24 C 77/2021-35 — Okresní soud v Chomutově

Žalobce se žalobou podanou dne 19. 2. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud žalované uložil povinnost zaplatit mu žalovanou částku spolu s tam blíže specifikovaným úrokem z prodlení. Uvedl, že se žalovanou uzavřel dne 17. 3. 2014 nájemní smlouvu k bytu [číslo] v domě [adresa] v ulici [ulice] v [obec] s tím, že nájem byl uzavřen na dobu určitou a dodatky prodlužován až do 30. 9. 2019 kdy skončil. Žalovaná částka pak představuje nedoplatek z vyúčtování služeb spojených s užíváním předmětného bytu za období ledna až září 2019, kdy zálohy ve výši 29 628 Kč byly uhrazeny, avšak náklady na tyto služby činily 53 014 Kč. Žalovaná pouze uvedla, že je v invalidním důchodu a pobírá [částka], přičemž rodiče v insolvenci jí již pomoci nemohou. Chtěla se domluvit na splátkách, avšak mohla by splácet jen 500 Kč měsíčně. Při uzavření nájemní smlouvy uhradila přes 20 000 Kč, které nevymáhala. K tomu žalobce doplnil, že částka uváděná žalovanou představovala dluh po předchozím nájemci, ke ktrému žalovaná přistoupila, stejně jako nová nájemkyně přistoupila k dluhu po žalované a uhradila jej. Žalobou uplatněný nárok na zaplacení nedoplatku služeb však vznikl až po tomto přistoupení, tudíž je povinna jej zaplatit žalovaná. Z listiny nazvané smlouva o nájmu bytu [číslo] soud zjistil, že tuto účastníci uzavřeli dne 17. 3. 2014, přičemž žalobce se zde zavázal přenechat žalované na dobu určitou od 1. 4. 2014 do 31. 3. 2015 do užívání byt [číslo] v domě [adresa] v ulici [ulice] v [obec]. Žalovaná se naproti tomu zavázala za užívání tohoto bytu platit nájemné ve výši 1 421 Kč měsíčně a zálohy na služby ve výši vypočtené v evidenčním listu. Dodatky č. 1 – 4 k nájemní smlouvě došlo ke změně doby trvání nájemního vztahu až do 30. 9. 2019. Z evidenčního listu ze dne 29. 8. 2018, který si žalovaná téhož dne převzala, soud zjistil, že s účinností od 1. 9. 2018 byla žalovaná povinna platit vedle nájemného v nezměněné výši rovněž 118 Kč za pronájem inventáře a zálohy na služby v celkové výši 3 292 Kč. Z listiny nazvané protokol o předání a převzetí bytové jednotky soud zjistil, že dne 27. 9. 2019 žalovaná předala předmětný byt zpět žalobci, přičemž jsou zde zaznamenány stavy jednotlivých měřidel. Z protokolu o vyúčtování služeb soud zjistil, že za období od 1. 1. 2019 do 30. 9. 2019 vznikl na službách spojených s užíváním předmětného bytu nedoplatek ve výši 23 386 Kč (zálohy ve výši 29 628 Kč oproti nákladům ve výši 53 014 Kč). Součástí protokolu bylo rozúčtování nákladů za dodávku tepla a vody. Z přiložené doručenky se pak podává, že žalované byl tento protokol doručen 4. 5. 2020. Z listiny nazvané vývoj plateb nečleněný soud zjistil, že žalované od května 2019 postupně narůstal dluh na nájemném a zálohách na služby, přičemž ke dni 17. 4. 2020 byly veškeré dluhy uhrazeny po přistoupení paní [příjmení]. Až poté ke dni 31. 7. 2020 se stal splatným dluh na vyúčtování služeb za leden až září 2019. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Dne 17. 3. 2014 účastníci uzavřeli smlouvu, kterou žalobce přenechal žalované na dobu určitou od 1. 4. 2014 do 31. 3. 2015 do užívání byt [číslo] v domě [adresa] v ulici [ulice] v [obec]. Žalovaná se naproti tomu zavázala za užívání tohoto bytu platit nájemné ve výši 1 421 Kč měsíčně a zálohy na služby ve výši vypočtené v evidenčním listu. Dodatky č. 1 – 4 k nájemní smlouvě došlo ke změně doby trvání nájemního vztahu až do 30. 9. 2019, přičemž žalovaná byt předala zpět žalobci již 27. 9. 2019. Dluhy, které žalované vznikly do 7. 4. 2020, uhradila paní [příjmení]. Žalobce pak žalované vyúčtoval zálohy na služby spojené s užíváním předmětného bytu za období od 1. 1. 2019 do 30. 9. 2019, přičemž žalované za toto období vznikl nedoplatek ve výši 23 386 Kč, splatný 31. 7. 2020. Žalovaná si vyúčtování převzala 4. 5. 2020, avšak doposud na něj ničeho nezaplatila. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Účastníci uzavřeli platnou nájemní smlouvu k předmětnému bytu, když obsahuje veškeré § 2201 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále již jen„ o. z.“) vyžadované náležitosti, tedy zejména závazek pronajímatele (žalobce) přenechat byt do užívání a závazek nájemce (žalované) hradit za to nájemné a úhrady za plnění spojená s užíváním bytu (§ 2247 o. z.). Jako nájemkyně tak měla žalovaná povinnost platit nájemné a úhrady za služby. Tato povinnost vzniká se vznikem nájmu a zaniká zánikem nájemního práva způsobem uvedeným v zákoně. Žalovaná povinnost platit úhrady za služby neplnila řádně, když jí vznikl na vyúčtování služeb za období ledna až září 2019 nedoplatek ve výši 23 386 Kč, s jehož hrazením se dostala do prodlení (§ 1968 o. z.). Z vyložených důvodů soud žalobě zcela vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci žalovanou částku, a to včetně úroku z prodlení, jak jej žalobce požadoval podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě byl plně úspěšným účastníkem žalobce a náleží mu tudíž právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o.s.ř.) Náklady řízení ve výši 1 170 Kč představují za řízení zaplacený soudní poplatek (§ 137 odst. 1 o.s.ř.), dalších případných nákladů se žalobce výslovně vzdal. Při rozhodování o lhůtě k plnění, a to jak pro povinnost k úhradě žalované pohledávky, tak pro povinnost k náhradě nákladů řízení, soud vycházel ze skutečnosti, že finanční situace žalované je – dle jejího tvrzení – natolik tíživá, že by přiměřené splátky neunesla. Žalovaná uvedla, že je v současné době schopna splácet po 500 Kč měsíčně. K tomu je však nutno uvést, že pokud by soud stanovil plnění ve splátkách, je třeba přihlédnout nejen k finanční situaci dlužníka, ale také, zda by stanovení splátek neznamenalo neúměrné zvýhodnění dlužníka na úkor věřitele, tzn. stanovenými splátkami musí být dluh uhrazen v přiměřené době (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. 4. 1966, sp. zn. 5 Cz 126/1965, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS pod pořadovým číslem 67/1966). V daném případě by přiměřenou dobou mohly být až tři roky, ovšem v takovém případě by splátky činily cca 700 Kč měsíčně. Takto vysoké splátky by však žalovaná – dle jejích tvrzení – neunesla, soudu tudíž nezbylo, než lhůtu k plnění stanovit v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. jako třídenní.