31 C 397/2020-87 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala určení neplatnosti zástavní smlouvy ze dne [datum], [číslo] kterou uzavřel žalovaný s vedlejším účastníkem a společností [právnická osoba] (dále jen„ Zástavní smlouva“) ohledně pozemků parc. [číslo] vše v katastrálním území Chomutov II, obec Chomutov, zapsaných na listu vlastnictví [číslo] v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj, katastrální pracoviště Chomutov (dále jen„ Nemovitosti“). Žalobkyně uvedla, že po svém manželovi, [jméno] [příjmení], který zemřel dne [datum], zdědila pohledávku za [jméno] [celé jméno žalovaného], narozeným [datum], ve výši 4 650 000 Kč. Pohledávka vznikla z titulu zápůjčky poskytnuté [jméno] [příjmení] [jméno] [celé jméno žalovaného], protože spolu spolupracovali na koupi nemovitostí, které [jméno] [celé jméno žalovaného] rekonstruoval a prodával. Žalobkyně uvedla, že Nemovitosti, jejichž vlastníkem je žalovaný, byly žalovaným pořízeny za peníze ze zápůjčky, kterou [jméno] [příjmení] poskytl [jméno] [celé jméno žalovaného] (otci žalovaného) a že je tedy žalovaný pouze„ formálním vlastníkem“ Nemovitostí. Žalobkyně proto zpochybňovala oprávnění žalovaného uzavřít Zástavní smlouvu a domáhala se určení její neplatnosti. 2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že není ve věci pasivně legitimován a žalobkyně není aktivně legitimována, protože nebyla smluvní stranou Zástavní smlouvy. Uvedl, že Nemovitosti koupil ještě za života [jméno] [příjmení] a i ke vkladu vlastnického práva k Nemovitostem do katastru nemovitostí došlo ještě za jeho života. 3. Vedlejší účastník rovněž navrhl zamítnutí žaloby s tím, že neshledává důvody pro neplatnost Zástavní smlouvy. Uvedl, že žalobkyně netvrdila ani neprokázala, proč by žalovaný neměl být vlastníkem Nemovitostí. Důvod k zamítnutí žaloby také spatřuje v nedostatku naléhavého právního zájmu na žalovaném určení, když žalobkyně neuvedla, v čem by se mělo její právní postavení změnit, nehledě na to, že není možné žalovat na neplatnost smlouvy v okamžiku, kdy lze žalovat na určení konkrétního vztahu. 4. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na [datum], ke kterému se dostavili oba účastníci i vedlejší účastník. Žalobkyně byla vyzvána k doplnění tvrzení ohledně existence naléhavého právního zájmu na požadovaném určení neplatnosti smlouvy. Žalobkyně uvedla, že naléhavý právní zájem spatřuje v tom, že u Okresního soudu v Chomutově probíhá související řízení o určení vlastnického práva k Nemovitostem a probíhá prověřování v rámci trestního řízení. 5. Z usnesení Okresního soudu v Chomutově ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], bylo zjištěno, že žalobkyně zdědila po zesnulém [jméno] [příjmení] mimo jiné pohledávku za [jméno] [celé jméno žalovaného] z titulu půjček peněžních prostředků v celkové výši 7 050 000 Kč. Z kupní smlouvy ze dne [datum], [číslo] bylo zjištěno, že žalovaný uzavřel s [anonymizována dvě slova] – [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], kupní smlouvu ohledně Nemovitostí. Dle výpisů z katastru nemovitostí je jako vlastník Nemovitostí evidován žalovaný, přičemž na Nemovitostech vázne zástavní právo ve prospěch [příjmení] [příjmení] a na základě zástavní smlouvy k nemovitým věcem ze dne [datum], [číslo] bylo zřízeno i zástavní právo ve prospěch společnosti [právnická osoba], přičemž smluvními stranami, vedle této společnosti jakožto zástavního věřitele byly dále žalovaný jako zástavce a vedlejší účastník. Důkazy úředním záznamem Policie ČR, výpisem z účtu, přehledem finančních závazků, trestním oznámením a návrhem na vklad práva do katastru nemovitostí soud pro jejich nadbytečnost neprovedl, neboť skutkový stav byl pro účely rozhodnutí soudu dostatečně zjištěn z ostatních (výše uvedených) důkazů. 6. Na základě provedených důkazů, které byly hodnoceny jak jednotlivě, tak i ve své vzájemné souvislosti, lze po skutkové stránce uzavřít, že [jméno] [příjmení] měl pohledávku ze smluv o zápůjčce za [jméno] [příjmení] a tuto pohledávku zdědila po [jméno] [příjmení] žalobkyně. Žalovaný je na základě kupní smlouvy uzavřené s [anonymizována dvě slova] vlastníkem Nemovitostí, na kterých dle zástavní smlouvy vázne předmětné zástavní právo zřízené napadenou Zástavní smlouvou, jejímiž smluvními stranami jsou [právnická osoba], žalovaný a vedlejší účastník. 