších provedených důkazů již pro nadbytečnost žádná skutková zjištění nečinil. 12. Na projednávaný případ je nutno aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále již jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli (§ 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). 13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 14. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 15. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále již jen„ o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 16. Ze shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní podle § 580 odst. 1 o. z., ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Zprostředkovaně pak tato povinnost chrání také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Odbornou péčí je pak třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, jehož závěry, byť se týká předchozí právní úpravy, lze mutatis mutandis aplikovat i pro výklad shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru). 17. V projednávaném případě žalobkyně po posouzení úvěruschopno