30 C 92/2020-17 — Okresní soud v Chomutově

Žalobkyně se podáním ze dne [datum] u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela účastnickou smlouvu [číslo] která nabyla účinnosti aktivací telefonního čísla [číslo] dne 13. 2. 2017. Na základě této účastnické smlouvy se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému veřejně dostupné služby elektronických komunikací, včetně služeb třetích stran a služeb souvisejících a žalovaný se zavázal jí za tyto služby řádně platit ceny vyúčtované dle čl. 4 Všeobecných podmínek [právnická osoba] a ve lhůtách splatnosti uvedených v jednotlivých pravidelných vyúčtováních služeb. Předmětem žaloby se stala částka ve výši 1 157,48 Kč, která představovala cenu za poskytnuté služby třetích stran ve výši 128,37 Kč, součet zbývajících splátek za koncové zařízení ve výši 920 Kč a neuhrazené měsíční pojištění v celkové výši 109,11 Kč. Nedílnou součástí účastnické smlouvy [číslo] bylo smluvní ujednání ke kupní smlouvě obsažené přímo v textu účastnice smlouvy a na základě kterého uzavřela žalobkyně žalovaným kupní smlouvou na koncové zařízení IMEI: [číslo] typu HUAWEI Y5 II Zlatý, přičemž část kupní ceny uhradil žalovaný jako akontaci při převzetí koncového zařízení a zbylá část kupní ceny ve výši 690 Kč pak měla být žalovaným uhrazena formou 23 pravidelných měsíčních splátek ve výši 30 Kč. Nedílnou součástí účastnické smlouvy shora uvedené bylo rovněž smluvní ujednání ke kupní smlouvě na základě uzavřela žalobkyně s žalovaným kupní smlouvu na paměťovou kartu Kingston Class 10-32 GB, přičemž část kupní ceny uhradil žalovaný jako akontaci při převzetí paměťové karty a zbylá část kupní ceny ve výši 230 Kč měla být žalovaným uhrazena formou 23 pravidelných měsíčních splátek ve výši 10 Kč. Žalovaný však vyúčtované splátky nezaplatil a žalobkyně proto v souladu se smluvním ujednáním obsaženým v kupní smlouvě a v podmínkách splátkování automaticky zesplatnila zbylé dosud neuhrazené splátky a tyto žalovanému uložila k úhradě vyúčtováním [číslo] v celkové výši 880 Kč. Předžalobní výzvu k úhradě vystavila žalobkyně žalovanému s datem 23. 4. 2020. Žalovaný se podané žalobě nevyjádřil, své stanovisko k věci soudu nesdělil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasili. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Z vyúčtování služeb [číslo] se splatností dne 10. 3. 2017 a jeho podrobného výpisu soud zjistil, že zde byly vyúčtovány služby třetích stran částkou ve výši 99 Kč a pojištění T-Mobile pro jistotu ve výši 9,48 Kč. Nárok žalobkyně opírající se o smluvní ujednání ke kupní smlouvě obsažené přímo v textu účastnické smlouvy nemohl být soudem považován za důvodný, neboť účastnická smlouva se nestala přílohou dokumentů přiložených k žalobě. Z předžalobní upomínky s datem 23. 4. 2020 soud zjistil, že právní zástupkyně žalobkyně upomínala žalovaného o zaplacení částky 1 157,48 Kč ve lhůtě do 30. 4. 2020. Žádná další vyúčtování služeb nebyla k žalobě přiložena. Z Ceníku tarifu a služeb stejně jako ze Všeobecných obchodních podmínek soud nezjistil žádné skutečnosti, které by měly vliv na přiznanou částku. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ustanovení § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, je službou elektronických komunikací služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací. Podle ust. § 1939 odst. 1 z.č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) poukázka opravňuje poukazníka vybrat u poukázaného vlastním jménem plnění a poukázanému se poukázkou přikazuje, aby poukazníkovi plnil na účet poukazatele. Přímé právo vznikne poukazníkovi proti poukázanému jen tehdy, přijme-li poukázaný poukázku. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Po právním posouzení v řízení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná co do částky 1 049 Kč, neboť pohledávka plynoucí z neuhrazené ceny za poskytnuté služby vznikla pouze ve výši 108,48 Kč, jak bylo prokázáno vyúčtováním [číslo]. Jiné nároky žalobkyně soud neshledal po právu, když skutková zjištění, která soud učinil z předložených listin, neodpovídala žalobním tvrzením. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.