7 C 298/2021-43 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí 6 847 Kč spolu s úroky z prodlení z této částky za dobu výše uvedenou ve výši 350 Kč. V odůvodnění žaloby uvedla, že s žalovanou uzavřela jako pojistitel s účinností od 1. 9. 2019 pojistnou smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo„ [anonymizováno] životní pojištění“. Žalovaná sjednané pojistné řádně nehradila a za období od 1. 2. 2020 do 1. 7. 2020, kdy pojištění z tohoto důvodu zaniklo, žalobkyni dluží částku ve výši žalované jistiny. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Žalovaná byla usnesením ze dne 24. 9. 2021, č. j. 7 C 298/2021-41, vyzvána, aby se ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy písemně vyjádřila k připojené žalobě a aby ve vyjádření uvedla, zda nárok uplatněný v žalobě uznává, případně v jakém rozsahu, dále aby vylíčila rozhodné skutečnosti ve věci a aby označila důkazy k prokázání tvrzených skutečností. Dále byla žalovaná usnesením vyzvána, aby se ve stejné lhůtě vyjádřila k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalovaná byla zároveň upozorněna, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Stejná výzva byla zaslána také žalobkyni. Žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila ani k žalobě, ani k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a soud tak její souhlas předpokládal. Nevyjádřila se ani žalobkyně a soud tedy také její souhlas předpokládal. 4. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě listinných důkazů předložených žalobkyní, postupoval soud podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a věc rozhodl bez nařízení jednání. 5. Soud provedl důkaz pojistnou smlouvou uzavřenou mezi účastníky řízení dne 14. 8. 2019, jež je výše specifikována včetně pojistných podmínek a přehledu poplatků a parametrů produktu [anonymizováno] životní pojištění, které byly sjednány jako její součást. Žalovaná se v této smlouvě zavázala hradit pojistné ve výši 1 503 Kč měsíčně. Součástí smlouvy byly rovněž Všeobecné pojistné podmínky pro pojištění spojené s investičními fondy ze dne 1. 1. 2019. Soud dále provedl důkaz Dodatkem č. 1 ze dne 20. 1. 2020 k předmětné pojistné smlouvě, ve kterém se žalovaná zavázala hradit pojistné ve výši 1 995 Kč měsíčně. K tomu žalobkyně doložila upomínku ze dne 5. 5. 2020 včetně doručenky s upozorněním na možnost zániku pojištění ke dni 1. 7. 2020. Dále žalobkyně předložila oznámení o zániku pojištění adresované žalované ze dne 16. 7. 2020. Žalobkyně rovněž předložila předžalobní upomínku ze dne 30. 10. 2020 adresovanou žalované včetně poštovního archu svědčícího o jejím odeslání žalované před podáním žaloby. Žalobkyně rovněž předložila výpočet kapitálové hodnoty smlouvy ze dne 1. 7. 2020, z něhož vyplývá, že výše celkové dlužné částky ke dni 1. 7. 2020 činí 8 000,03 Kč. Z vyúčtování pojistné smlouvy [číslo] dále vyplývá, že celková pohledávka za žalovanou činí 6 847 Kč, přičemž tato částka sestává z dlužného pojistného za období od 1. 2. 2020 do 1. 7. 2020 ve výši 6 497 Kč, poté co klientem bylo uhrazeno 1 503 Kč, a poplatku za předčasné ukončení smlouvy v částce 350 Kč. 6. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů má soud za prokázané následující skutečnosti: Žalobkyně uzavřela se žalovanou pojistnou smlouvu, jak je shora uvedeno. Žalovaná pojistné řádně nehradila, ač se k tomu v pojistné smlouvě zavázala, a to v období výše specifikovaném. 7. Dle § 2782 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník), má pojistitel právo na pojistné za dobu trvání pojištění. Dle § 2804 občanského zákoníku upomene-li pojistitel pojistníka o zaplacení pojistného a poučí-li ho v upomínce, že pojištění zanikne, nebude-li pojistné zaplaceno ani v dodatečné lhůtě, která musí být stanovena nejméně v trvání jednoho měsíce ode dne doručení upomínky, zanikne pojištění marným uplynutím této lhůty. Dle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi žalobkyní jako pojistitelem a žalovanou jako pojistníkem byla uzavřena písemně výše specifikovaná pojistná smlouva. Jelikož žalovaná řádně nehradila pojistné, pojistná smlouva zanikla. