31 C 237/2020-51 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 3. 8. 2020 domáhala nahrazení souhlasu žalovaného s vydáním motorového vozidla [anonymizována čtyři slova], [registrační značka], VIN: [anonymizováno], šedé barvy, včetně dvou klíčů a osvědčení o registraci vozidla č. [anonymizováno] [číslo] a č. [anonymizováno] [číslo] (dále jen„ Vozidlo“) z úschovy Okresního soudu v Chomutově vedené pod sp. zn. 35 Sd 3/2018. K předmětu úschovy totiž uplatnili své vlastnické právo jak žalobkyně, tak žalovaný. Žalobkyně uvedla, že dne [datum] Policie České republiky uložila do úschovy Okresního soudu v Chomutově Vozidlo, které zakoupila v dobré víře kupní smlouvou ze dne 6. 6. 2017 od [právnická osoba] s.r.o., při podpisu smlouvy v hotovosti zaplatila kupní cenu, Vozidlo převzala a následně došlo k přepisu vlastníka v Registru vozidel. Je proto vlastníkem Vozidla a má právo na to, aby jí bylo z úschovy soudu vydáno. 2. Žalovaný k věci uvedl, že žalobou uplatněný nárok neuznává, neboť je vlastníkem Vozidla a žalobkyně jako nabyvatel Vozidla neprokázala dobrou víru. Žalobkyně měla vynaložit větší míru obezřetnosti při nabývání použité movité věci z autobazaru, když je obecně známo, že se v těchto případech často jedná o kradené věci nebo o věci, kde prodávající není jejich vlastníkem. Kupující by se proto měl vyvarovat i jen lehké nedbalosti, jak ostatně vyplývá z ustanovení § 1110 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). V kupní smlouvě, jíž měla žalobkyně Vozidlo nabýt, například absentuje prohlášení prodávajícího, že je vlastníkem Vozidla, což lze za možné narušení dobré víry kupující označit. Vozidlo mělo být žalovanému svémocně odňato tím, že autobazar [anonymizována dvě slova], resp. pan [příjmení], neměli oprávnění Vozidlo žalovaného přímo prodat, ale jeho prodej zprostředkovat. 3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na 15. 9. 2021, při kterém účastníci učinili nespornými následující skutečnosti: Žalovaný nabyl Vozidlo na základě kupní smlouvy ze dne 2. 2. 2017 uzavřené s paní [jméno] [příjmení]. Žalovaný dobrovolně předal Vozidlo panu [příjmení] jakožto představiteli [právnická osoba] [anonymizováno]. 4. Usnesení Policie ČR ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] bylo Vozidlo v rámci probíhajícího trestního řízení uloženo do úschovy Okresního soudu v Chomutově, protože k němu uplatnilo právo více osob a existovaly pochybnosti o tom, kdo má k Vozidlu vlastnické právo. Jelikož práva k Vozidlu uplatnili oba účastníci i v rámci řízení o žádosti o vydání předmětu úschovy, rozhodl Okresní soud v Chomutově usnesením ze dne 2. 1. 2020, sp. zn. 35 Sd 3/2018-27 o nevydání předmětu úschovy a současně poučil účastníky o možnosti podání žaloby na nahrazení souhlasu s jeho vydáním. Kupní smlouvou ze dne 6. 6. 2017 [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO], jako prodávající a žalobkyně jako kupující uzavřely smlouvu, jejímž předmětem byla koupě Vozidla za kupní cenu 165 000 Kč, přičemž v odst. 6 smlouvy prodávající výslovně prohlásil, že Vozidlo nebylo odcizeno, neváznou na něm žádná práva třetích osob, zejména zástavní právo, a že Vozidlo není předmětem jakékoli pohledávky, zejména není ve vlastnictví leasingové společnosti. K uzavření předmětné kupní smlouvy žalobkyně zmocnila pana [jméno] [příjmení], narozeného [datum], plnou mocí ze dne 6. 6. 2017. Z protokolu o technické prohlídce ze dne [datum], č. CZ [číslo], vyplývá, že se jednalo o prohlídku před registrací vozidla a žadatelkou o její provedení byla žalobkyně. V osvědčení o registraci vozidla č. [anonymizováno] [číslo] byla žalobkyně uvedena jako vlastník Vozidla, přičemž tato skutečnost byla zapsána dne 8. 6. 2017. Kupní smlouvu ze dne 2. 2. 2017 (v německém jazyce) ohledně Vozidla uzavřela paní [jméno] [příjmení] a žalovaný. Z obžaloby Okresního státního zastupitelství v Chomutově č. j. [číslo jednací] bylo zjištěno, že na [jméno] [příjmení] jako osobu vystupující za [právnická osoba] [anonymizováno] byla podána obžaloba, jež mu kladla za vinu, že si přisvojil věci, které mu byly svěřeny, mj. také Vozidlo, které od žalovaného převzal, bez jeho svolení prodal a peníze z prodeje si ponechal pro vlastní potřebu (bod I. 1. e) obžaloby). 