31 C 186/2021-131 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se svým návrhem domáhala na žalované zaplacení částky 37 392,67 Kč s příslušenstvím s tím, že dne 20. 6. 2016 s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 90 000 Kč. Poskytnutý úvěr spolu s úroky a poplatky se žalovaná po jeho vyčerpání dne 21. 6. 2016 zavázala splatit v 60 měsíčních splátkách po 2 180 Kč, což však řádně a včas neučinila, neboť celkově uhradila 103 708,15 Kč, a proto žalobkyně celý úvěr zesplatnila ke dni 7. 1. 2021. Celková výše nároku požadovaného žalobkyní je tak tvořena nesplacenou částí jistiny 28 109,65 Kč a nezaplacenými úvěrovými poplatky ve výši 9 283,02 Kč. Žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované vycházela z informací, které si sama zjišťuje ze zdrojů nezávislých na žalované, zejména z bankovních (BRKI), nebankovních (NRKI) a ostatních registrů, z příjmů a výdajů žalované. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. K ústnímu jednání dne 15. 12. 2021 se dostavila jen žalobkyně, a proto soud projednal věc v nepřítomnosti žalované a vycházel z provedených listinných důkazů. 4. Smlouvou o úvěru ze dne 20. 6. 2016, jejíž součástí byly všeobecné obchodní podmínky, úvěrové podmínky a sazebník žalobkyně, se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 90 000 Kč s úrokovou sazbou 16,42 % ročně s tím, že žalovaná jej měla splatit 60 měsíčními splátkami ve výši 2 180 Kč Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetového bankovnictví žalované spravovaného žalobkyní, což vyplývá i z reportu průběhu schvalovacího požadavku. Dle historického výpisu a z interního účetního dokladu byla dne 21. 6. 2016 ve prospěch účtu žalované vyplacena částka 90 000 Kč. Dle žalobních tvrzení a historického výpisu žalovaná splatila celkově částku 103 708,15 Kč. Z návrhu na rozhodnutí o poskytnutí osobního úvěru soud zjistil, že jako pravidelné měsíční příjmy žadatelky byly uvedeny blíže nespecifikované příjmy ve výši 16 000 Kč, dále opět nespecifikované příjmy z pronájmu ve výši 10 000 Kč a ostatní příjmy ve výši 1 000 Kč ročně. Výdaje na bydlení stanoveny na částku 2 500 Kč a další splátky úvěrů a půjček ve výši 2 900 Kč. Žádné jiné výdaje žalované uvedeny nebyly. V žádosti o spotřebitelský úvěr podepsanou v internetovém bankovnictví žalovaná uvedla tytéž hodnoty. Z výpisů z účtu za období od 12/2015 do 06/2016 soud zjistil, že konečné měsíční zůstatky na účtu žalované se pohybovaly od cca + 5 000 Kč do – 10 000 Kč (poslední doložený zůstatek před čerpáním úvěru činil dne 9. 6. 2016 – 10 037,41 Kč), přičemž z výpisů je dále patrné, že žalovaná splácela další úvěr [anonymizována dvě slova] splátkou ve výši 3 555 Kč měsíčně a další dva úvěry žalobkyni se splátkami 2 150 Kč a 619 Kč měsíčně. Dopisem ze dne 22. 12. 2020 žalobkyně celý dluh žalované zesplatnila. Z dopisu ze dne 3. 3. 2021 (odeslaného téhož dne) soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně zaslal žalované předžalobní upomínku. Z všeobecných obchodních podmínek úvěrových podmínek, sazebníku žalobkyně, z informací o úvěru soud pro posuzovanou věc neučinil žádná relevantní skutková zjištění. 5. Na základě provedených důkazů, které byly hodnoceny jak jednotlivě, tak i ve své vzájemné souvislosti, lze po skutkové stránce uzavřít, že žalobkyně uzavřela dne 20. 6. 2016 s žalovanou úvěrovou smlouvu, dle které žalobkyně poskytla dne 21. 6. 2016 žalované úvěr 90 000 Kč, na který celkově uhradila částku 103 708,15 Kč. 6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ ZSÚ“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 9. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po stránce právní a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Mezi žalobkyní a žalovanou sice byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a následujících o. z., na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 90 000 Kč, nicméně tato smlouva byla od počátku absolutně neplatná, neboť žalobkyně řádně nesplnila svou povinnost zkoumat schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, neboť nedostatečným způsobem zkoumala jak příjmy, tak výdaje žalované. Co se týče výdajů žalované, jako její jediné výdaje jsou uvedeny náklady na nájemní bydlení ve výši 2 500 Kč, aniž by takto podezřele nízká částka byla čímkoliv doložena (nájemní smlouvou, evidenčním listem, SIPO apod.). Kromě toho je stěží představitelné, že by žalovaná neměla jakékoli jiné náklady než náklady na bydlení, žalobkyně však tuto skutečnost bez dalšího akceptovala. Další závazky žalované z úvěrů deklarované ve výši 2 900 Kč neodpovídají obsahu výpisů z účtu žalované, dle nichž splácela u [anonymizována dvě slova] 3 555 Kč a dalších 2 769 Kč žalobkyni. Co se týče příjmů žalované, žalobkyně se bez jejich specifikace a doložení spokojila s tvrzením žalované o příjmech ve výši 27 000 Kč čistého měsíčně. Skutečnost, že žalovaná v měsíci, kdy jí byl úvěr poskytnut, měla záporný zůstatek na účtu – 10 000 Kč svědčí o tom, že zjevná předluženost žalované nebyla pro žalobkyni překážkou pro poskytnutí úvěru ani důvodem k podrobnému zkoumání poměrů žalované. Nelze tak souhlasit s tvrzením žalobkyně, že při posuzování úvěruschopnosti žalované postupovala řádně s odbornou péčí. Porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 9 odst. 1 ZSÚ sankcionováno neplatností, a to neplatností absolutní. S ohledem na neplatnost úvěrové smlouvy nebyla žalovaná smluvně zavázána ani k dalším smluvním povinnostem, které žalobkyně svou žalobou dále uplatnila, a to zejména k úhradě veškerých poplatků, úroků a smluvních pokut. Tím, že žalovaná od žalobkyně obdržela částku 90 000 Kč, vzniklo jí v této výši bezdůvodné obohacení (plnění z neplatného právního důvodu), které byla podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. povinna vydat. Žalovaná dosud na svůj dluh žalobkyni uhradila celkově částku 103 708,15 Kč, takže již částku, o kterou se bezdůvodně obohatila, zcela vrátila. Soud proto s odkazem na shora uvedené podanou žalobu ve výroku I. rozsudku v celém rozsahu zamítl. 10. Přestože žalovaná byla ve věci zcela úspěšná a měla by ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, žádné náklady neuplatnila a z obsahu spisu ani nevyplývá, že by jí nějaké náklady dosud vznikly, a proto soud ve výroku II. rozsudku nepřiznal náhradu nákladů řízení žádné z účastnic.