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, netvrdila tedy a tím méně prokázala, že by provedla jakoukoliv úhradu pojistného žalobkyni či, že by pojištění zaniklo dříve, než žalobkyně tvrdí a prokazuje na základě doručení výzvy shora uvedené (§ 2804 občanského zákoníku). Žalovaná je povinna uhradit pojistné za celou dobu pojištění (§ 2782 občanského zákoníku). Žaloba na dlužné pojistné v celkové výši 6 497 Kč je tedy důvodná. Dále je zřejmé, že ode dne, kdy žalobkyně požaduje úroky z prodlení, bylo veškeré předcházející pojistné splatné a žalobkyni tedy vzhledem k prodlení žalovaného s úhradou pojistného náleží rovněž úroky z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku), a to v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném v době prodlení. 9. Co se týče poplatků v celkové částce 350 Kč s odpovídajícím příslušenstvím, shledal soud žalobu nedůvodnou, když žalobkyně dostatečně nedoložila, že by taková povinnost byla mezi stranami sjednána. Pouhý odkaz na žalobkyní jednostranně vyhotovený Přehled poplatků a parametrů pojištění, který je navíc nejednoznačný a variabilní, kdy přesná specifikace výše poplatků není součástí pojistných smluv, nemůže být k tíži žalované. Ač je daná povinnost žalobkyní nazývána jako poplatková, je třeba uzavřít, že není podstatné, jakým způsobem je povinnost spotřebitele k úhradě v textu smlouvy nazvána, ale jakému právnímu institutu svým obsahem takové ujednání odpovídá. V daném případě některé z poplatků (zaslání upomínky, ukončení pojistné smlouvy atp.) souvisí mimo jiné s porušením smluvní povinnosti spotřebitele, resp. nárok na jejich zaplacení dodavateli vzniká až následkem porušení povinnosti spotřebitele a odpovídá tedy svým obsahem ustanovení o smluvní pokutě. Na tomto závěru nemůže nic změnit, že daná smluvní ujednání pro vznik nároku počítají i s aktivitou dodavatele, neboť tuto aktivitu (zaslání upomínky, ukončení pojistné smlouvy atp.) nečiní dodavatel na základě vůle spotřebitele či v jeho zájmu, nejedná se o službu určenou zákazníkovi a její poskytnutí nebylo předmětem uzavřené smlouvy. V tomto ohledu je pak nutné poukázat na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3512/11 ze dne 11. 11. 2013, kde Ústavní soud uzavřel, že„ v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis).“ Jelikož v daném případě žalobkyně odvozuje svůj nárok ze spotřebitelské smlouvy a dále z titulu smluvní pokuty, jež si strany sjednaly pouze v obchodních podmínkách, na něž předmětná smlouva odkazuje, je zřejmé, že žalobě nelze ohledně zaplacení smluvní pokuty dle závěrů Ústavního soudu vyhovět. S odkazem na výše uvedené tedy soud žalobu v rozsahu 350 Kč zamítl včetně odpovídající části příslušenství. 10. Podle ust. § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. dle většinového úspěchu žalobkyně, jež zároveň doložila, že splnila podmínky stanovené § 142a o.s.ř., v daném případě nákladů za uhrazený soudní poplatek ve výši 400 Kč a nákladů na právní zastoupení. V dané věci se jedná o řízení zahájené po 1. 7. 2014, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a v němž byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobkyni tedy dle § 14b odst. 1 bod 1. vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „tarif“) náleží odměna ve výši 200 Kč za jeden úkon právní služby a dle § 14b odst. 5 písm. a) tarifu paušální náhrada výdajů ve výši 100 Kč za jeden úkon. Advokát v daném případě vykonal tři takové úkony (příprava a převzetí z