22 C 26/2022-44 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 2.11.2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil povinnost žalované zaplatit jí 647 Kč jakožto dlužné pojistné za dobu trvání pojištění (14.8.2018 do 14.2.2019) sjednaného pojistnou smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo pojištění majetku se vznikem pojištění ke dni 14.8.2018. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. Žalovaná se bez předchozí omluvy k nařízenému jednání nedostavila a žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila, proto soud v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. projednal věc v jejich nepřítomnosti přihlížeje k vyjádření účastníků a předloženým listinným důkazům. 4. Vzhledem k tomu, že dle ustanovení § 202 odst. 2 o.s.ř. není přípustné podat proti tomuto rozsudku odvolání, obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění ve smyslu § 157 odst. 4 o.s.ř. 5. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Dne 13.8.2018 byla mezi účastníky uzavřena smlouva [číslo] jejímž předmětem bylo pojištění majetku. Pojistné bylo sjednáno ve výši 213 Kč měsíčně splatné vždy 14. dni daného měsíce. Počátek pojištění byl smlouvou sjednán na den 14.8.2018. Žalovaná zaplatila pojistné ve výši 639 Kč dne 4.9.2018 a žádné další již neuhradila. Upomínkou ke dne 21.12.2016 žalobkyně žalovanou vyzvala k zaplacení dlužného pojistného ve výši 426 Kč s tím, že nebude-li pojistné uhrazeno do 14.2.2019, dojde k tomuto datu k zániku pojištění. Žalovaná přes výzvu žalobkyně dlužné pojistné neuhradila. Jelikož žalovaná neuhradila dlužnou částku, žalobkyně žalovanou před podáním žaloby podáním ze dne 27.9.2021 vyzvala k úhradě dluhu. 6. Podle § 2758 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. Podle § 2782 odst. 1 o.z. pojistitel má právo na pojistné za dobu trvání pojištění. Dle § 2783 odst. 2 o.z. jednorázové pojistné je splatné dnem počátku pojištění. Je-li ujednáno běžné pojistné, je splatné prvního dne pojistného období; není-li ujednáno pojistné období jako časové období, za které se platí běžné pojistné, považuje se za ujednané pojistné období roční. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena pojistná smlouva ve smyslu ustanovení § 2758 o. z., jejímž předmětem bylo pojištění majetku. Žalovaná neplnila svoji povinnost včas a řádně hradit žalobkyni pojistné, k čemuž se zmíněnou smlouvou zavázala, když žalobkyni nezaplatila pojistné za období od 14.11.2018 do 14.2.2019 včetně. Protože žalobkyně má dle ust. § 2782 odst. 1 o. z. právo na pojistné za dobu trvání pojištění, vyhověl soud žalobě a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni dlužné pojistné ve výši 647 Kč. Žalobkyně má pak vedle dlužného pojistného právo požadovat též úrok z prodlení dle §1970 OZ. Pojistné bylo splatné vždy k 14. dni daného měsíce, následující den se tedy žalovaná dostala do prodlení a byla tak povinna platit úroky z prodlení. Žalobkyně sice požadovala úrok z prodlení z celé dlužné částky až od 15.2.2019, tedy od pozdějšího data, avšak ve výši vyšší než byla stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb., pro prodlení v době od 15.11.2018 a 15.12.2018. Soud tedy přiznal žalobkyni právo na zaplacení úroku z prodlení dle §1970 OZ avšak v nižší výši z dlužného pojistného splatného před rokem 2019 a dále pak z dlužné pojistného ve výši 221 Kč již v požadované výši 9,75% ročně od 15.2.2019. Co do přesahující výše úroku z prodlení z dlužného pojistného soud žalobu ve výroku II. zamítl. 8. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení neúspěšný pouze v nepatrné části, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 661 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.