31 C 391/2020-52 — Okresní soud v Chomutově

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 1 516 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplaceného jízdného a smluvní pokuty, když žalovaný dne 2. 10. 2018 cestoval hromadným dopravním prostředkem provozovaným společností D [anonymizováno] [územní celek], a.s. (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“), ale neprokázal se při kontrole platnou jízdenkou. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 24. 5. 2021. Žalobkyně se z jednání přípisem omluvila a žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto projednal věc v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), bez přítomnosti obou účastníků, přičemž vycházel z provedených listinných důkazů založených ve spise, na jejichž základě učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaný cestoval dne 2. 10. 2018 prostředkem hromadné dopravy právní předchůdkyně žalobkyně na lince č. 9, ale neprokázal se při kontrole platnou jízdenkou a dlužné jízdné 16 Kč ani přirážku k jízdnému 1 500 Kč, jež vyplývají ze smluvních přepravních podmínek, žalobkyni nezaplatil. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvou ze dne [datum]. 4. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaný cestoval hromadným dopravním prostředkem provozovaným předchůdkyní žalobkyně, čímž se žalobkyní uzavřel smlouvu o přepravě ve smyslu § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu (zejména dle §7), avšak nezaplatil jízdné. V souladu se Smluvními přepravními podmínkami je proto žalovaný povinen zaplatit vedle jízdného (16 Kč) také přirážku k jízdnému (smluvní pokutu) ve výši 1 500 Kč. Dle § 1968 o. z. se žalovaný ode dne následujícího po splatnosti jízdného a přirážky dostal do prodlení, a proto žalobkyni dle § 1970 o. z. vzniklo právo na úrok z prodlení ve výši stanovené dle § 2 nařízení č. 351/2013 Sb., takže žalovaný byl v době, od které žalobkyně úrok z prodlení uplatnila, již v prodlení. S odkazem na shora uvedené skutečnosti proto soud podané žalobě ve výroku I. zcela vyhověl. 5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a z nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 1 516 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za výzvu k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 189 Kč.