8 C 68/2020-43 — Okresní soud v Chomutově

Žalobce se svou žalobou došlou soudu dne 22.10.2019 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu 27 034 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu na pojistném. V odůvodnění žaloby uvedl, že s žalovaným uzavřel prostřednictvím internetu jako pojistitel s žalovaným dne 11.9.2017 pojistnou smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo tzv. povinné ručení ohledně vozidla [značka automobilu], [registrační značka] a dne 5.1.2018 další smlouvu [číslo] ohledně vozidla [značka automobilu], [registrační značka]. Žalovaný ani jedno pojistné sjednané v obou případech ve výši 6 462 Kč čtvrtletně řádně nehradil a za období od 11.12.2017 do 30.6.2018, kdy pojištění z tohoto důvodu zaniklo, resp. za období od 5.4.2018 do 30.9.2018, kdy druhé zmíněné pojištění z tohoto důvodu zaniklo, žalobci dluží částku ve výši žalované jistiny. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. K prvnímu jednání ve věci nařízenému na den 16.6.2020 se ani jeden z účastníků bez omluvy nedostavil, soud tedy s odkazem na § 110 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) řízení přerušil usnesením, jež nabylo právní moci dne 28.7.2020. Žalobce následně v podání došlém soudu dne 18.11.2020 navrhl pokračování v řízení s tím, že se omlouvá, že na první jednání nezareagoval. Soud následně nařídil jednání na 8.1.2021. K tomuto jednání se opět účastníci řízení bez omluvy nedostavili. Soud proto s odkazem na výše uvedené zákonné ustanovení řízení opět přerušil usnesením, jež nabylo právní moci dne 6.2.2021. Žalobce následně v podání došlém soudu dne 23.9.2021 navrhl pokračování v řízení. Soud následně jednání nařídil na 5.11.2021. I k tomuto jednání se účastníci řízení bez omluvy nedostavili. Soud již nicméně dále řízení nepřerušoval, když dle § 110 odst. 1 o.s.ř. soud řízení přeruší v případě, že se jeho účastníci bez omluvy nedostaví na jednání, ovšem jen pokud se to nepříčí účelu řízení. Za shora popsané situace by již další přerušení řízení dle názoru soudu účelu řízení odporovalo. Soudy mají dle § 1 o.s.ř. zajišťovat v občanském soudním řízení ochranu soukromých práv a oprávněných zájmů účastníků. Obecně právo na soudní ochranu obsahuje také právo na vyřízení věci v přiměřené lhůtě, přičemž postup opačný je nesprávným úředním postupem, s nímž se případně pojí náhrady (viz zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci). V daném případě se jedná o skutkově i právně poměrně jednoduchou věc z dlužného pojistného a věc tedy mohla být v zásadě vyřízena již při prvním nařízeném jednání dne 16.6.2020. Žalobce jako iniciátor řízení svou liknavostí přispěl k tomu, že k vyřízení věci došlo až v listopadu 2021, přičemž kdyby soud řízení dále přerušil, tak s přihlédnutím k lhůtám na návrh na pokračování v řízení a na nařízení jednání by další možný termín vyřízení připadal nejdříve na duben 2022, přičemž není zřejmé, zda a kdy by žalobce navrhl pokračování v řízení a zda by se na počtvrté k jednání soudu dostavil či se z jeho konání alespoň omluvil. Žalovaný zůstává v řízení zcela pasivní, nicméně i taková osoba má právo na pokud možno rychlé vyřízení věci a tedy efektivní ochranu svých zájmů. Jelikož pak dále z řízení nevyplynula žádná objektivní překážka pro projednání věci na straně žalobce, soud řízení nepřerušil a věc projednal v nepřítomnosti účastníků řízení. Soud provedl důkaz dvěma pojistnými smlouvami shora specifikovanými a podepsanými pouze žalobcem. Obě smlouvy jsou uzavřeny na dobu neurčitou. Dále žalobce doložil jeho interní emailovou komunikaci ze dne 18.1.2018, kde si jeho pracovníci vyměňují informace o nutných změnách v údajích v pojistné smlouvě ze dne 5.1.2018. Dále žalobce doložil