1 C 96/2022-37 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 17. 12. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 708 Kč se zákonným úrokem z prodlení a rovněž tak povinnost nahradit vzniklé náklady řízení s odůvodněním, že nárok vznikl z titulu neuhrazených plateb za odběr elektrické energie a zemního plynu v odběrném místě na adrese [adresa žalovaného]. Součástí žalované částky jsou rovněž smluvní poplatky za zaslání upomínek ve výši 200 Kč. Žalovaný do podání žaloby nezaplatil ničeho. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. K jednání, které soud nařídil na 10. 11. 2022, se žalovaný bez omluvy nedostavil, ač byl řádně a včas předvolán, žalobkyně se omluvila z jednání a souhlasila, aby soud jednal v její nepřítomnosti. Soud proto věc projednal v nepřítomnosti účastníků. 4. Vzhledem k tomu, že dle ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. není přípustné podat proti tomuto rozsudku odvolání, obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění ve smyslu § 157 odst. 4 o. s. ř. 5. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 1. 2. 2018 smlouvu (dále jen Smlouva), na základě které dodávala žalované elektřinu a zemní plyn do shora uvedeného odběrného místa, a žalovaný se zavázal za odebranou elektřinu a zemní plyn zaplatit dohodnutou cenu. Za období od 14. 6. 2018 do 4. 9. 2018 vystavila žalobkyně žalovanému fakturu za sdružené dodávky elektřiny [číslo] ze dne 16. 9. 2018, splatnou 30. 9. 2018, v níž vyúčtovala žalovanému nedoplatek za odebranou elektřinu ve výši 551 Kč. Na takto vyúčtovanou částku žalovaný ničeho neuhradil. 6. Za období od 28. 4. 2018 do 1. 7. 2018 vystavila žalobkyně žalované dále fakturu za sdružené dodávky zemního plynu [číslo] ze dne 31. 7. 2018, splatnou 14. 8. 2018, v níž vyúčtovala žalovanému nedoplatek za odebraný zemní plyn ve výši 259 Kč. Na takto vyúčtovanou částku žalovaný uhradil platbou ze dne 6. 11. 2018 částku ve výši 251 Kč, která byla započtena na fakturu [číslo]. Žalobkyně požaduje ze zůstatku jistiny (8 Kč) zákonné úroky z prodlení od 7. 11. 2018 do 5. 12. 2018 tj. do úplného zaplacení. Za období od 2. 7. 2018 do 8. 11. 2018 vystavila žalobkyně žalované dále fakturu za sdružené dodávky zemního plynu [číslo] ze dne 20. 11. 2018, splatnou 4. 12. 2018, v níž vyúčtovala žalovanému nedoplatek za odebraný zemní plyn ve výši 949 Kč. Na takto vyúčtovanou částku žalovaný ničeho neuhradil. Z čl. IV. bod 9. písm. d) Všeobecných podmínek poskytování služeb (dále jen„ OPD“) bylo zjištěno, že Zákazník je povinen uhradit Dodavateli poplatek za každou jednotlivou upomínku k zaplacení nebo jinou výzvu ke splnění povinnosti ve výši 100 Kč. 7. Dne 29. 11. 2021 zaslal právní zástupce žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu k úhradě dluhu. 8. Podle § 50 odst. 2 věty prvé zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat výrobci elektřiny, jehož zařízení je připojeno k distribuční soustavě na hladině nízkého napětí, nebo zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník nebo výrobce se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice. 9. Podle § 72 odst. 2 věty prvé zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), smlouvou o sdružených službách dodávky plynu se zavazuje výrobce plynu nebo obchodník s plynem dodávat zákazníkovi plyn a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související služby v plynárenství a zákazník se zavazuje zaplatit za dodávku plynu cenu a za související služby cenu uplatňovanou v souladu s cenovou regulací. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní jakožto obchodníkem s elektřinou a žalovaným jakožto zákazníkem byla uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny (§ 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb.) a zároveň smlouva o sdružených službách dodávky zemního plynu (§ 72 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb.), na jejichž základě se právní předchůdce žalobkyně zavázal dodávat žalovanému elektřinu a zemní plyn a žalovaný se zavázal zaplatit za odebranou elektřinu a zemní plyn dohodnutou cenu. Žalobkyně za elektřinu a zemní plyn odebranou ve shora uvedeném období a dále za poplatky na upomínky k zaplacení vyúčtovala žalovanému částku v celkové výši 1 708 Kč. Protože dlužná částka nebyla žalovaným uhrazena, soud shledal žalobu z větší části důvodnou. Ohledně úroků z prodlení soud shledal, že doba plnění nebyla mezi účastníky řízení dohodnuta a žalovaný tak měl plnit bez zbytečného odkladu, kdy byl žalobkyní požádán (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Žalobkyně neprokázala, že žalovaného vyzvala ke splnění dluhu, když předložila pouze smlouvu a vystavené faktury se jménem a adresou žalovaného. Nebylo tak prokázáno, že žalobkyně odeslala a doručila, resp. pokusila se doručit žalovanému výzvu k zaplacení. Jelikož tedy žalobkyně neprokázala, že došlo k požádání dlužníka dříve, je třeba za kvalifikovanou výzvu považovat až předžalobní upomínku, která byla žalovanému odeslána dne 29. 11. 2021. Tuto je pak třeba s odkazem na § 573 občanského zákoníku nutno považovat za doručenou třetí pracovní den od jejího odeslání, tedy dne 2. 12. 2021. Jelikož pak žalovaný v následující den bezodkladně neplnil, je od dalšího následujícího dne v prodlení (3. 12. 2021) a žalobkyni vzniklo právo požadovat úroky z prodlení, které soud žalobkyni přiřkl od tohoto data v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co se týče zaplacení 200 Kč, soud shledal žalobu nedůvodnou. Danou povinnost je předně nutno kvalifikovat jako svého druhu smluvní pokutu. Tato je právní teorií vnímána jako paušalizovaná náhrada škody, přičemž jako škodu lze kvalifikovat i náklady, které žalobkyni vznikaly navíc a co je podstatné, následkem porušení smluvních povinností žalovaným. O poplatek by se jednalo v takovém případě, kdyby se jednalo o cenu za služby poskytnuté žalovanému, k jeho žádosti, v jeho prospěch apod. V tomto ohledu je pak nutné poukázat na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3512/11 ze dne 11. 11. 2013, kde Ústavní soud uzavřel, že„ v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis).“ Jelikož v daném případě žalobkyně odvozuje svůj nárok ze spotřebitelské smlouvy a dále z titulu smluvní pokuty, jež si strany sjednaly pouze v obchodních podmínkách, na něž předmětná smlouva odkazuje, je zřejmé, že žalobě nelze ohledně zaplacení smluvní pokuty dle závěrů Ústavního soudu vyhovět. Pro úplnost soud uvádí, že žalobkyně konečně také žádné upomínky nedoložila a nijak také nedoložila jejich odeslání či doručení žalovanému. 11. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 140,28 Kč, přičemž tato částka představuje 76,58 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 88,29 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 11,71 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 708 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč Tyto náklady řízení je žalovaný podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit advokátu žalobkyně. 12. Dále je nutno uvést, že požadavek žalobkyně na odměnu advokáta ve výši stanovené § 7 a.t. soud neshledal opodstatněným, když žaloba byla podána po 1. 7. 2014 a soud má za to, že je typově podáním předpokládaným § 14b odst. 1 písm. a) a.t.. Soud má za to, že podaný žalobní návrh naplňuje pojem "formulářová žaloba", tak jak jej vymezil Ústavní soud např. v bodu 28 nálezu ze dne