7. Dle § 1309 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), při zajištění dluhu zástavním právem vznikne věřiteli oprávnění, nesplní-li dlužník dluh řádně a včas, uspokojit se z výtěžku zpeněžení zástavy do ujednané výše, a není-li tato ujednána, do výše pohledávky s příslušenstvím ke dni zpeněžení zástavy. 8. Podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.), určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. 9. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po stránce právní a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a to ze dvou důvodů, které by k zamítnutí žaloby postačovaly i samostatně, nicméně v dané věci došlo k jejich kumulaci. Prvním důvodem je nedostatek naléhavého právního zájmu na požadovaném určení neplatnosti Zástavní smlouvy a druhým důvodem je absence účastenství (v řízení) všech účastníků napadeného právního jednání. 10. Žalobkyně odůvodnila svůj naléhavý právní zájem na určení neplatnosti Zástavní smlouvy tím, že u Okresního soudu v Chomutově probíhá také řízení o určení vlastnického práva k Nemovitostem a stále probíhá prověřování v rámci trestního řízení, což soud neshledal jako relevantní důvody pro podání žaloby na určení neplatnosti smlouvy ve smyslu § 80 o.s.ř.. K závěru o tom, zda je nebo není dán naléhavý právní zájem na určení neplatnosti Zástavní smlouvy, je nutné nejprve vyřešit otázku, zda by určení neplatnosti smlouvy mohlo uspokojivě vyřešit sporný stav věcí mezi žalobkyní a žalovaným, zejm. zda by na podkladě žalobkyní navrhovaného rozhodnutí soudu mohlo dojít k výmazu předmětného zástavního práva z katastru nemovitostí. Na tuto otázku je třeba odpovědět negativně, neboť případné rozhodnutí soudu o neplatnosti smlouvy není způsobilé takový podklad poskytnout, když neplatnost smlouvy automaticky neimplikuje i neexistenci práva na základě takové smlouvy vzniklého. V projednávané věci žalobkyni nic nebránilo domáhat se takového určení práva (resp. určení jeho neexistence), které by výše zmíněná kritéria splňovalo (k tomu srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2147/99, nebo sp. zn. 26 Cdo 1255/2006). Lze tedy konstatovat, že naléhavý právní zájem žalobkyně na určení neplatnosti Zástavní smlouvy není dán, což je samo o sobě dostatečným důvodem pro zamítnutí žaloby. 11. Dalším samostatným důvodem pro zamítnutí žaloby je absence všech účastníků Zástavní smlouvy jakožto účastníků tohoto řízení, což je v případě daného typu řízení o určení neplatnosti smlouvy třeba považovat za podmínku nezbytnou (condicio sine qua non), k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3659/2008). Žalovaný je tak sice ve věci pasivně legitimován, nikoliv však osamoceně. Žalobkyně v žalobě označila jako žalovaného pouze [celé jméno žalovaného], smluvními stranami Zástavní smlouvy nicméně byla také společnost [právnická osoba] a [titul] [celé jméno vedlejšího účastníka]. Uvedenou společnost žalobkyně označila jako vedlejšího účastníka, nicméně postavení vedlejšího účastníka je od postavení účastníka zásadně odlišné. Vedlejší účastník má sice v zásadě stejná práva a povinnosti jako účastník, nicméně pouze po stránce procesní. Může být rozhodnutím soudu zavázán k náhradě nákladů řízení nebo mu naopak náhrada těchto nákladů může být přiznána, je ale vyloučeno, aby mu rozhodnutím ve věci samé bylo přisouzeno právo nebo byla uložena povinnost, jež tvoří předmět sporu ve věci samé (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2000, sp. zn. 26 Cdo 1986/99). Tato společnost navíc neprojevila jakýkoli zájem se řízení účastnit a vedlejším účastníkem se tak nestala, neboť vedlejší účastenství je dle § 93 o.s.ř. závislé na vůli vedlejšího účastníka. [titul] [celé jméno vedlejšího účastníka] pak nebyl žalobkyní označen ani jako žalovaný, ani jako vedlejší účastník, do řízení se jako vedlejší účastník připojil z vlastní iniciativy, ohledně jeho postavení pak platí výše uvedené obdobně. Uvedený nedostatek pak vyplývá z hmotného práva, a proto otázka pasivní legitimace resp. toho, kdo všechno a jak má být žalován, nepodléhá poučovací povinnosti soudu o procesních právech. 12. Soud proto s odkazem na výše popsané důvody podanou žalobu ve výroku I. rozsudku zamítl. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 17 005,70 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”)