24 C 379/2021-55 — Okresní soud v Chomutově

1. Předmětem řízení v této věci byl dluh vzniklý nesplacením úvěru podle smlouvy [číslo] uzavřené dne 20. 11. 2018 pomocí prostředků komunikace na dálku mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] 2. Po provedeném dokazování však mohl soud pouze uzavřít, že společnost [právnická osoba] disponovala osobními údaji žalovaného, tedy jménem, rodným číslem a bydlištěm, žalovanému poukázala dne 20. 11. 2018 na účet částku 3 000 Kč, přičemž uplatněnou pohledávku za žalovaným postoupila žalobkyni. 3. Pokud jde o tvrzené uzavření smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, soud dospěl k závěru, že žalobkyně o tomto tvrzení neunesla břemeno důkazní (§ 101 odst. 1 písm. b) o.s.ř.), aniž o této skutečnosti mohla být soudem řádně ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř. poučena, neboť se z nařízeného jednání omluvila. K tomu je nutno podotknout, že z provedených důkazů mohl soud (jak je uvedeno shora) pouze uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně disponovala osobními údaji žalovaného, nikoli však, že s ním jednala, tedy že to byl právě žalovaný, kdo na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně tyto údaje vyplnil. 4. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále již jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 5. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč. Toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu (neboť současně žalobkyně neprokázala, že došlo k uzavření tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru), kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil a je povinen obohacení vydat (§ 2991 o. z.). Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). V tomto případě, s ohledem na výši bezdůvodného obohacení a dobu uplynulou od jeho vzniku, je přiměřené považovat za tuto lhůtu již následující den po obdržení výzvy k plnění. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 32 Odo 442/2003). Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k plnění, jelikož z předloženého podacího archu nelze dovodit, že se výzva k plnění dostala do sféry dispozice žalovaného jako adresáta. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, s jejímž obsahem měl žalovaný objektivní možnost se seznámit až dne 3. 2. 2022 (kdy byla žalovanému zásilka obsahující žalobu spolu s výzvou, aby se k ní vyjádřil, uložena u provozovatele poštovních služeb), následující den, tj. 4. 2. 2022, tak byl žalovaný povinen bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinil, dostal se dne 5. 2. 2022 do prodlení. Žalobou uplatněný nárok pak byl v souladu s § 1879 o. z. postoupen žalobkyni. 6. Soud z vyložených důvodů shledal žalobu co do zaplacení 3 000 Kč a úroků z prodlení z této částky jdoucích od 5. 2. 2022 do zaplacení důvodnou a žalobě v této části výrokem I. tohoto rozsudku vyhověl. Povinnost k zaplacení úroků z prodlení vyplývá z § 1970 o. z., a jejich výše pak z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než tam uvedené třídenní. 7. Jinak tomu však bylo, pokud se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 1 500 Kč, úroku ve výši 100 Kč, úroku z prodlení ve výši 442,36 Kč a úroku z prodlení z částky 3 000 Kč od 29. 8. 2020 do 4. 2. 2022, neboť tato plnění měla vyplývat z uzavřené smlouvy. Soud proto žalobu v tomto rozsahu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl. 8. Nad rámec důvodů vedoucích k zamítavému rozhodnutí je třeba dodat, že soud se již pro nadbytečnost nezabýval naprostou absencí jakéhokoliv tvrzení o tom, jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumala tzv. úvěruschopnost žalovaného. 9. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). V daném poměr úspěchu a neúspěchu ve věci odůvodňuje nepřiznání práva na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (§ 142 odst. 2 o.s.ř.).