24 C 306/2021-94 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 26. 5. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí celkem 50 729,86 Kč spolu s úroky a úroky z prodlení tam blíže specifikovanými. Uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba] se žalovaným uzavřela dne 26. 7. 2019 smlouvu o úvěru [anonymizováno] půjčka [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši 22,7 % ročně, a to v 72 měsíčních splátkách po 1 404,17 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení, prohlásila jmenovaná společnost ke dni 10. 1. 2020 celý zůstatek úvěru splatným. Žalovaná částka se skládá z dlužné jistiny ve výši 49 321,86 Kč a smluvních poplatků ve výši 1 408 Kč. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 3. Z listiny nazvané smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet soud zjistil, že tuto dne 26. 7. 2019 v rámci internetového bankovnictví uzavřeli žalovaný a společnost [právnická osoba] (dále také jen„ společnost“ či„ právní předchůdkyně žalobkyně“). Společnost se zde zavázala poskytnout žalovanému bez určení účelu peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč převodem na jeho běžný účet a žalovaný se naproti tomu zavázal tyto peněžní prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit úrok ve výši 22,7 % ročně v 71 měsíčních splátkách po 1 404,17 Kč a poslední 72. ve výši 1 369,25 Kč splatných vždy ke každému 15. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje 15. 8. 2019. Pro případ prodlení s jakoukoliv úhradou byla společnost oprávněna prohlásit celý úvěr splatným a požadovat po žalovaném úroky z prodlení a poplatky dle sazebníku. Z přiložené standardní informace o spotřebitelském úvěru se podává, že jsou zde uvedeny základní parametry poskytovaného úvěru včetně některých sankčních poplatků. Předložené všeobecné produktové podmínky a základní produktové podmínky pak obsahují zejména výklad některých pojmů, ujednání o doručování a zakotvují možnost aktualizace sazebníku poplatků. 4. Z listiny nazvané sazebník poplatků soud zjistil, že jsou zde mimo jiné pro splátkové úvěry uvedeny poplatky ve výši 300 Kč za výzvu k předčasnému splacení a 600 Kč za zaslání každé upomínky. Tyto poplatky jsou ostatně uvedeny i v textu samotné smlouvy v čl. III ostatní ujednání. 5. Z výpisů z úvěrového účtu a platební historie soud zjistil, že dne 26. 7. 2019 bylo žalovanému na posuzovaný úvěr vyplaceno 50 000 Kč a dále, že žalovaný celkem na posuzovaný úvěr zaplatil 1 404,52 Kč. 6. Z listiny nazvané vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že společnost počítala s příjmy žalovaného ve výši [částka] měsíčně a celkovými příjmy domácnosti žalovaného ve výši [částka] při jednom zdroji příjmu s tím, že žalovaný je rozvedený a nemá žádných vyživovacích povinností. Z přiložené tabulky úvěrové angažovanosti se pak podává, že žalovaný měl další čtyři úvěry u jiných společností s celkovou měsíční splátkou [částka]. 7. Z listiny nazvané potvrzení o výši příjmu soud zjistil, že žalovaný, zaměstnán u [právnická osoba], měl za poslední tři měsíce před 22. 7. 2019 průměrný čistý měsíční příjem ve výši [částka]. 8. Z dopisu ze dne 12. 1. 2020 soud zjistil, že žalobkyně, jelikož se žalovaný dostal do prodlení se splácením, prohlásila celý zůstatek úvěru ve výši 55 339,91 Kč splatným ke dni 10. 1. 2020. Z přiloženého podacího archu se podává, že žalovanému byl tento dopis odeslán dne 14. 1. 2020. 9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně jejich seznamu soud zjistil, že se dne 21. 1. 2021 žalobkyně a společnost dohodly na postoupení souboru pohledávek, a to včetně pohledávky za žalovaným. Z dopisu ze dne 2. 2. 2021 pak soud zjistil, že jím společnost oznamovala žalovanému, že pohledávku za ním uplatněnou v tomto řízení postoupila žalobkyni. Z přiloženého podacího archu se podává, že zástupce žalobkyně tento dopis odeslal žalovanému 4. 2. 2021. 10. Z dopisu ze dne 23. 2. 2021 soud zjistil, že jím zástupce žalobkyně vyzýval žalovaného k zaplacení celkem 69 466,27 Kč, jinak se vystavuje riziku podání žaloby. Z přiloženého podacího archu se pak podává, že tento dopis byl žalovanému zaslán 25. 2. 2021. 11. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaný dne 26. 7. 2019 v rámci internetového bankovnictví uzavřel se společností smlouvu, kde se společnost zavázala poskytnout žalovanému bez určení účelu peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč převodem na jeho běžný účet a žalovaný se naproti tomu zavázal tyto peněžní prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit úrok ve výši 22,7 % ročně v 71 měsíčních splátkách po 1 404,17 Kč a poslední 72. ve výši 1 369,25 Kč splatných vždy ke každému 15. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje 15. 8. 2019. Téhož dne společnost žalovanému na jeho běžný účet převedla 50 000 Kč. Žalovaný pak na tento úvěr společnosti zaplatil pouze 1 404,52 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení, prohlásila společnost celý zůstatek úvěru ke dni 10. 1. 2020 splatným. Společnost při poskytování posuzovaného úvěru počítala s příjmy žalovaného ve výši [částka] měsíčně a celkovými příjmy domácnosti žalovaného ve výši [částka] při jednom zdroji příjmu s tím, že žalovaný je rozvedený a nemá žádných vyživovacích povinností. Ohledně výdajů počítala jen se statistickými daty a se splátkami dalších úvěrů jiným společnostem ve výši [částka] měsíčně. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 1. 2021 společnost postoupila žalobkyni mimo jiné i pohledávku za žalovaným uplatněnou v tomto řízení. 12. Na projednávaný případ je nutno aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále již jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli (§ 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). 13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 14. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 15. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále již jen„ o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 16. Ze shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní podle § 580 odst. 1 o. z., ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvah