8 C 156/2021-37 — Okresní soud v Chomutově

Žalobce se svou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit 29 778 Kč s příslušenstvím, jak je shora specifikováno. V odůvodnění žaloby uvedla, že je po rozdělení odštěpením ze [právnická osoba], a.s., [IČO] (dříve [právnická osoba]), na základě přechodu části jmění vymezené v projektu rozdělení formou odštěpení se vznikem nových společností vyhotoveném dne [datum], vlastníkem bytové jednotky [číslo] nacházející se v [anonymizováno] podlaží domu [adresa] v [obec]. Žalovaná užívala předmětný byt na základě smlouvy o nájmu bytu uzavřené s právní předchůdkyní žalobce od 1.9.2016. Doba nájmu byla sjednána od 1.9.2016 do 30.11.2016 a posléze prodloužena následovně: dodatkem [číslo] na dobu od 1.12.2016 do 28.2.2017, dodatkem [číslo] na dobu od 1.3.2017 do 30.6.2017, dodatkem [číslo] na dobu od 1.7.2017 do 31.12.2017, dodatkem [číslo] na dobu od 1.1.2018 do 30.6.2018, dodatkem [číslo] na dobu od 1.7.2018 do 30.9.2018, dodatkem [číslo] na dobu od 1.10.2018 do 31.12.2018, dodatkem [číslo] na dobu od 1.1.2019 do 31.3.2019, dodatkem [číslo] na dobu od 1.4.2019 do 30.6.2019, dodatkem [číslo] na dobu od 1.7.2019 do 31.12.2019. Ve smlouvě se žalovaná zavázala platit za užívání bytu měsíčně nájemné ve výši 4 700 Kč a poplatek 40 Kč za společnou televizní a rozhlasovou anténu. Dodatkem [číslo] bylo s účinností od 1. 3. 2018 nájemné zvýšeno na 4 850 Kč a poplatek 40 Kč, dodatkem [číslo] bylo s účinností od 1.4 2019 nájemné zvýšeno na 7 001 Kč poplatek 40 Kč. Žalované bylo prostřednictvím správce, kterým je [právnická osoba], [IČO] účtováno nájemné a zálohy na služby spojené s užíváním bytu a jejich vyúčtování v souladu s právními předpisy. Tyto platby ovšem nebyly ze strany žalované řádně a včas hrazeny a v důsledku toho byl nájem bytu skončen a byt byl předán zpět žalobci ke dni 30.11.2019. Dne 13.1.2020 žalovaná uzavřela s žalobcem dohodu o splátkách, v níž se zavázala dluh vůči žalobkyni splatit v pravidelných měsíčních splátkách. Součástí dohody o splátkách bylo i uznávací prohlášení, ve kterém žalovaná svým podpisem dluh vůči žalobci písemně uznala. Za období od července 2019 do listopadu 2019 měla žalovaná dle předpisu uhradit za nájemné a poplatek za společnou televizní a rozhlasovou anténu celkem 5 x 7041 Kč. Předpisy byly uhrazeny pouze za měsíc září 2019 v celkové výši 7 041 Kč. Ostatní zůstalo neuhrazeno. Celkem zůstalo za nájemné a poplatek za společnou televizní a rozhlasovou anténu neuhrazeno 28 164 Kč. Žalobce provedl prostřednictvím správce vyúčtování služeb za rok 2019, z něhož byl vyčíslený nedoplatek ve výši 1 614 Kč, který byl splatný do 31.7.2020. Na tento nedoplatek nebylo ze strany žalované uhrazeno ničeho. Vzhledem k tomu, že žalovaná na svoje povinnosti ani poté ničeho dalšího neuhradila, vyzval žalobce žalovanou předžalobní výzvou ze dne 11.11.2020 k zaplacení dlužné částky. Na tuto výzvu žalovaná nijak nereagovala. Z jednání soudu se žalobce omluvil, žalovaná se, ač řádně a včas předvolána (fikcí na adrese trvalého pobytu shora), k jednání soudu bez omluvy nedostavila. Soud tedy věc projednal a rozhodl s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) v nepřítomnosti účastníků řízení. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila. Soud provedl důkaz evidenčním listem nájemníka ze dne 20.2.2019 podepsaným žalovanou, kde bylo žalované v souvislosti s užíváním předmětného bytu předepsáno hradit 11 701 Kč měsíčně, z toho nájemné ve výši 7 001 Kč a poplatek 40 Kč za anténu. Z protokolu ze dne 30.11.2019 podepsaného žalovanou vyplynulo, že k danému datu byl předmětný byt předán zpět vlastníkovi. Ze smlouvy ze dne 1.9.2016 vyplynulo, že tuto uzavřela žalovaná jako nájemce se společností [právnická osoba], IČO: [číslo] ohledně nájmu předmětného bytu. Žalovaná se zde zavázala hradit měsíčně nájemné, poplatek za anténu (40 Kč) a zálohy za spotřebované služby, a to vždy do posledního dne v měsíci. Dále žalobce předložil celkem devět dodatků k dané smlouvě, jak jsou shora specifikovány v žalobních