1 C 64/2022-63 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 14. 4. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 766,25 Kč se zákonným úrokem z prodlení a rovněž tak povinnost nahradit vzniklé náklady řízení s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaným byla dne 8. 3. 2019 uzavřena Smlouva o bankovních produktech a službách, v jejímž rámci se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr [anonymizováno] umožňující žalovanému přečerpat prostředky na běžném účtu až do výše povoleného úvěrového limitu ve výši 5 000 Kč sjednaného v aktuálních Dispozicích ke smlouvě. Žalovaný se zavázal dodržovat měsíční kreditní příjem za kreditní období na běžném účtu a nepřekročit povolený limit. Žalovaný svou povinnost nesplnil, když sjednanou výši úvěrového limitu překročil a úvěr řádně a včas nesplácel. Právní předchůdkyně žalobkyně proto dne 27. 4. 2020 aktuální výši nepovoleného přečerpání účtu v částce 8 166,25 Kč převedla na nově zřízený úvěrový účet č. [bankovní účet] za účelem jeho úhrady ve splátkách, což žalovanému písemně oznámila. Žalovaný ani tentokrát své povinnosti neplnil, pročež právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 23. 9. 2020. Dne 16. 9. 2021 právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni. Žalovaný tak žalobkyni dluží neuhrazenou jistinu ve výši 8 166,25 Kč, smluvní poplatky ve výši 600 Kč, úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni 16. 9. 2021 ve výši 555 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,25% p.a. z částky 8 166,25 Kč od 17. 9. 2021 do zaplacení, smluvní úrok ve výši 21,99% p.a. z částky 8 166,25 Kč od 17. 9. 2021 do zaplacení. Žalovaný, ač byl žalobkyní písemně upomínán, na dlužnou částku neuhradil ničeho. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. Vzhledem k tomu, že dle ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. není přípustné podat proti tomuto rozsudku odvolání, obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění ve smyslu § 157 odst. 4 o. s. ř. 5. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o bankovních produktech a službách dne 8. 3. 2019, v jejímž rámci se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr [anonymizováno] umožňující žalovanému přečerpat prostředky na běžném účtu až do výše povoleného úvěrového limitu ve výši 5 000 Kč sjednaného v aktuálních Dispozicích ke smlouvě. Žalovaný se zavázal dodržovat měsíční kreditní příjem za kreditní období na běžném účtu a nepřekročit povolený limit. Žalovaný svou povinnost nesplnil, když sjednanou výši úvěrového limitu překročil a úvěr řádně a včas nesplácel. Jako nedílná součást smlouvy byly sjednány obchodní podmínky a sazebník. Právní předchůdkyně žalobkyně dne 27. 4. 2020 aktuální výši nepovoleného přečerpání účtu v částce 8 166,25 Kč převedla na nově zřízený úvěrový účet č. [bankovní účet] za účelem jeho úhrady ve splátkách, což žalovanému písemně oznámila. Žalovaný ani tentokrát své povinnosti neplnil, pročež právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 23. 9. 2020. Dne 16. 9. 2021 právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni. Žalovaný tak žalobkyni dluží neuhrazenou jistinu ve výši 8 166,25 Kč, smluvní poplatky ve výši 600 Kč, úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni 16. 9. 2021 ve výši 555 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,25% p.a. z částky 8 166,25 Kč od 17. 9. 2021 do zaplacení, smluvní úrok ve výši 21,99% p.a. z částky 8 166,25 Kč od 17. 9. 2021 do zaplacení. Žalovaný, ač byl žalobkyní písemně upomínán, na dlužnou částku neuhradil ničeho. 6. Podle § 2395 ObčZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ ObčZ“) dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 ObčZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená 8. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla platně uzavřena úvěrová smlouva (§ 2395 ObčZ), na jejímž základě poskytla předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr spočívající v přečerpání prostředků na účtu až do částky ve výši 5 000 Kč, a žalovaný se zavázal dosahovat minimálního kreditního příjmu ve výši 50 % povoleného limitu. Zároveň se žalovaný zavázal platit úroky z úvěru ve výši odpovídající aktuálnímu režimu čerpání, od 21,99 % ročně až do 29 % ročně u nepovoleného debetního zůstatku. Žalovaný však své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně a včas neplnil. Jelikož žalovaný řádně a včas neplnil své povinnosti vyplývající mu ze smlouvy, využila právní předchůdkyně žalobkyně svého práva a v souladu s úvěrovými podmínkami celý dluh ke dni 23. 9. 2020 zesplatnila. Žalovaný ani přes výzvu žalobkyně dlužnou částku neuhradil a vznikl mu tak dluh ze smlouvy v celkové výši 8 766,25 Kč s příslušenstvím. Soud žalobě vyhověl i co do zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny, neboť žalobkyně požaduje úrok z prodlení od data, kdy žalovaný již byl v prodlení, a výše žalobkyní požadovaného úroku z prodlení je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném ke dni vzniku prodlení (§ 1968 ObčZ a § 1970 ObčZ). 9. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 089 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 8 766,25 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč Tyto náklady řízení je žalovaný podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit advokátu žalobkyně. 10. Dále je nutno uvést, že požadavek žalobkyně na odměnu advokáta ve výši stanovené § 7 a.t. soud neshledal opodstatněným, když žaloba byla podána po 1. 7. 2014 a soud má za to, že je typově podáním předpokládaným § 14b odst. 1 písm. a) a.t.. Soud má za to, že podaný žalobní návrh naplňuje pojem "formulářová žaloba", tak jak jej vymezil Ústavní soud např. v bodu 28 nálezu ze dne 29. 3. 2012, sp. zn I. ÚS 3923/11:„ zpravidla se bude jednat o návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj bude odlišovat jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován; základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření, však bude totožný či jen s drobnými odchylkami“ (srov. bod. 8 usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 5. 10. 2017, sp. zn. III ÚS 2040/17). 11. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.