31 C 173/2021-26 — Okresní soud v Chomutově

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 3 036 Kč s příslušenstvím z titulu dlužného jízdného a přirážky k jízdnému, neboť žalovaný cestoval dne 14. 6. 2018 a dne 14. 8. 2018 městskou hromadnou dopravou provozovanou žalobkyní, přičemž se při přepravní kontrole ani jednou neprokázal platným jízdním dokladem. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 29. 11. 2021, k němuž se nedostavil žádný z účastníků (právní zástupce žalobkyně se omluvil). Soud proto projednal věc v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.), bez přítomnosti obou účastníků, přičemž vycházel z provedených listinných důkazů založených ve spise, na jejichž základě učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaný cestoval dne 14. 6. 2018 trolejbusem na lince 59 a dne 14. 8. 2018 trolejbusem na lince 51 a při přepravní kontrole se ani jednou neprokázal platnou jízdenkou; po obou přepravních kontrolách převzal žalovaný zápis o provedené přepravní kontrole a podepsal jej. Dle Smluvních přepravních podmínek a Tarifu žalobkyně vzniká cestujícímu v případě, že se neprokáže platným jízdním dokladem, povinnost zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč, žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení 2 x přirážky 1 500 Kč a 2 x jízdného 18 Kč. 4. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobkyně prokázala, že žalovaný dne 14. 6. 2018 a dne 14. 8. 2020 cestoval dopravním prostředkem provozovaným žalobkyní, čímž s ní uzavřel smlouvu o přepravě osob ve smyslu § 2550 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z.). Žalovanému tak dle § 37 odst. 5 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách (dále jen „zákon o drahách“), vznikla povinnost – mimo jiné – zaplatit cenu za přepravu, přičemž je jeho povinností prokázat se v době plnění přepravní smlouvy platným jízdním dokladem. Žalovaný se platným jízdním dokladem neprokázal a vznikla mu proto povinnost zaplatit jízdné s přirážkou stanovenou žalobkyní ve smluvních přepravních podmínkách, ani to však žalovaný neučinil. Vzhledem k tomu soud žalobě ve výroku I. rozsudku zcela vyhověl, a to včetně úroku z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po splatnosti jízdného dle § 1968 o. z., tj. od 15. 7. 2018 a od 14. 9. 2018. 5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení představovanou zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč a paušální náhradou hotových výdajů dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve výši dle § 2 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. za 2 úkony po 100 Kč (podání žaloby a předžalobní výzva k plnění). Celkem tak soud na náhradě nákladů žalobkyni přiznal částku 600 Kč. Ve věci se jedná o návrh podaný na ustáleném vzoru uplatněný opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč (srov. např. řízení vedená u zdejšího soudu pod sp. zn. 18 C 332/2021 nebo 7 C 216/2021).