tvrzeních, dodatky [číslo] již byly uzavřeny přímo mezi žalobcem a žalovanou ve dnech 20.2.2019, resp. 28.6.2019, přičemž žalovaná se v dodatku [číslo] zavázala hradit nájemné ve výši 7 001 Kč měsíčně od 1.4.2019. V uznávacím prohlášení ze dne 13.1.2020 žalovaná oproti svému podpisu s odkazem na„ § 2053 NOZ“ prohlásila, že za nájem a služby v předmětném bytu dluží žalobci částku 50 514 Kč, kterou uznává jako svůj dluh vůči žalobci s tím, že dluh je dále specifikován v přiloženém seznamu. Z přehledu předpisů a plateb žalované souvisejícího s předmětným bytem ze dne 13.1.2020 pak vyplynulo, že její dluh činí 50 514 Kč, když nebylo uhrazeno nájemné ve výši 7 041 Kč v měsících červenci, srpnu, říjnu a listopadu 2019 (specifikace dluhu dále do zbytku vyčíslené částky 50 514 Kč uvádí i dlužné zálohy za služby). Z dohody o splátkách ze dne 23.1.2020 vyplynulo, že tuto uzavřeli účastníci řízení, žalovaná se zavázala uznaný dluh splatit po 5 000 Kč měsíčně s tím, že pokud neuhradí jedinou splátku, dluh je splatný najednou. Z vyúčtování služeb k předmětnému bytu a osobě žalované za rok 2019 vyplynulo, že nedoplatek na službách oproti předpokládaným či uhrazeným zálohám činí 1 614 Kč se splatností dne 31.7.2020. Dle přiložené dodejky bylo vyúčtování ve sféře dispozice žalované na adrese, kterou uvedla v uznávacím prohlášení, dne 30.4.2020. Dále žalobce předložil předžalobní upomínku adresovanou žalované včetně dodejky svědčící o jejím odeslání žalované před podáním žaloby. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů má soud za prokázané následující skutečnosti: Žalovaná podepsala dne 13.1.2020 listinu shora specifikovanou. Žalovaná se zavázala hradit měsíční nájemné a poplatek v celkové výši 7 041 Kč počínaje dubnem 2019, což v měsících červenci, srpnu, říjnu a listopadu 2019 ani částečně neučinila. Nedoplatek na spotřebovaných službách žalovanou za rok 2019 v předmětném bytě činil 1 614 Kč, k jejichž úhradě do 31.7.2020 byla žalovaná řádně vyzvána dopisem, který byl ve sféře její dispozice dne 30.4.2020. Dle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Dle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná dluh vůči žalobci ve výši žalované jistiny (resp. ve výši tuto přesahující, když uznala i dluh na zálohách) uznala co do důvodu i výše, má soud za to, že v době uznání tento dluh trval (§ 2053 občanského zákoníku). Jelikož žalovaná netvrdila a tím méně prokázala, že by provedla v dané souvislosti jakoukoliv úhradu nad rámec tvrzený žalobcem, soud žalobě vyhověl. Jelikož žalovaná svůj dluh řádně a včas nesplnila, je v případě jednotlivých nájemných v prodlení vždy o prvního dne následujícího měsíce, jak bylo v předmětné nájemní smlouvě sjednáno v prodlení (§ 1968 občanského zákoníku) a žalobkyni rovněž náleží úroky z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku), a to v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co se týče prodlení s nedoplatkem za služby ve výši 1 614 Kč, zde byla žalovaná s ohledem na absenci ujednání o splatnosti plnit k výzvě věřitele, což na základě dopisu, který byl ve sféře její dispozice dne 30.4.2020, a kterým byla vyzvána k úhradě do 31.7.2020 neučinila, je od následujícího dne v prodlení i s úhradou této částky. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy měl žalobce ve věci plný úspěch a zároveň doložil, že splnil podmínky stanovené § 142a o.s.ř. (zaslání předžalobní výzvy). Náklady řízení na straně žalobce pak tvoří uhrazený soudní poplatek ve výši 1 192 Kč a náklady na právní zastoupení. Dle § 7 bod 5. vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „tarif“) činí v daném řízení odměna advokáta za jeden úkon právní služby 2 300 Kč. Právní zástupce žalobce v daném řízení účelně vykonal tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, písemné podání ve věci samé – předžalobní výzva a žaloba). S ohledem na skutečnost, že v doložené předžalobní výzvě absentuje právní posouzení věci, je třeba takovou výzvu považovat za tzv. jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 od