30 C 163/2018-114 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se podáním ze dne 24.5.2018 ke zdejšímu soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že dne 10. ledna 2016 asi v 8.00 hodin ráno venčila svého psa a procházela se po ulici [ulice] na sídlišti [ulice] v [obec] u mateřské školky. V této době byl chodník zcela pokryt ledovou vrstvou, a proto šla raději po trávníku. Když však odnášela exkrement po svém psovi do kontejneru, který je umístěn na chodníku mateřské školky, uklouzla na zmrzlém neošetřeném chodníku a upadla na levé rameno. U tohoto pádu byla přítomna paní [jméno] [příjmení], která rovněž venčila psa. Ta pomáhala žalobkyni postavit se na nohy a ohlídala jejího psa, než se podařilo dovolat dceři žalobkyně, která si psa převzala. Dále žalobkyně zavolala synovi, který ji odvezl na chirurgickou pohotovost [anonymizováno] nemocnice. Na chirurgické ambulanci byla žalobkyně diagnostikována tříštivá zlomenina Horního konce levé ruky a byla jí přiložena ortéza, kterou postupně po šesti týdnech odkládala dle pokynů lékaře a začala s rehabilitací levého ramene. Prvních 10 rehabilitačních cvičení absolvovala od 15. 2. 2016 do 9. 3. 2016 u [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ve Zdravotním středisku [obec] [obec]. Od 14. 3. do 7. 4. 2016 byla 9krát na rehabilitaci v odborném rehabilitačním středisku při nemocnici v [obec] v [anonymizováno] ulici. Rehabilitace byla velmi bolestivá a bez pozitivních výsledků. Proto byl dne 11. 4. 2016 proveden kontrolní rentgen, kde bylo zjištěno, že ruka není v pořádku. Nedošlo ke zhojení zlomeniny a začal se tvořit pakloub. Žalobkyně byla odeslána na traumatologickou ambulanci v [obec] k posouzení dalšího léčebného postupu. Dále se podrobila vyšetření v Krajské nemocnici v [obec] u [anonymizováno] [příjmení]. Jednalo se o ortopedické oddělení. Tam jí bylo řečeno, že jediným nápravným řešením je provedení reverzní totální endoprotézy ramenního kloubu. Žalobkyně dne 16. 5. 2016 nastoupila hospitalizaci na ortopedické oddělení [anonymizováno] nemocnice, kde jí tato operace byla provedena. Hospitalizace byla ukončena 31. 5. 2016. Po dobu pěti týdnů byla opět nucena nosit ortézu a odkládat ji pouze při rehabilitačních aktivitách. Ty absolvovala znovu v [anonymizováno] nemocnici v období od 14. 6. do 16. 9. 2016. Léčba byla ukončena dne 19. 9. 2016 u [anonymizováno] [příjmení] v [anonymizováno] nemocnici. Při této kontrole bylo zjištěno, že levá ruka je mobilní pouze ze tří čtvrtin. Vlivem operace je podstatně kratší než byla, není plně funkční ani při sebeobsluze ani při obsluze v domácnosti. Žalobkyně je levačka a levá ruka je tedy v rukou dominantní. V době po pádu před i po operaci, kdy byla nucena nosit ortézu a nezatěžovat levou ruku, nebyla žalobkyně schopna provádět spoustu úkonů sebeobsluhy, obsluhy domácnosti, dostavovat se na kontroly mimo [obec], péči o psa a podobně. Toto zajišťovaly dcera a syn žalobkyně. I v době podání žaloby byla žalobkyně z důvodu úrazu výrazně omezena. Dne 20. ledna 2016 požádala žalobkyně o náhradu škody za tento úraz, avšak bezvýsledně. Proto se obrátila na právní kancelář zabývající se odškodňování úrazů. Výzvou dle ustanovení § 142 a o.s.ř. ze dne 20. 3. 2017 uplatnila žalobkyně svůj nárok opětovně, když výzva byla doplněna dne 27. 3. 2017. Žalované město postoupilo žádost pojišťovně, která nárok žalobkyně odmítla. Žalobkyně svůj nárok vyčíslila dle znaleckého posudku [anonymizováno] [jméno] [příjmení], který určil náhradu za bolest ve výši 209 089 Kč, ztížení společenského uplatnění ve výši 464 923 Kč asistenční služby ve výši 35 160 Kč Tyto částky byly řádně podloženy potvrzeními o účelně vynaložené péči, která vystavil ošetřující lékař. Dalším nárokem byly výdaje za novou skříní, kterou si musela žalobkyně pořídit, neboť její skříně byly konstruované tak, že po úrazu nedosáhla do vyšších polic. Nová skříň stála 7 236 Kč. Další výdaj ve výši 5 900 Kč činil za znalecký posudek. Celková náhrada tak činila 722 308 Kč. Chybou žalobkyně, které se dopustila v žalobě podané dne 24. 5. 2018 a opravila ji až podáním ze dne 28. 6. 