9 C 179/2021-19 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 18. 5. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 4 110,65 Kč a rovněž tak povinnost nahradit vzniklé náklady řízení s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně (společnost [právnická osoba]) uzavřela se žalovanou dne 1. 3. 2019 smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytovat služby elektronických komunikací a zprostředkovávat za splnění smluvních podmínek přístup ke službám třetích stran a žalovaná se zavázala za poskytnuté služby uhradit sjednané ceny. Právní předchůdkyně žalobkyně zapůjčila žalované přijímací zařízení za účelem využívání veřejně dostupných elektronických komunikací dodávaných na základě smlouvy a to MODEM COMPAL [anonymizována čtyři slova] (SN: [příjmení]: [anonymizováno]) a [právnická osoba] PVR HDD [anonymizována dvě slova] (SN: [číslo]). Jelikož žalovaná dopisem ze dne 14. 6. 2019 vypověděla uzavřenou smlouvu, byla povinna nejpozději do 14 dnů od data ukončení smlouvy žalobkyni vrátit pronajaté zařízení. Žalovaná ve stanovené lhůtě poskytnuté koncové zařízení nevrátila, proto požaduje žalobkyně smluvní pokutu v celkové výši 4 000 Kč (2 000 Kč za každé ze dvou zařízení). Dále žalobkyně požaduje úhradu pronájmu poskytnutých zařízení ve výši 110,65 Kč. Žalovaná ani přes zaslanou výzvu k úhradě na dlužnou částku nezaplatila ničeho. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně ani žalovaná se k této výzvě nevyjádřily, ačkoliv jim byla výzva doručena na adresu pro doručování ve smyslu § 46 a § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. Vzhledem k tomu, že dle ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. není přípustné podat proti tomuto rozsudku odvolání, obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění ve smyslu § 157 odst. 4 o. s. ř. 5. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu [číslo] na jejímž základě poskytovala žalované služby elektronických komunikací. Žalovaná si ve smlouvě mimo jiné objednala služby spočívající v pronájmu zařízení MODEM COMPAL [anonymizována čtyři slova] (SN: [příjmení]: [anonymizováno]) a [právnická osoba] PVR HDD [anonymizována dvě slova] (SN: [číslo]) a zavázala se hradit cenu těchto služeb. Účastníci si dále dohodli, že se jejich vzájemná práva a povinnosti řídí všeobecnými podmínkami poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací společnosti [právnická osoba] pro domácnosti (dále jen„ Všeobecné podmínky“), podle nichž byla žalovaná povinna do 14 dnů po ukončení smlouvy na vlastní náklady vrátit pronajaté přijímací zařízení. Žalovaná převzetí předmětných zařízení stvrdila svým podpisem na zakázkovém listu. Žalované bylo vystaveno vyúčtování [číslo] se splatností do 20. 7. 2019, v němž byla vyzvána k zaplacení ceny za pronájem zařízení ve výši 110,65 Kč. Jelikož žalovaná dopisem ze dne 14. 6. 2019 vypověděla uzavřenou smlouvu, byla povinna vrátit pronajaté zařízení do 14 dnů od ukončení smlouvy. Žalovaná pronajatá zařízení ve stanovené lhůtě nevrátila, proto požaduje žalobkyně zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 000 Kč za každé ze dvou zařízení. Dne 17. 2. 2021 zaslal zástupce žalobkyně žalované předžalobní výzvu k úhradě dluhu. 6. Skutkový stav soud hodnotil po právní stránce následovně: 7. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že společnost [právnická osoba] zanikla na základě fúze a na žalobkyni přešlo veškeré jmění zanikající předchůdkyně žalobkyně, k němuž došlo dne 1. 4. 2020, přičemž mezi účastníky byla uzavřena nájemní smlouva podle § 2201 zákona č. 89/2012 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), na jejímž základě přenechala právní předchůdkyně žalobkyně žalované do nájmu dvě zařízení, za něž byla žalovaná povinna hradit sjednané nájemné. Žalovaná v souladu s čl. 2. Všeobecných podmínek vypověděla smlouvu, avšak žalobkyně požadovala zaplacení dlužného nájemného ve výši 110,65 Kč. Po ukončení smlouvy byla žalovaná podle čl. 7 Všeobecných podmínek povinna do 14 dnů po ukončení smlouvy vrátit pronajaté přijímací zařízení. Jelikož žalovaná tuto svoji povinnost nesplnila a zařízení nevrátila, má žalobkyně právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 4 000 Kč (2 000 Kč za každé ze dvou zařízení) a to dle § 2048 o.z. Žalobkyně má proti žalované splatnou pohledávku v tvrzené výši, neboť žádný důkaz nesvědčí o tom, že pohledávka žalobkyně zanikla plněním žalované či jiným právně relevantním způsobem. Soud žalobě zcela vyhověl. 8. V souladu s ustanovením § 151 o. s. ř. o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 110,65 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč Tyto náklady řízení je žalovaná podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinna zaplatit advokátu žalobkyně. 9. Dále je nutno uvést, že požadavek žalobkyně na odměnu advokáta ve výši stanovené § 7 a.t. soud neshledal opodstatněným, když žaloba byla podána po 1. 7. 2014 a je typově podáním předpokládaným § 14b odst. 1 písm. a) a.t., tedy žalobou na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. 10. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.