1 C 99/2022-29 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 21. 1. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 929 Kč se zákonným úrokem z prodlení a rovněž tak povinnost nahradit vzniklé náklady řízení s odůvodněním, že nárok vznikl z titulu nezaplacení ceny za poskytnutou zdravotní péči (doprava a pobyt) v protialkoholní a protitoxikomanické záchytné stanici v [nemocnice], o. z., která je odštěpným závodem žalobkyně, a dále z titulu nezaplacení regulačního poplatku za využití lékařské pohotovostní služby v této nemocnici. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. Vzhledem k tomu, že dle ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. není přípustné podat proti tomuto rozsudku odvolání, obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění ve smyslu § 157 odst. 4 o. s. ř. 5. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Dne 17. 7. 2020 žalobkyně vystavila a předala žalovanému doklad (faktura) [číslo] na částku 3 659 Kč, se splatností 25. 7. 2020 za poskytnutou zdravotní péči (péče a doprava) v protialkoholní a protitoxikomanické záchytné stanici. Doklad si žalovaný převzal a zavázal se jej uhradit nejpozději do 7 dnů od dne vystavení. Žalovaný svým podpisem uznal závazek vůči žalobkyni co do důvodu a výše, avšak na dlužnou částku ničeho neuhradil. Za období od 8. 10. 2017 do 17. 7. 2020 byly žalovanému vystaveny doklady za regulační poplatky, za poskytnuté lékařské pohotovostní služby v celkové výši 270 Kč. Dne 26. 1. 2021 byla žalovanému zaslána předžalobní výzva. 6. Dle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ ObčZ“), uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 7. Dle § 16a odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, pojištěnec, anebo za něj jeho zákonný zástupce, je povinen hradit poskytovateli regulační poplatek ve výši 90 Kč za využití lékařské pohotovostní služby. 8. Dle § 89e odst. 1 věty první zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, kdy v případě, že se prokáže přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta; tato osoba hradí i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly. 9. Dle § 1968 ObčZ, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 ObčZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobkyně poskytla žalovanému ošetření a ubytování v protialkoholní záchytné stanici a žalovaný neuhradil žalobkyni cenu poskytnutých služeb. Dne 17. 7. 2020 žalovaný ve smyslu § 2053 ObčZ tento svůj dluh uznal co do důvodu i výše 3 659 Kč. Žalovaný měl dále povinnosti uhradit regulační poplatek ve výši 270 Kč (§ 16a odst. 1 zákona 48/1997 Sb.). Vzhledem k tomu, že žalovaný dluh řádně a včas neuhradil, soud žalobě ve výroku I. rozsudku zcela vyhověl, a to včetně úroku z prodlení dle § 1970 ObčZ ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po splatnosti závazků dle § 1968 ObčZ. 11. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení představovanou zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč a paušální náhradou hotových výdajů dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve výši dle § 2 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. za 2 úkony po 100 Kč (podání žaloby a předžalobní výzva k plnění). Celkem tak soud na náhradě nákladů žalobkyni přiznal částku 600 Kč. Soud má za to, že se ve věci jedná o návrh podaný na ustáleném vzoru uplatněný opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. 12. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.