2018 byla soudem převzata suma neodpovídající součtu jednotlivých činitelů, a to ve výši 722 808 Kč. Žalobkyně ve své žalobě odkázala na příslušná ustanovení zákona o pozemních komunikacích, které se týkají závady ve schůdnosti zejména na ustanovení § 26 odst. 6 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (dále jen,,Zákon“) dále na ustanovení § 27 odst. 3 Zákona o tom, že vlastník místní komunikace nebo chodníku je povinen nahradit škody, jejichž příčinou byla závada ve schůdnosti chodníku, místní komunikace nebo průjezdního úseku silnice, pokud neprokáže, že nebylo v mezích jeho možností tuto závadu odstranit, u závady způsobené povětrnostními situacemi a jejich důsledky takovou závadu zmírnit ani na ni předepsaným způsobem upozornit. Dále žalobkyně poukázala na ustanovení § 2958 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), že při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozenému peněžitou náhradou, vyvážející plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti. Rovněž odkázala na ustanovení § 2960 o.z. O tom, že škůdce hradí též účelně vynaložené náklady spojené s péčí o zdraví poškozeného, s péčí o jeho osobu nebo jeho domácnost tomu, kdo je vynaložil; požádá-li o to, složí mu škůdce na tyto náklady přiměřenou zálohu. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne 12. 4. 2016, č. j. I.ÚS 2315/15 domáhá-li se chodec náhrady újmy na zdraví a uvádí, že tato újma mu vznikla kvůli stavu chodníku (místní komunikace), je třeba, aby soudy na jedné straně zkoumaly, nakolik se chodec choval tak, aby svému úrazu předešel. V rámci toho se mohou zabývat veškerými okolnostmi případu, včetně toho, zda chodec z více možných cest zvolil tu nejbezpečnější, zda přizpůsobil tempo chůze okolnostem, ale i zda zvolil vhodnou obuv a podobně. Na druhé straně je ovšem třeba zhodnotit, nakolik vlastník komunikace dodržel svou povinnost zajistit, aby tato komunikace umožňovala bezpečný pohyb chodců. O přiznání náhrady a její výše se rozhodne podle toho, nakolik ke vzniku újmy přispěl sám chodec a naopak nakolik k tomu přispěl vlastník komunikace. Přitom je nutné vycházet z principu úplné náhrady újmy na zdraví, tedy plné náhrady majetkové i nemajetkové újmy, která plyne z čl. 7 listiny. Tyto své závěry pak musí obecné soudy promítnout do aplikace odpovědnosti za závadu ve schůdnosti, jaký upravuje § 27 zákona o pozemních komunikacích, v konkrétním případě. Pojem závada ve schůdnosti upravený v § 26 odst. 7 zákona o pozemních komunikacích nemá nad rámec popsaných kritérií žádný zvláštní obsah, má pouze zajistit spravedlivou rovnováhu mezi právy a povinnostmi vlastníků a uživatelů pozemních komunikací. Tato speciální právní úprava tak činí aplikaci obecných ustanovení o odpovědnosti podle občanského zákoníku nadbytečnou. I když povinnost obcí od účinnosti novelizace provedené zákonem č. 97/2009 Sb. provádět úklid a zimní údržbu chodníků (místních komunikací) na ně klade značné nároky, musí soudy vycházet z toho, že záměrem zákonodárce bylo zajistit chodcům náhradu újmy i v případech, kdyby pro obec bylo značně náročné chodník včas ošetřit a úrazu chodce předejít. Úklid chodníků je povinností uloženou zákonem za účelem ochrany zdraví a práv druhých osob. Tzn. vyloučení úrazů chodců, které by jinak vznikaly při naplňování jejich práva obecného užívání veřejně přístupných chodníků. Žalobkyně měla za to, že ve věci je odpovědnost žalovaného jednoznačně dána. Žalobkyně svoji chůzi přizpůsobila daným povětrnostním podmínkám. Byla obuta ve sportovní obuvi a i přesto, že se pohybovala obezřetně, k pádu došlo. Žalobkyně je levačka, zraněná končetina je dominantní. Žalobkyně má stále potíže téměř ve všech úkonech. Například velmi těžko se učeše, není schopna si umýt a vyfénovat vlasy, není schopna mýt okna, obtížně věší prádlo, má potíže při stravování i oblékání. Dříve ráda pletla a vyšívala, šila na šicím stroji a to dnes může pouze s velkými obtížemi. Ruka jí stále pobolívá a tento stav je neměnný. Tyto aktivity jsou již pro ni navždy ztraceny a zlepšení není možné očekávat. Žalobkyně je vdova a žije sama. Při stanovení náhrady za pomoc v období od 10. ledna 2016 do 15. května 2016 a od 1. června 2016 do 19. září 2016 vycházela žalobkyně z počtu hodin 293 po 120 Kč, když se dle názoru žalobkyně jednalo o částku, která je všeobecně akceptována. 2. Žalované město nárok žalobkyně neuznalo a poskytlo soudu vyjádření, z něhož vyplývalo, že se v daném případě o závadu ve schůdnosti dle ust. § 27 odst. 3 Zákona nejednalo, když závadou ve schůdnosti je jen taková změna ve schůdnosti komunikace, kterou nemůže chodec předvídat (při dodržení povinnosti přizpůsobit pohyb povětrnostním situacím a jejich důsledkům). Pokud byl chodník viditelně pokrytý ledovou vrstvou, jak tvrdila žalobkyně, dalo se nebezpečí uklouznutí zcela zřejmě