5. Svědek [jméno] [příjmení] navštívil autobazar pana [příjmení] [anonymizováno], ve kterém si v pondělí vybral Vozidlo, přičemž kupní cena nakonec byla 155 000 Kč. V úterý se svědek rozhodl, že Vozidlo koupí, přijel proto do autobazaru, kde sdělil rozhodnutí panu [příjmení], předtím vybral z účtu částku 155 000 Kč, kterou panu [příjmení] předal. Kupní smlouva byla vystavena v autobazaru panem [příjmení], rozdílem v jím uváděné kupní ceně a kupní ceně uvedené ve smlouvě si nebyl jistý. Pan [anonymizováno] svědkovi před uzavřením kupní smlouvy sdělil, že Vozidlo je v komisním prodeji a je dovezené z Německa, bližší podrobnosti svědek neřešil, jednalo se o první auto, které si s manželkou (žalobkyní) pořizovali. Při prodeji byla svědkovi předložena smlouva, ve které figurovala nějaká Němka, ale na bližší podrobnosti si nevzpomněl, ani na to, o jakou smlouvu se jednalo; smlouva byla v němčině a v té době uměl svědek německy pouze pár slov, proto se nedokázal k obsahu smlouvy vyjádřit. Poté, co svědek s Vozidlem z bazaru odjel, došlo k poruše a Vozidlo bylo odtaženo zpět do bazaru, kde se svědek potkal se žalovaným, který mu sdělil, že Vozidlo je jeho, když ho dovezl z Německa a dal k prodeji panu [příjmení] do bazaru. Následně žalovaný svědkovi sdělil, že Vozidlo opravovat nebude, ať si jej svědek odveze a zajistí si opravu sám někde jinde, protože je Vozidlo svědkovo. 6. Soud pro nadbytečnost neprovedl důkazy dotazem na [právnická osoba] [anonymizováno] ohledně toho, zda a jaká smlouva byla svědkovi [jméno] [příjmení] předložena před prodejem Vozidla, a trestním spisem sp. zn. [spisová značka] za účelem zjištění, zda je ve spise založena smlouva v německém jazyce ohledně Vozidla. Navržené důkazy shledal soud nadbytečnými, neboť z nesporných tvrzení účastníků a ze skutečností zjištěných provedeným dokazováním měl soud k dispozici dostatek relevantních skutkových zjištění podstatných pro rozhodnutí ve věci. 7. Na základě nesporných skutečností a provedeného dokazování lze po skutkové stránce uzavřít, že žalovaný nabyl na základě kupní smlouvy ze dne 2. 2. 2017 Vozidlo do svého vlastnictví od paní [jméno] [příjmení], a následně jej dobrovolně předal panu [příjmení] jako osobě vystupující za autobazar [anonymizováno]. Žalobkyně uzavřela se [právnická osoba] [anonymizováno] dne 6. 6. 2017 kupní smlouvu, jejímž předmětem bylo Vozidlo, a ve které prodávající prohlásil a garantoval, že Vozidlo nebylo odcizeno a neváznou na něm žádná práva třetích osob. Kupní cena byla zaplacena v hotovosti při podpisu smlouvy. Dne 7. 6. 2017 odvezla žalobkyně Vozidlo na technickou prohlídku před registrací po dovozu z Německa a následně byla zapsána jako vlastník Vozidla do nově vydaného osvědčení o registraci vozidla. Dne 17. 1. 2018 bylo Vozidlo (po jeho dobrovolném vydání Policii ČR) uloženo policejním orgánem v rámci trestního řízení do úschovy Okresního soudu v Chomutově. 8. Podle § 1110 o. z. získal-li někdo v dobré víře za úplatu použitou movitou věc od podnikatele, který při své podnikatelské činnosti v rámci běžného obchodního styku obchoduje takovými věcmi, vydá ji vlastníku, který prokáže, že věc pozbyl ztrátou nebo že mu věc byla odňata svémocně a že od ztráty nebo odnětí věci uplynuly nejvýše tři roky. 9. Podle § 299 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), byl-li souhlas s vydáním předmětu úschovy odepřen, lze jej nahradit pravomocným rozsudkem soudu, kterým bylo rozhodnuto, že ten, kdo vydání odporoval, je povinen souhlasit s vydáním předmětu úschovy žadateli. 10. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po stránce právní a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Občanský zákoník umožňuje nabytí věci od nevlastníka v explicitně uvedených a definovaných případech. Jeden z těchto případů je uvedený v § 1110 o. z., který zároveň stanoví, za jakých podmínek je nový vlastník povinen věc původnímu vlastníkovi vydat. Předmětné ustanovení vychází z toho, že nabyde-li někdo i) v dobré víře, ii) za úplatu, iii) použitou movitou věc iv) od podnikatele, který při své podnikatelské činnosti v rámci běžného obchodního styku s takovými věcmi obchoduje, stane se vlastníkem této věci. Nový vlastník je pak povinen původnímu vlastníkovi věc vydat pouze v případě, že původní vlastník prokáže pozbytí věci a) ztrátou nebo b) svémocným odnětím a zároveň c) od odnětí nebo ztráty uplynuly maximálně tři roky. 11. „ Žaloba o uložení povinnosti souhlasit s vydáním předmětu úschovy (...) představuje - jak již dovodila ustálená judikatura soudů - procesní formu vyjádření posouzení otázky, komu (zda příjemci nebo přihlašovateli, popřípadě složiteli) má být předmět úschovy soudem vydán, tedy - řečeno jinak - komu svědčí vlastnické nebo jiné právo k předmětu úschovy, na základě kterého soud vydá předmět úschovy.“ (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1