21 C 178/2022-30 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 15.2.2022, doplněnou podáním ze dne 13.7.2022, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 4 005 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že dne 20.10.2020 uzavřel žalovaný se žalobkyní smlouvu o úvěru [číslo] to prostřednictvím prostředků komunikace na dálku [webová adresa]). Žalobkyně na základě smlouvy poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 2 250 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu s celkovými náklady spojenými s úvěrem ve výši 630 Kč, tj. zaplatit celkovou částku 2 880 Kč, a to do 28 dní od poskytnutí úvěru. Žalovaný však ničeho žalobkyni nevrátil, a žalobkyně požaduje po žalovaném i náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 57,75 Kč a smluvní pokutu ve výši 625 Kč a smluvní pokutu ve výši 500 Kč. 2. Žalobkyně a právní zástupkyně žalobkyně se k jednání soudu omluvily; žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil (pozn.: předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno dne 12.8.2022 náhradně). Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti; vycházeje přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 4. Soud v této věci učinil následující skutková zjištění: 5. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 20.10.2020 plyne, že tato listina není opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného, je opatřena údajem o tom, že byla dne 20.10.2020, v 8:48 hodin, podepsána elektronicky. Z obsahu textu této listiny plyne, že žalobkyně a žalovaný měli uzavřít smlouvu, na jejímž základě se měla žalobkyně zavázat poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 2 250 Kč za poplatek 630 Kč. Žalovaný se měl zavázat poskytnuté peněžní prostředky a poplatek, tj. celkovou částku 2 880 Kč uhradit do 28 dní. Zápůjční úroková sazba činila 0 %. 6. Ze Všeobecných podmínek poskytnutí úvěru platných od 18.5.2018 plyne úprava podmínek poskytování úvěrů žalobkyní. Tyto listina není opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného, je opatřena údajem o tom, že byla dne 20.10.2020, v 8:48 hodin, podepsána elektronicky. 7. Ze standardních evropských informací o spotřebitelském úvěru platných od 11.7.2018 plyne úprava základních vlastností spotřebitelského úvěru,, nákladů spotřebitelského úvěru a dalších důležitých právních aspektů. Tato listina není opatřena vlastnoručním, ani jiným podpisem žalovaného. 8. Z e-mailové upomínky ze dne 20.11.2020 plyne, že žalobkyně upomenula žalovaného o úhradu částky 2 880 Kč. Z e-mailové upomínky ze dne 5.1.2021 plyne, že žalobkyně upomenula žalovaného o úhradu dluhu. 9. Z e-mailové předžalobní upomínky ze dne 24.2.2021 plyne, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu. 10. Z předžalobní výzvy ze dne 23.12.2021 plyne, že právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu. 11. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. 12. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ ObčZ“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednáním učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. 13. Podle § 562 odst. 1 ObčZ písemná forma je zachována i při právním jednání učiněnými elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu nebo určení jednající osoby. 14. Podle § 565 ObčZ je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Je-li soukromá listina použita proti osobě, která listinu zjevně podepsala, nebo proti jejímu dědici nebo proti tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce, má se za to, že pravost a správnost listiny byla uznána. 15. Podle § 588 ObčZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 16. Dle § 2395 ObčZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 17. Po provedeném řízení a dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně. 18. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, definuje uznávaný elektronický podpis jako zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Prostý elektronický podpis je zbytkovou kategorií. 19. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že mezi ní a žalovaným byla dne 20.10.2020 uzavřena smlouva, na jejímž základě se žalobkyně měla zavázat poskytnout žalovanému peněžité prostředky ve výši 2 250 Kč a žalovaný se měl zavázat poskytnuté peněžní prostředky vrátit žalobkyni formou splátek včetně poplatku za poskytnutí úvěru. Předložená smlouva o úvěru není opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného; je opatřena poznámkou, že smlouva byla uzavřena elektronicky. I další žalobkyní předložené listinné důkazy (Všeobecné podmínky poskytnutí úvěru, Standardní informace o spotřebitelském úvěru) nejsou opatřeny vlastnoručním podpisem žalovaného. Pokud v daném případě mělo dojít k uzavření úvěrové smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, je zřejmé, že žalobkyně ve skutečnosti nevěděla (vědět nemohla), kdo skutečně s ní„ na dálku“ komunikoval, kdo údaje zadával (zda žalovaný sám, či osoba od žalovaného odlišná, která osobní údaje žalovaného„ pouze“ použila) a kdo úvěrovou smlouvu elektronicky podepsal. 20. U vlastnoručního podpisu (popř. elektronického podpisu vyššího ověření) lze vycházet z vyvratitelné domněnky podle § 565 věty druhé ObčZ v tom smyslu, že tímto podpisem protistrana uznala jak pravost, tak i správnost (pravdivost) soukromé listiny. Není-li pravost podpisu zpochybněna, předpokládá se, že listina pochází od toho, kdo ji podepsal, a že text, který podepsal, odpovídá skutečnosti. U prostého elektronického podpisu však z této zákonné domněnky vycházet nelze a skutečnost, že úvěrovou smlouvu podepsal žalovaný, musí prokázat ten, kdo tuto skutečnost tvrdí, tedy v daném případě žalobkyně. Uvedenou skutečnost bylo možno prokázat např. prohlášením žalovaného, ten však v řízení zůstal nečinný. Nepřímé důkazy v podobě např. prokázání vlastnictví účtu a vyplacení peněžních prostředků na tento účet, jakož i případné splácení úvěru by sice mohly vést k závěru, že smlouvu pravděpodobně uzavřel žalovaný, ale jistotu (přesvědčení) z nich nabýt nelze. Vždy bude existovat možnost, že doklady žalovaného k uzavření smlouvy bez jeho vědomí použila třetí osoba (např. člen domácnosti), od níž se žalovaný (dlužník) po přijetí finančních prostředků dozvěděl o podmínkách úvěrové smlouvy (a tedy i o výši splátky). A jestliže lze usuzovat pouze na pravděpodobnost prokazované skutečnosti, nelze mít danou skutečnost za prokázanou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2682/2013 ze dne 26. 6. 2014). Protože presumpce pravosti a správnosti soukromé listiny v daném případě z právní úpravy nevyplývá, bylo na žalobkyni, aby v řízení prokázala, že smlouvu podepsal právě žalovaný. Svou nepřítomností u jednání soudu dne 15.9.2022 se žalobkyně vzdala svého práva být soudem poučena podle § 118a odst. 3 o.s.ř. o označení důkazu na podporu tvrzení, že úvěrovou smlouvu podepsal právě žalovaný. S ohledem na uvedené skutečnosti soud uzavřel, že v daném případě nebyla jednoznačně a nezaměnitelně určena osoba jednající se žalobkyní o uzavření úvěrové smlouvy ani nebyla splněna písemná forma vyžadována k zachování platnosti právního jednání, tedy nebyly splněny podmínky zakotvené v ustanovení § 561 odst. 1 věta první ObčZ, ani § 562 odst. 1 ObčZ. 21. V případě úvěrové smlouvy uzavírané se spotřebitelem zákon vyžaduje písemnou formu (§ 104 zákona o spotřebitelském úvěru). Z pohledu veřejného pořádku a ochrany slabší strany je nepřijatelné, aby taková smlouva byla uzavřena v jiné než písemné formě. Proto soud uzavřel, že účastníci při uzavření úvěrové smlouvy nedodrželi písemnou formu stanovenou zákonem, což má za následek její absolutní neplatnost (§ 104 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 ObčZ), a nároky vyplývající ze smluvních ujednání (poplatek za poskytnutí úvěru, úroky, smluvní pokutu,…) tak nelze považovat za důvodné. 22. S ohledem na výše vyslovenou neplatnost úvěrové smlouvy pro nedostatek písemné formy a z důvodu hospodárnosti, se soud dále nezabýval tím, zda žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy ř