31 C 163/2021-43 — Okresní soud v Chomutově

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 27 300,24 Kč s příslušenstvím specifikovaným v žalobním petitu z titulu smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 21. 8. 2013, na základě které [právnická osoba] (dále také jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 40 000 Kč, jež se žalovaný zavázal spolu se sjednanými poplatky v celkové výši 41 473 Kč splatit v dohodnutých splátkách, což však řádně a včas neudělal, neboť dosud uhradil jen 65 815 Kč z toho 33 315 Kč do postoupení pohledávky a 32 500 Kč po postoupení. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Žalovaný se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavil, a proto projednal soud věc v jeho nepřítomnosti, přičemž vycházel z provedených listinných důkazů. 4. Na základě smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 21. 8. 2013 a připojených smluvních podmínek právní předchůdkyně žalobkyně téhož dne půjčila žalovanému částku 40 000 Kč, která měla být včetně souhrnného poplatku v částce 41 473 Kč splacena ve 100 týdenních splátkách po 815 Kč (poslední splátka ve výši 788 Kč). Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], o čemž byl žalovaný informován oznámením o postoupení pohledávky z téhož dne. Ke dni postoupení dle tabulky umoření uhradil žalovaný splátky ve výši 33 315 Kč. Předžalobní výzvou ze dne 16. 12. 2020 (odeslanou žalovanému dne 17. 12. 2020) žalobkyně vyzývala žalovaného k plnění před podáním žaloby. Z žádného z předložených důkazů nevyplývá, zda a případně jak předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy. 5. Na základě provedených listinných důkazů, které byly hodnoceny jednotlivě ve své vzájemnosti dospěl soud po skutkové stránce k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o půjčce, podle které poskytla žalovanému finanční částku 40 000 Kč, na kterou žalovaný dosud splatil částku 65 815 Kč. 6. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016) věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr (kterým se pro účely cit. zákona rozumí i půjčka), či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 7. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po stránce právní a dospěl k závěru, že je žaloba důvodná jen z části. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným sice byla uzavřena smlouva o půjčce ve smyslu § 657 a násl. zák. č. 40/1964 Sb. občanský zákoník (obč. zák.), nicméně se jednalo o absolutně neplatnou smlouvu, neboť právní předchůdkyně žalobkyně zjevně rezignovala na svou povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet poskytnutou půjčku, což žalobkyně dosud vůbec ani netvrdila, natož aby k tomu předložila jakékoliv důkazy. Porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je ze zákona sankcionováno neplatností (viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Vzhledem k tomu, že podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru nebyla mezi účastníky platně uzavřena smlouva o půjčce, nebyl žalovaný smluvně zavázán ani k dalším smluvním povinnostem, které žalobkyně podanou žalobou uplatnila, a to zejm. k úhradě veškerých poplatků a smluvních úroků z půjčky. Tím, že žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně obdržel částku 40 000 Kč, vzniklo žalovanému bezdůvodné obohacení (plnění z neplatného právního úkonu), které byl žalovaný podle § 451 odst. 1 a 2 a násl. obč. zák. povinen vydat. Vzhledem k tomu, že žalovaný dosud uhradil na svůj dluh částku 65 815 Kč, je zřejmé, že pohledávka žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení již byla žalovaným zcela uhrazena před zahájením tohoto řízení. S odkazem na shora uvedené skutečnosti proto soudu nezbylo, než žalobu v celém rozsahu zamítnout, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. 8. Přestože by měl žalovaný s ohledem na svůj úspěch ve věci právo náhradu nákladů řízení ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř., nebyl nárok na náhradu nákladů řízení přiznán žádnému z účastníků, neboť žalovaný žádné náklady neuplatnil a z obsahu spisu nevyplývá, že by mu dosud nějaké náklady řízení vznikly.