34 C 107/2021-42 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se svým návrhem ze dne 22. 10. 2020 domáhala na žalovaném zaplacení částky 4 000 Kč představující smluvní pokutu dle ceníku služeb tehdejší společnosti [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) za nevrácení dvou pronajatých zařízení [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova] [číslo] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [číslo] (dále jen,,přijímací zařízení“), zapůjčených žalovanému předchůdkyní žalobkyně, na základě Smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] ze dne [datum]. Vzhledem k tomu, že žalovaný nehradil řádně a včas cenu za poskytované služby, předchůdkyně žalobkyně dopisem ze dne 10. 4. 2017 odstoupila od této smlouvy. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 3. 2019 uzavřené mezi předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Výzvou žalobkyně ze dne 1. 6. 2020 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu, žalovaný dluh nezaplatil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyslovila souhlas se shora uvedeným postupem soudu v podání ze dne 16. 6. 2021. Žalovaný se nevyjádřil, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného ustanovení, a proto soud dle ust. § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal jeho souhlas. Soud rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání. 4. Soud má z předložených listinných důkazů za zjištěný následující skutkový stav: Předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, jejíž součástí byly Všeobecné obchodní podmínky předchůdkyně žalobkyně (dále jen„ VOP“). Předmětem smlouvy byl krom jiného i pronájem daných dvou přijímacích zařízení. V rámci prohlášení u písm. f) smlouvy bylo sjednáno oprávnění žalobkyně požadovat smluvní pokutu dle ceníku v případě, že by žalovaný nevrátil přijímací zařízení včas a v pořádku. Dle odst. 7.4. VOP, byl žalovaný povinen vrátit předchůdkyni žalobkyně přijímací zařízení do 14 dnů po ukončení smlouvy. Převzetí přijímacích zařízení žalovaný potvrdil podpisem zakázkového listu ze dne 7. 9. 2016. Vzhledem k tomu, že žalovaný nehradil řádně a včas cenu za poskytované služby, předchůdkyně žalobkyně dopisem ze dne 10. 4. 2017 odstoupila od smlouvy. Žalovaný dosud žádné z přijímacích zařízení nevrátil. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 3. 2019 uzavřené mezi předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 6. 5. 2019. Výzvou žalobkyně ze dne 1. 6. 2020 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu, žalovaný dluh nezaplatil. 5. Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (o. z.) nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. 6. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 7. Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 8. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po stránce právní a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací dle zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, a zároveň i nájemní smlouvu ve smyslu § 2201 a násl. o. z., jejímž předmětem byl pronájem dvou výše uvedených přijímacích zařízení. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána dle § 1879 o.z. na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 3. 2019. Žalovaný však žádné z přijímacích zařízení předchůdkyni žalobkyně nevrátil, čímž porušil svou smluvní povinnost. Pokud však žalobkyně požaduje po žalovaném za porušení této povinnosti zaplacení smluvní pokuty ve 2 000 Kč za každé z těchto přijímacích zařízení, tedy celkem 4 000 Kč, tato byla (neplatně) sjednána blanketním odkazem na ceník, nikoliv písemně přímo ve smlouvě, kterou žalovaný podepsal (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013 sp. zn. I. ÚS 3512/11). Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. 9. Žalovaný by měl s ohledem na její úspěch ohledně celého předmětu řízení právo v souladu s § 142 odst. 1 o.s.ř. na plnou náhradu nákladů řízení. Náhrada nákladů řízení však nebyla žalovanému přiznána, neboť z obsahu spisu nevyplývá, že by mu nějaké náklady vznikly.