soubor korespondence adresovaným žalobcem žalovanému. Jednalo se o výzvu ze dne 25.7.2018, kde žalobce sděluje žalovanému, že mu zaslal upomínku, v níž chybně uvedl dlužnou částku. Dle přiložené dodejky byla tato písemnost ve sféře dispozice žalovaného dne 13.8.2018. V dopise ze dne 10.9.2018 žalobce oznámil žalovanému, že pojištění ze smlouvy ze dne 5.1.2018 pro neplacení pojistného zaniklo ke dni 6.9.2018. V dopise ze dne 23.7.2018 žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužného pojistného ze smlouvy ze dne 5.1.2018 s výstrahou zániku pojištění dne 6.9.2018. V dopise ze dne 20.4.2018 žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužného pojistného ze smlouvy ze dne 11.9.2017 s výstrahou zániku pojištění dne 5.6.2018. Dle přiložené dodejky byla tato písemnost ve sféře dispozice žalovaného dne 24.4.2018. V dopise ze dne 10.9.2018 žalobce oznámil žalovanému, že pojištění ze smlouvy ze dne 11.9.2017 pro neplacení pojistného zaniklo ke dni 5.6.2018. V emailu ze dne 7.3.2018 oznámil žalobce žalovanému, že pojistné k vozidlu [registrační značka] nebylo uhrazeno. Dále žalobce doložil dvě předžalobní upomínky adresované žalovanému, kde jej vyzývá k úhradě dlužného pojistného s výstrahou soudního vymáhání, přičemž k těmto doložil dodejku svědčící o odeslání dne 29.8.2019 a nedatovaný email adresovaný žalovanému, jehož přílohou měla upomínka být. Z výpisu z živnostenského rejstříku ze dne 14.8.2019 vyplynulo, že žalovaný je zde evidován s identifikačním [číslo]. Dále žalobce doložil dva výpisy z evidence splátek pojmenované„ Práce se splátkami“ označené číslem shora uvedených pojistných smluv a jménem a příjmením žalovaného, v kterých je uvedeno, že v případě obou smluv byla uhrazena pouze první splátka sjednaného pojistného. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Žalobce disponuje dvěma pojistnými smlouva bez podpisu žalovaného. Adresoval a případně i odeslal (tam, kde je tato skutečnost doložena a zmíněna shora) žalovanému shora uvedené písemnosti. Dle § 2758 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, není-li pojištění ujednáno na pojistnou dobu kratší než jeden rok, vyžaduje smlouva písemnou formu. Přijal-li pojistník nabídku včasným zaplacením pojistného, považuje se písemná forma smlouvy za zachovanou. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná, neboť žalobce dostatečně nedoložil, že došlo k uzavření pojistné smlouvy a nelze tedy dále dovodit, že by byl žalovaný povinen hradit pojistné. Pojistná smlouva uzavřená na dobu delší než jednoho roku, jako je tomu v tomto případě (z obou pojistných smluv podepsaných žalobcem vyplývá, že tyto mají být uzavřeny na dobu neurčitou), musí mít písemnou formu (§ 2758 odst. 2 občanského zákoníku). Žalobce soudu předložil pouze dvě kopie pojistných smluv, z nichž není patrné, že se dostaly do sféry dispozice žalovaného, a že s těmito, ať již jakýmkoliv způsobem, žalovaný projevil vůli souhlasit. Taková skutečnost nebyla doložena ani s odkazem na„ fikci akceptace“ úhradou pojistného. Žalobce doložil pouze výše popsané výpisy, kterou jsou zjevně výpisem z jeho interní evidence a tedy jednostranně vyhotovené, nejedná se v žádném případě o objektivní důkaz o úhradě pojistného ze strany žalovaného, s nímž zákon pojí uzavření smlouvy. Za této důkazní situace nebylo možné žalobě vyhovět, žalobce se svou neúčastí při jednání vzdal možného poučení dle § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 2528/2010 ze dne 23.5.2012). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy měl žalovaný ve věci plný úspěch. Jelikož však žalovaný žádné náklady řízení neuplatnil a žádné náklady na jeho straně ze spisového materiálu ani nevyplývají, rozhodl soud, jak je výše uvedeno.