31 C 164/2021-33 — Okresní soud v Chomutově

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 5 940 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplaceného příspěvku vlastníka motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen„ povinné ručení“). Žalovaný jako vlastník neměl sjednané povinné ručení k osobnímu automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, [registrační značka] (dále jen„ vozidlo“), a to od 30. 9. 2019 do 27. 1. 2020, tj. 120 dní, žalobkyně jej proto vyzvala k zaplacení příspěvku ve výši 5 640 Kč a poplatku spojeného s vymáháním příspěvku 300 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 6. 9. 2021. Žalobkyně se z jednání přípisem ze dne 12. 8. 2021 omluvila, žalovaný se k jednání nedostavil a ani se neomluvil. Soud proto projednal věc v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), bez přítomnosti obou účastníků, přičemž vycházel z provedených listinných důkazů založených ve spise, na jejichž základě učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaný byl minimálně v období od 30. 9. 2019 do 27. 1. 2020 vlastníkem vozidla [registrační značka], přičemž ve stejném období neměl k vozidlu sjednané povinné ručení po dobu 120 dní, přičemž dopisem ze dne 7. 5. 2020 byl žalobkyní vyzván k zaplacení částky 5 640 Kč jako příspěvku do garančního fondu a částky 300 Kč jako náhrady nákladů na uplatnění nároku. Následně byl žalovaný žalobkyní upomínán opětovně a byla mu zaslána předžalobní výzva právní zástupkyní žalobkyně. 4. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaný byl jakožto vlastník výše uvedeného vozidla povinen dle § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti“), pojistit odpovědnost za újmu způsobenou provozem vozidla, a vzhledem k tomu, že tak neučinil, měl dle § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti povinnost zaplatit žalobkyni příspěvek vypočtený dle vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. (47 Kč za každý nepojištěný den) a protože tak neučinil, byl po výzvě žalobkyně povinen nahradit náklady spojené s mimosoudním uplatnění práva na příspěvek (300 Kč). Vzhledem k tomu, že žalovaný svůj dluh řádné nezaplatil, soud žalobě ve výroku I. rozsudku zcela vyhověl, a to včetně úroku z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to dle § 1968 o. z. ode dne následujícího po splatnosti příspěvku, tj. od 22. 7. 2020. 5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 940 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. V dané věci se jedná o řízení zahájené návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč (srov. např. řízení sp. zn. 34 C 216/2021, 1 C 85/2021 nebo 18 C 169/2021).