21 C 214/2022-56 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 15.2.2022, doplněnou podáním ze dne 2.9.2022 a ze dne 29.9.2022, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 3 036,80 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel dne 20.8.2019 se společností [právnická osoba], [IČO], [obec a číslo] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o úvěru, a to prostřednictvím komunikace na dálku [webová adresa]). Na základě smlouvy předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 2 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto peníze předchůdkyni žalobkyně vrátit včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 036,80 Kč nejpozději do 26.8.2019. Žalovaný peněžní prostředky vybral dne 20.8.2019, avšak již nevrátil. Žalovaná částka se sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 2 000 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 036,80 Kč. Pohledávka za žalovaným byla smluvně postoupena na žalobkyni. Žalovaný ničeho žalobkyni neuhradil. 2. Žalobkyně a právní zástupce žalobkyně se k jednání soudu omluvili; žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil (pozn.: předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno dne 3.10.2022 náhradně). Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti; vycházeje přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 4. Soud v této věci učinil následující skutková zjištění: 5. Ze smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] ze dne 14.2.2019 plyne, že tato listina není opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného, ale SMS kódem„ [anonymizováno]“. Z obsahu textu této listiny plyne, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaný měli mezi s sebou upravit podmínky smlouvy o úvěru, kdy se předchůdkyně žalobkyně měla zavázat poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 2 000 Kč a žalovaný se měl zavázat peněžní prostředky včetně sjednaného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 036,80 Kč vrátit nejpozději do 26.8.2019. Žalovaný se měl zavázat zaplatit předchůdkyni žalobkyně úrok ve výši 40 % ročně. Bankovní účet žalované byl označen číslem„ / [číslo]“. 6. Ze Všeobecných obchodních podmínek pro spotřebitelský úvěr plyne úprava práv a povinností vyplývající pro poskytování úvěrů. 7. Z listiny s vyznačeným řádkem ze dne 20.8.2019 plyne, že tohoto dne byla čerpána částka 2 000 Kč s poznámkou„ [anonymizována dvě slova] [číslo]“. 8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14.12.2020 včetně přílohy plyne, že předchůdkyně žalobkyně postoupila předmětnou pohledávku za žalovaným na žalobkyni. 9. Z Oznámení ze dne 2.2.2021 plyne, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni. Oznámení bylo předáno k poštovní přepravě dne 2.2.2021, jak plyne z podacího lístku. 10. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“) smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. 11. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ ObčZ“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednáním učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. 12. Podle § 562 odst. 1 ObčZ písemná forma je zachována i při právním jednání učiněnými elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu nebo určení jednající osoby. 13. Podle § 565 ObčZ je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Je-li soukromá listina použita proti osobě, která listinu zjevně podepsala, nebo proti jejímu dědici nebo proti tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce, má se za to, že pravost a správnost listiny byla uznána. 14. Podle § 588 ObčZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 15. Dle § 2395 ObčZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 16. Po provedeném řízení a dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně. 17. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, definuje uznávaný elektronický podpis jako zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Prostý elektronický podpis je zbytkovou kategorií. 18. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že mezi její předchůdkyní a žalovaným byla dne 19.8.2019 uzavřena smlouva, na jejímž základě se žalobkyně měla zavázat poskytnout žalovanému peněžité prostředky ve výši 2 000 Kč a žalovaný se měl zavázat poskytnuté peněžní prostředky vrátit do 28.6.2019 včetně sjednaného poplatku ve výši 1 036,80 Kč a úroku. Předložená smlouva o úvěru není opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného; je opatřena SMS kódem: [anonymizováno]. I další žalobkyní předložené listinné důkazy (Všeobecné obchodní podmínky) nejsou opatřeny vlastnoručním podpisem žalovaného. Pokud v daném případě mělo dojít k uzavření úvěrové smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, je zřejmé, že žalobkyně ve skutečnosti nevěděla (vědět nemohla), kdo skutečně s ní„ na dálku“ komunikoval, kdo údaje zadával (zda žalovaný sám, či osoba od žalovaného odlišná, která osobní údaje žalovaného„ pouze“ použila) a kdo úvěrovou smlouvu elektronicky podepsal. 19. U vlastnoručního podpisu (popř. elektronického podpisu vyššího ověření) lze vycházet z vyvratitelné domněnky podle § 565 věty druhé ObčZ v tom smyslu, že tímto podpisem protistrana uznala jak pravost, tak i správnost (pravdivost) soukromé listiny. Není-li pravost podpisu zpochybněna, předpokládá se, že listina pochází od toho, kdo ji podepsal, a že text, který podepsal, odpovídá skutečnosti. U prostého elektronického podpisu však z této zákonné domněnky vycházet nelze a skutečnost, že úvěrovou smlouvu podepsal žalovaný, musí prokázat ten, kdo tuto skutečnost tvrdí, tedy v daném případě žalobkyně. Uvedenou skutečnost bylo možno prokázat např. prohlášením žalovaného, ten však v řízení zůstal nečinný. Nepřímé důkazy v podobě prokázání např. vlastnictví účtu a nebo vyplacení peněžních prostředků na tento účet, jakož i případné splácení úvěru sice mohou vést k závěru, že smlouvu pravděpodobně uzavřel žalovaný, ale jistotu (přesvědčení) z nich nabýt nelze. Vždy bude existovat možnost, že doklady žalovaného k uzavření smlouvy bez jeho vědomí použila třetí osoba (např. člen domácnosti), od níž se žalovaný (dlužník) po přijetí finančních prostředků dozvěděl o podmínkách úvěrové smlouvy (a tedy i o výši splátky). A jestliže lze usuzovat pouze na pravděpodobnost prokazované skutečnosti, nelze mít danou skutečnost za prokázanou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2682/2013 ze dne 26. 6. 2014). Protože presumpce pravosti a správnosti soukromé listiny v daném případě z právní úpravy nevyplývá, bylo na žalobkyni, aby v řízení prokázala, že smlouvu podepsal právě žalovaný. Žalobkyně však ničeho neprokázala a svou nepřítomností u jednání soudu dne 20.10.2022 se vzdala svého práva na poučení ze strany soudu o označení důkazu na podporu tvrzení, že smlouvu uzavřel právě žalovaný (§ 118a odst. o.s.ř.). S ohledem na uvedené skutečnosti soud uzavřel, že v daném případě nebyla jednoznačně a nezaměnitelně určena osoba jednající s předchůdkyní žalobkyně o uzavření úvěrové smlouvy ani nebyla splněna písemná forma vyžadována k zachování platnosti právního jednání, tedy nebyly splněny podmínky zakotvené v ustanovení § 561 odst. 1 věta první ObčZ, ani § 562 odst. 1 ObčZ. 20. V případě úvěrové smlouvy uzavírané se spotřebitelem zákon vyžaduje písemnou formu (§ 104 zákona o spotřebitelském úvěru). Z pohledu veřejného pořádku a ochrany slabší strany je nepřijatelné, aby taková smlouva byla uzavřena v jiné než písemné formě. Proto soud uzavřel, že účastníci při uzavření úvěrové smlouvy nedodrželi písemnou formu stanovenou zákonem, což má za následek její absolutní neplatnost (§ 104 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 ObčZ), a nároky vyplývající ze smluvních ujednání (poplatek za poskytnutí úvěru,…) tak nelze považovat za důvodné. 21. S ohledem na výše vyslovenou neplatnost úvěrové smlouvy pro nedostatek písemné formy a z důvodu hospodárnosti, se soud dále nezabýval tím, zda žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy řádně ve smyslu ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru zkoumala schopnost žalovaného úvěr sp