24 C 312/2021-48 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 2. 8. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí žalovanou částku spolu s úroky a úroky z prodlení tam blíže specifikovanými. Uvedla, že se žalovanou uzavřela dne 26. 8. 2019 pomocí prostředků komunikace na dálku (registrací na internetových stránkách žalobkyně – tzv. [anonymizována dvě slova]) smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] na základě které se zavázala jí poskytnout úvěr až do výše limitu 10 000 Kč, a to i opakovaně. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni úrok, to vše v měsíčních splátkách ve výši 3,28 % z poskytnutého úvěrového rámce. Za dobu trvání úvěrového vztahu žalovaná vyčerpala celkem 10 200 Kč, avšak zaplatila jen 6 174 Kč. Jelikož se dostala do prodlení, prohlásila žalobkyně ke dni 29. 4. 2021 celý zůstatek úvěru splatným. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 9 534 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 430 Kč a smluvních pokut ve výši 1 068 Kč. 2. Žalovaná k věci uvedla, že se žalobkyní skutečně předmětnou smlouvu uzavřela a částky uvedené v žalobě ohledně čerpání a splácení odpovídají skutečnosti. Úvěr si brala, neboť se dostala do finančních potíží, narodilo se jí dítě a v té době pobírala pouze rodičovský příspěvek ve výši cca 8 000 Kč. Při sjednání úvěru vyplňovala formulář, kde všechny tyto údaje uvedla a žalobkyně jí následně kontaktovala telefonicky a opětovně se jí doptala na uvedené skutečnosti. Následně žalobkyni posílala ještě OP, rodný list a potvrzení o rodičovském příspěvku. Poskytnutý úvěr přestala splácet, neboť se její finanční situace ještě zhoršila. V době poskytnutí úvěru měla zřízen bankovní účet, nicméně žalobkyně výpis z tohoto účtu nevyžadovala, stejně jako nezjišťovala její běžné výdaje. 3. Z listiny nazvané [anonymizována dvě slova] – revolvingový úvěr soud zjistil, že tato je datována 26. 8. 2019, přičemž místo podpisu žalované je zde číselný kód. Jelikož žalovaná potvrdila, že tuto smlouvu se žalobkyní uzavřela, dále soud z této listiny vycházel. Žalobkyně se zde zavázala poskytnout žalované bezúčelový revolvingový úvěr až do výše limitu 10 000 Kč, přičemž žalovaná se naproti tomu zavázala poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit úrok ve výši 29,88 % ročně, to vše v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3,28 % ze sjednaného úvěrového rámce, tj. 328 Kč splatných ke každému 20. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy. Smlouva dále obsahuje údaje o žalované, zejména že je na mateřské dovolené s příjmem 8 000 Kč měsíčně, má dvě nezaopatřené děti a je vdaná s tím, že manžel má příjem 25 000 Kč měsíčně. Z přiložených úvěrových podmínek soud zjistil, že mimo jiné zakotvují oprávnění žalobkyně v případě, že se žalovaná dostane do prodlení se splácením dvou a více splátek, případně do prodlení delšího tří měsíců. 4. Z listiny nazvané výpis čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaná vyčerpala celkem 10 200 Kč a zaplatila žalobkyni 6 174 Kč. Jelikož žalovaná potvrdila, že tyto údaje odpovídají skutečnosti, soud z této listiny dále vycházel. Z této listiny rovněž vyplývá, jakým způsobem žalobkyně zaúčtovávala jednotlivé úhrady a dále to, že již se šestou splátkou se žalovaná dostala do prodlení. 5. Z dopisu ze dne 29. 4. 2021 soud zjistil, že jím žalobkyně oznámila žalované, že jelikož se dostala do prodlení, vyzývá ji ke splacení celého úvěru ve výši 12 855,92 Kč. Z přiloženého podacího archu se podává, že tento dopis byl žalované odeslán 30. 4. 2021. 6. Z dopisu ze dne 20. 5. 2021 soud zjistil, že jím zástupkyně žalobkyně vyzýval žalovanou k zaplacení celkem 13 037,29 Kč do sedmi dnů, jinak se vystavuje riziku podání žaloby. Z přiloženého podacího archu se podává, že tento dopis byl žalované odeslán 21. 5. 2021. Žalovaná pak potvrdila, že tento dopis obdržela. 7. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Dne 26. 8. 2019 účastnice prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřely smlouvu, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované bezúčelový revolvingový úvěr až do výše limitu 10 000 Kč, přičemž žalovaná se naproti tomu zavázala poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit úrok ve výši 29,88 % ročně, to vše v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3,28 % ze sjednaného úvěrového rámce, tj. 328 Kč splatných ke každému 20. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy. Žalovaná takto vyčerpala 10 200 Kč, avšak zaplatila jen 6 174 Kč. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení, prohlásila žalobkyně celý zůstatek úvěru splatným ke dni 29. 4. 2021 a dále žalovanou k zaplacení vyzval zástupce žalobkyně dopisem odeslaným 21. 5. 2021. Před uzavřením smlouvy žalovaná žalobkyni poskytla potvrzení o výši rodičovského příspěvku, sdělila jí, že má dvě nezaopatřené děti a informovala ji o příjmech manžela. Výdaje žalované však žalobkyně nezjišťovala, stejně jako si nevyžádala výpis z jejího účtu. 8. Na projednávaný případ je nutno aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále již jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli (§ 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). 9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 11. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále již jen„ o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Ze shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní podle § 580 odst. 1 o. z., ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Zprostředkovaně pak tato povinnost chrání také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a