24 C 74/2021-40 — Okresní soud v Chomutově

Předmětem řízení v této věci bylo co do 6 918 Kč dlužné pojistné za období od 1. 12. 2019 do 1. 4. 2020 podle smlouvy o investičním životním pojištění [číslo] uzavřené dne 31. 10. 2019 mezi žalobkyní jako pojistitelem a žalovanou jako pojistníkem. Co do 500 Kč pak žalovaná částka představuje stornopoplatek a co do 300 Kč náklady na vymáhání, oboje všeobecných pojistných podmínek s odkazem na sazebník. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 31. 10. 2019 pojistnou smlouvu [číslo] na pojistný produkt investiční životní pojištění [anonymizováno] plus s měsíčním pojistným ve výši 2 002 Kč. Pojištění bylo sjednáno na dobu určitou do 73 let věku žalované s počátkem pojištění 1. 11. 2019. Žalovaná neuhradila pojistné splatné dne 1. 12. 2019 a následující, v důsledku čehož byla žalobkyní nejprve vyzvána k úhradě dlužné částky s upozorněním, že pokud tak neučiní, pojistná smlouva zanikne a následně jí bylo oznámeno, že jelikož dluh nevyrovnala, pojištění dne 1. 4. 2020 v 00:00h zaniklo. Dále byla žalovaná k úhradě dluhu vyzvána společností [právnická osoba] s upozorněním na možnost soudního vymáhání, a to dopisem ze dne 11. 6. 2020 a dále ještě zástupcem žalobkyně dopisem ze dne 13. 7. 2020. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je zčásti důvodná. Žalobkyně uzavřela se žalovanou platnou pojistnou smlouvu ve smyslu § 2758 a násl. o. z., kde se žalovaná zavázala řádně a včas hradit pojistné. Jelikož žalovaná pojistné nehradila, pojistná smlouva zanikla po uplynutí lhůty stanovené pojistitelem v upomínce (§ 2804 o. z.), přičemž pojistitel má právo na pojistné za dobu trvání pojištění (§ 2782 odst. 1 o. z.), tj. od jeho počátku (1. 11. 2019) do zániku pojištění (1. 4. 2020). V projednávaném případě žalobkyně za období od 1. 12. 2019 do 1. 4. 2020 uplatnila pojistné ve výši 6 918 Kč, tedy méně, než by jí podle sjednaného pojistného za tuto dobu náleželo. Z vyložených důvodů soud žalobě co do zaplacení pojistného vyhověl a žalované tak uložil povinnost zaplatit žalobkyni 6 918 Kč, a to včetně úroků z prodlení jak je žalobkyně požadovala (když s jednotlivými platbami byla žalovaná v prodlení již dříve), tedy za období od 2. 4. 2020 do 19. 11. 2020, a to podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Z přiznané částky však tento úrok činí pouze 440 Kč Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než tam uvedené třídenní. Jinak tomu však bylo, pokud se žalobkyně domáhala uhrazení stornopoplatku a nákladů na vymáhání (poplatku za upomínku) podle všeobecných pojistných podmínek s odkazem na sazebník, neboť tyto listiny žalobkyně ani přes řádné poučení soudu ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř. nepředložila. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně o tomto nároku neunesla své břemeno důkazní (§ 101 odst. 1 písm. b) o.s.ř.). Proto soud žalobu co do zaplacení 800 Kč včetně úroku z prodlení ve výši 51 Kč výrokem II. tohoto rozsudku zamítl. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě byla žalobkyně úspěšná co do 90 %, přičemž neúspěšná (v rozsahu zamítnutí žaloby) byla co do 10 % a náleží jí tudíž právo na náhradu 80 % nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o.s.ř.). Soud na daný případ aplikoval § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále již jen„ AT“), neboť žaloba v této věci byla podána na ustáleném vzoru užitém žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a žalovaná částka nepřesahuje 50 000 Kč. Přiznané náklady řízení ve výši 3 079 Kč tak představují odměnu za dva úkony právní služby po 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení a podání ve věci - žaloba (§ 14b odst. 1 bod 1. za užití § 11 odst. 1 písm. a) a d) AT), dvě náhrady hotových výdajů po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) AT za užití § 11 odst. 1 písm. a) a d) AT), odměnu za jeden úkon právní služby ve výši 1 500 Kč za účast při jednání soudu (§ 7, § 8 AT za užití § 11 odst. 1 písm. g) AT), jednu náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 1, 3 AT za užití § 11 odst. 1 písm. g) AT), náhradu za promeškaný čas, strávený cestou k soudu a zpět, za 6 půlhodin po 100 Kč dle § 14 odst. 1 a 3 AT, náhradu cestovních výdajů ve výši 1 201 Kč za cestu z [obec] do [obec] a zpět za celkem 220 km vozidlem Hyundai i30 při průměrné spotřebě 3,9 litrů motorové nafty na 100 km a ceně motorové nafty 27,20 Kč / l (§ 13 odst. 1, 4 AT za užití vyhl. č. 589/2020 Sb.) – náhrada za promeškaný čas a náhrada cestovného je pak snížena na 1/4, neboť zástupce žalobkyně se toho dne účastnil čtyř jednání u zdejšího soudu, dále náhradu za 21% daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad ve výši 598,50 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.) a náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč (§ 137 odst. 1 o.s.ř.), to vše snížené na 80 %. Pokud zástupce žalobkyně uplatnil odměnu a náhradu hotových výdajů za tzv. předžalobní upomínku, soud tento náklad neshledal účelným, neboť žalobkyně sama (prostřednictvím společnosti [právnická osoba]) žalovanému zaslala upomínku s upozorněním na možnost zahájení soudního řízení. Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší a platební místo (k rukám advokáta) podle § 149 odst. 1 o.s.ř.