30 C 149/2021 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 28.1.2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 394 Kč se zákonným úrokem z prodlení a rovněž tak povinnost nahradit vzniklé náklady řízení s odůvodněním, že nárok vznikl z titulu neuhrazených plateb za odběr elektrické energie podle smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 16.9.2016 v odběrném místě na adrese [adresa], kterou žalovaný uzavřel z právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [IČO] (dále jen právní předchůdkyně žalobkyně) a z titulu smluvní pokuty za zasílání upomínek, kterými se dlužník vyzývá k uhrazení měsíčních zálohových plateb, s jejichž úhradou se ocitl v prodlení. 2. Žalovaný do podání žaloby nezaplatil ničeho. 3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. Vzhledem k tomu, že dle ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. není přípustné podat proti tomuto rozsudku odvolání, obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění ve smyslu § 157 odst. 4 o. s. ř. 5. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Žalovaný uzavřel z právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny do odběrného místa na adrese [adresa]. Za období od 16. 6. 2017 do 13. 6. 2018 vystavila žalobkyně žalovanému fakturu [číslo] znějící na částku doplatku ve výši 914 Kč, splatnou 28. 6. 2018. Z takto vyúčtované částky žalovaný neuhradila ničeho. Za období od 14. 6. 2018 do 13. 9. 2018 vystavila žalobkyně žalovanému fakturu [číslo] znějící na částku 1 290 Kč, splatnou 9. 10. 2018. Z takto vyúčtované částky žalovaný neuhradila ničeho. Dne 8. 1. 2021 zaslal právní zástupce žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu. Ze všeobecných obchodních podmínek dodávky elektřiny pro smluvní vztahy uzavřené od 1.5.2016 soud zjistil, že v čl II odst. 7 písm c) byl zákazník povinen uhradit obchodníkovi paušalizované náklady spojené se zasíláním výzev, upomínek apod. ke splnění povinnosti zákazníka vyplývajících ze smlouvy, náklady spojené se zahájením přerušení, přerušením, obnovením nebo ukončením dodávky elektřiny v případech dle ustanovení článku III Všeobecných obchodních podmínek, a to dle platného Ceníku smluvních pokut a speciálních služeb, stanoveného obchodníkem; přijetím smlouvy zákazník potvrzoval, že se s tímto ceníkem seznámil, že je mu srozumitelný a že jej akceptuje.Z Ceníku smluvních pokut a speciálních služeb skupiny [anonymizováno] soud zjistil, že smluvní pokuta za upomínku činila 95Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a jejího dodatku ze dne [datum] soud zjistil, že smluvní strany tj. žalobkyně a společnost [právnická osoba] uzavřely dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, která byla uzavřena na dobu určitou do [datum], ale tímto dodatkem byla prodloužena do [datum] Smluvní strany projevily zájem o její prodloužení do [datum]. Tímto měl soud za prokázáno, že žalobkyně je ve věci aktivně legitimována. Dne 8.1.2021 zaslal právní zástupce žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu. 6. Právní posouzení věci má oporu v ust. § 2079 a násl. o.z. o kupní smlouvě, neboť energie jsou jako ovladatelné přírodní síly považovány za věci v právním smyslu a v praxi jsou předmětem obchodu. Podle § 50 odst. 2 věty prvé zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat výrobci elektřiny, jehož zařízení je připojeno k distribuční soustavě na hladině nízkého napětí, nebo zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník nebo výrobce se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice. 7. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně jakožto obchodníkem s elektřinou a žalovaným jakožto zákazníkem byla uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny (§ 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb.), na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala dodávat žalovanému elektřinu a žalovaný se zavázal zaplatit za odebranou elektřinu dohodnutou cenu. Právní předchůdkyně žalobkyně za elektřinu odebranou ve shora uvedeném období vyúčtovala žalovanému částku v celkové výši 2 204 Kč. Protože dlužná částka nebyla žalovaným uhrazena, soud shledal žalobu důvodnou a vyhověl jí, jak co do žalované jistiny, tak i co do úroku z prodlení z této částky, neboť žalobkyně požaduje úrok z prodlení od data, kdy žalovaná již byla v prodlení, a výše žalobkyní požadovaného úroku z prodlení je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 9. S ohledem na skutečnost, že byla požadována rovněž částka ve výši 190Kč za smluvní pokuty byl soud toho názoru, že nárok v této výši žalobkyni nepřísluší. Soud celkem vůči argumentaci žalobkyně, že se nejedná o smluvní pokutu nic nenamítá, i když se jedná v podstatě o pojmový problém, protože na daný případ dopadá argumentace zcela jiná: Má-li být ve smlouvě dohodnut poplatek, musí zákazník znát jeho výši. Tato výše musí být určena konkrétně anebo musí být odkázáno na postup, kterým k ní lze dospět. Odkaz na Ceník je naprosto nedostatečný. Navíc Ceník nebyl v tomto případě součástí smlouvy, protože žalovaný jej nepodepsal. Jeho znalost Ceníku tedy nelze předpokládat. Ve smlouvě se navíc o možnosti sankcionovat prodlení s platbami jakéhokoliv závazku zákazníka nehovoří vůbec. První zmínka o možnosti požadovat smluvní pokutu se nachází teprve ve všeobecných smluvních podmínkách. Tento postup již odmítl Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 11.11.2013 sp. zn. I ÚS 3512/11 kde mimo jiné uvedl, že obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách na rozdíl třeba od obchodních smluv mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. V dané části soud žalobu zamítl. 10. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 394 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč Tyto náklady řízení je žalovaná podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinna zaplatit Advokátu žalobkyně. 11. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.