1 C 20/2022-65 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 19. 7. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 927 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 132 Kč za období od 2. 1. 2021 do 19. 7. 2021 a rovněž tak povinnost nahradit vzniklé náklady řízení. Dlužná částka ve výši 2 927 Kč představuje neuhrazené pojistné za období od 23. 9. 2020 do 8. 2. 2021, které byl žalovaný povinen žalobkyni platit podle uzavřené pojistné smlouvy [číslo] ze dne 23. 6. 2020. Právní zástupce žalobkyně zaslal žalovanému dne 13. 5. 2021 předžalobní výzvu. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu souhlasila s projednáním věci bez nařízeného jednání. Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv m u byla výzva doručena na adresu pro doručování ve smyslu § 46 a § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. Vzhledem k tomu, že dle ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. není přípustné podat proti tomuto rozsudku odvolání, obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění ve smyslu § 157 odst. 4 o. s. ř. 5. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Dne 23. 6. 2020 byla mezi účastníky uzavřena smlouva [číslo] jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla zn. [značka automobilu], [anonymizována dvě slova], [registrační značka], [VIN kód], (autopojištění [anonymizováno]). Pojistné mělo být hrazeno čtvrtletně v částce 2 115 Kč Počátek pojištění byl smlouvou sjednán na den 23. 6. 2020. Účastníci si dále dohodli, že se jejich vzájemná práva a povinnosti řídí všeobecnými pojistnými podmínkami vydanými žalobkyní. Jelikož žalovaný nehradil pojistné řádně a včas, vyzvala žalobkyně žalovaného nejprve dopisem (upomínka k zaplacení) ze dne 9. 11. 2020 a poté dopisem (pokus o smír) ze dne 9. 2. 2021, aby doplatil dlužné pojistné ve výši 2 115 Kč a zároveň žalobkyně účtovala žalovanému náklady za vymáhání ve výši 812 Kč, s to za odeslání upomínek (2 x 300 Kč), vymáhací předpis (212 Kč). Žalobkyně žalovaného upozornila, že v případě neuhrazení dlužného pojistného a poplatků v náhradní lhůtě, smlouva zanikne. Jelikož žalovaný dlužné pojistné ve stanovené lhůtě řádně nezaplatil, pojistná smlouva ke dni 1. 1. 2021 zanikla, přičemž tuto skutečnost oznámila žalobkyně žalovanému dopisem ze dne 13. 1. 2021. Dne 13. 5. 2021 zaslal zástupce žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu k úhradě dluhu. 6. Skutkový stav soud hodnotil po právní stránce následovně: Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena pojistná smlouva ve smyslu ustanovení § 2758 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“), jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Žalovaný neplnil svoji povinnost včas a řádně hradit žalobkyni pojistné, k čemuž se zmíněnou smlouvou zavázal, když žalobkyni nezaplatil pojistné za období od 23. 9. 2020 do 8. 2. 2021. Protože žalobkyně má dle ust. § 13 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla právo na pojistné do konce kalendářního měsíce, ve kterém pojištění odpovědnosti zaniklo, vyhověl soud žalobě a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni dlužné pojistné ve výši 2 115 Kč a náklady za vymáhání ve výši 812 Kč dle Sazebníku poplatků. Žalobkyně má proti žalovanému splatnou pohledávku v tvrzené výši, neboť žádný důkaz nesvědčí o tom, že pohledávka žalobkyně zanikla plněním žalovaného či jiným právně relevantním způsobem. V důsledku prodlení žalovaného vznikl žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z., jehož výše je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném ke dni vzniku prodlení tj. 11. 4. 2020 a odvíjí se od repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, přičemž žalobkyně požadovala úrok pouze do 28. 1. 2021 v kapitalizované výši, čemuž soud vyhověl. Soud žalobě zcela vyhověl. 7. V souladu s ustanovením § 151 odst. 1 o. s. ř. o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 487 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (příprava a převzetí právního zastoupení, sepsání žaloby a výzva k plnění) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč Tyto náklady řízení je žalovaný podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit advokátu žalobkyně. 8. Dále je nutno uvést, že požadavek žalobkyně na odměnu advokáta ve výši stanovené § 7 a.t. soud neshledal opodstatněným, když žaloba byla podána po 1. 7. 2014 a je typově podáním předpokládaným § 14b odst. 1 písm. a) a.t., tedy žalobou na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. 9. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.