24 C 144/2021-67 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 5. 1. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí žalovanou částku spolu s úrokem a úrokem z prodlení tam blíže specifikovaným. Uvedla, že se jedná o nesplacený úvěr podle smlouvy [číslo] 2017 [číslo], uzavřené dne 8. 11. 2017 mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] (dále také jen„ společnost“ či„ právní předchůdkyně žalobkyně“) Na základě uvedené smlouvy společnost poskytla žalovanému peněžní prostředky 15 000 Kč a žalovaný se naproti tomu zavázal tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši 2 166 Kč, poplatek za uzavření smlouvy ve výši 1 776 Kč a administrativní poplatek ve výši 2 058 Kč, to vše v pravidelných 13 měsíčních splátkách po 1 950 Kč. Žalovaný však plnil pouze částečně, když zaplatil jen 4 350 Kč. Společnost prodala část závodu nástupnické společnosti [právnická osoba], která žalobou uplatněný nárok postoupila žalobkyni. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 3. Z listiny nazvané smlouva o úvěru [číslo] 2017 [číslo] soud zjistil, že tuto uzavřeli dne 8. 11. 2017 žalovaný a společnost. Společnost se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit společnosti celkové náklady spotřebitelského úvěru ve výši 10 350 Kč představující poplatek za správu úvěru ve výši 3 300 Kč, poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 2 850 Kč a úrok v sazbě 25,85 % ročně kapitalizovaný za dobu trvání úvěru na 4 200 Kč, to vše v pravidelných 13 měsíčních splátkách po 1 950 Kč, počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy. Podpisem této listiny žalovaný stvrdil, že mu byla částka 15 000 Kč v hotovosti předána. Z přiloženého předpisu splátek vyplývá, která část které splátky připadá na úroky, poplatky a jistinu. 4. Z přehledu plateb soud zjistil, že první splátku žalovaný zaplatil hned 8. 11. 2017, avšak další už nezaplatil a pouze nepravidelně uhradil 2 400 Kč Celkem tedy žalovaný zaplatil 4 350 Kč. 5. Z listiny nazvané žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru soud zjistil, že je zde uvedeno, že žalovaný pobírá starobní důchod ve výši [částka] a má příjmy z brigád ve výši [částka]. Je zde uvedeno, že je žalovaný ženatý a spolu s manželkou bydlí ve vlastním bytě. Průměrné výdaje domácnosti činí [částka] měsíčně, z čehož na žalovaného připadá polovina. Z přiložené smlouvy o převodu družstevního bytu do vlastnictví člena družstva soud zjistil, že bytové družstvo převedlo zde specifikovaný byt do vlastnictví žalovaného a jeho manželky. Z předloženého SIPO vyplývá, že žalovaný za náklady na byt a pojistné vynakládá [částka] měsíčně. Z výplatní pásky se pak podává, že žalovaný měl u [jméno] [jméno] v říjnu 2017 čistý příjem [částka]. Z oznámení ČSSZ soud zjistil, že žalovanému byl od ledna 2017 zvýšen starobní důchod na [částka], avšak vypláceno mu bude jen [částka], neboť jsou činěny srážky ve výši [částka]. Z listiny nazvané credit scoring a finanční analýza soud zjistil, že žalovaný byl ohodnocen 39 body a obchodní zástupce, který se žalovaným smlouvu uzavíral, dospěl k závěru, že žalovaný je schopen splácet až [částka] měsíčně a lze mu poskytnout až [částka]. 6. Z notářského zápisu soud zjistil, že společnost prodala část závodu včetně pohledávky za žalovaným společnosti [právnická osoba] 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně dodatku a části seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že společnost [právnická osoba] touto smlouvou ze dne 24. 6. 2020 ve znění dodatku ze dne 13. 7. 2020 postoupila žalobkyni za úplatu soubor pohledávek, a to mimo jiné včetně pohledávky za žalovaným uplatněné v tomto řízení. 8. Z dopisu ze dne 24. 7. 2020 soud zjistil, že jím společnost [právnická osoba] oznámila žalovanému, že pohledávku za ním ze shora citované smlouvy postoupila žalobkyni. 9. Z dopisu ze dne 18. 12. 2020 soud zjistil, že jím zástupce žalobkyně vyzýval žalovaného k zaplacení celkem 33 674,53 Kč do 2. 1. 2021, jinak se vystavuje riziku podání žaloby. Z přiloženého podacího lístku se podává, že žalovanému byl tento dopis odeslán téhož dne. 10. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Společnost se žalovaným dne 14. 6. 2017 uzavřela smlouvu nazvanou smlouva o úvěru, na základě které žalovaný od společnosti obdržel 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit celkové náklady spotřebitelského úvěru ve výši 10 350 Kč představující poplatek za správu úvěru ve výši 3 300 Kč, poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 2 850 Kč a úrok v sazbě 25,85 % ročně kapitalizovaný za dobu trvání úvěru na 4 200 Kč, to vše v pravidelných 13 měsíčních splátkách po 1 950 Kč, počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy. Žalovaný zaplatil jen 4 350 Kč. Tato pohledávka byla v rámci prodeje části závodu převedena na společnost [právnická osoba] a následně postoupena žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Před uzavřením smlouvy společnost se žalovaným sepsala žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru, kde je uvedeno, že je žalovaný ženatý, žije s manželkou ve vlastním bytě, pobírá starobní důchod ve výši [částka], má příjmy z brigád ve výši [částka] a jeho náklady domácnosti činí [částka]. Obchodní zástupce společnosti dospěl k závěru, že žalovaný by byl schopen splácet až [částka] měsíčně. Z důchodu mu však bylo sráženo [částka] měsíčně. 11. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. 12. Na projednávaný případ je nutno aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále již jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli (§ 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). 13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 14. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 15. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále již jen„ o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 16. Ze shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní podle § 580 odst. 1 o. z., ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soud