31 C 123/2021-102 — Okresní soud v Chomutově

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 3 000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 7. 9. 2018 uzavřené mezi žalovaným a společností [právnická osoba] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“), na základě které měla předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalovanému úvěrový limit, ze kterého žalovaný vyčerpal částku 2 500 Kč, kterou nevrátil, proto byly žalovanému účtovány také náklady na vymáhání dluhu 500 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 6. 9. 2021. Žalobkyně se z jednání přípisem ze dne 17. 8. 2021 omluvila, žalovaného telefonicky omluvila jeho matka. Soud proto projednal věc v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z provedených listinných důkazů založených ve spise, na jejichž základě učinil následující závěr o skutkovém stavu: Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nebyla uzavřena tvrzená smlouva o revolvingovém úvěru, neboť žalobkyní předložené důkazy pro takový závěr neposkytují dostatečný podklad. Předložená smlouva o revolvingovém úvěru neobsahuje podpis ani jedné ze smluvních stran a soud tak nemá za prokázané, že by smluvní strany měly vůli smlouvu uzavřít. Interní dokument označený jako„ Loan application info“ uzavření smlouvy nedokládá, ale pouze shrnuje údaje o úvěru. Na tom nic nemění ani skutečnost, že předchůdkyně žalobkyně disponovala osobními údaji žalovaného. Vzhledem k tomu, že nebyla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, nebyl žalovaný zavázán ani k povinnosti platit jakékoli poplatky. Žalobkyně uvedla, že úvěr byl žalovanému poskytnut na bankovní účet, a označila jako důkaz potvrzení o provedené platbě. Toto potvrzení nicméně nedokládá skutečnost, že se předmětná částka dostala do dispozice žalovaného, tj. že by platba byla připsána (nikoliv jen odeslána) na účet uvedený na potvrzení, a to bez ohledu na to, že z žádného důkazů ani nevyplývá, že by předmětný účet patřil právě žalovanému. Žalobkyně proto nedoložila jak uzavření smlouvy, tak i poskytnutí částky 2 500 Kč žalovanému. Svou absencí při ústním jednání se žalobkyně vzdala možnosti být soudem poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř., k doplnění důkazů. 4. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nedošlo k uzavření smlouvy o (revolvingovém) úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala, že byly žalovanému na bankovní účet poskytnuty finanční prostředky, není ani prokázáno, že by se žalovaný na úkor předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. Žalobkyně tedy neprokázala existenci právního důvodu pro přiznání žalované částky, a soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. 5. Přestože žalovaný byl ve věci zcela úspěšný a měl by ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, žádné náklady neuplatnil a z obsahu spisu ani nevyplývá, že by mu nějaké náklady dosud vznikly, a proto soud ve výroku II. rozsudku nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.