24 C 97/2022-199 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 27. 1. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí žalovanou částku spolu s úroky z prodlení tam blíže specifikovanými. Uvedla, že se žalovaným uzavřela prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne 1. 7. 2021 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 26 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni úrok ve výši 22 168 Kč a dále za službu podpora 32 832 Kč (podpora – odklad 6 480 Kč, podpora – nemoc 13 176 Kč a podpora – práce 13 176 Kč), to vše v pravidelných 72 měsíčních splátkách po 1 125 Kč. Žalovaný však uhradil jen 3 375 Kč. Žalovaná částka pak představuje co do 25 478,73 Kč nesplacenou jistinu, co do 20 682,86 Kč nesplacený úrok, co do 6210 Kč nesplacenou službu podpora – odklad, co do 12 627 Kč nesplacenou službu podpora – nemoc, co do 12 627 Kč nesplacenou službu podpora – práce, co do 800 Kč náklady na upomínkování, co do 95,05 Kč smluvní úrok za prodlení s úvěrem a co do 12 739,37 Kč smluvní pokutu dle ust. V. 5.5. smlouvy, to vše ponížené o 601 Kč přeplatku. Žalobkyně dále obšírně rozvedla jednotlivé položky a v doplnění žaloby došlém soudu dne 23. 6. 2022 doplnila, jakým způsobem posuzovala úvěruschopnost žalovaného, tedy že porovnala příjmy a výdaje a dále plnění dosavadních dluhů, přičemž za tím účelem si mimo jiné vyžádala od žalovaného jeho výpis z účtu a doklad o příjmech. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 3. Z e-mailu ze dne 1. 7. 2021 soud zjistil, že jím žalobkyně poslala na adresu [email] smluvní dokumentaci žalovanému s pokyny, pokud se smlouvou souhlasí, zaplatit 1 Kč na účet žalobkyně s variabilním symbolem [číslo] a poznámkou„ Tímto souhlasím s návrhem smlouvy [číslo]“. Z přiložené smluvní dokumentace soud zjistil, že se zde žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 26 000 Kč tak, že na jeho účet zašle 7 248 Kč, 13 552 Kč použije na úhradu předchozího úvěru podle smlouvy [číslo] 5 200 Kč použije na své náklady spojené s poskytnutím úvěru. Žalovaný se naproti tomu zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni úrok ve výši 22 168 Kč a doplňkovou službu podpora, to vše v pravidelných 72 měsíčních splátkách po 1 125 Kč. Z dalšího e-mailu ze dne 1. 7. 2021 se pak podává, jaká část splátky připadala na jistinu a úrok a jaká na doplňkové služby. Pro níže vyložený právní názor soud z těchto listin žádná další skutková zjištění nečinil. Ze scanu občanského průkazu soud zjistil, že se jedná o občanský průkaz žalovaného a z přiložené kontroly se pak podává, že tento občanský průkaz není evidován jako neplatný. 4. Z detailu pohybu – okamžitá příchozí platba soud zjistil, že žalovaný z účtu č. [bankovní účet] žalobkyni poukázal 1 Kč s variabilním symbolem [číslo] poznámkou [celé jméno žalovaného]. 5. Z detailu pohybu – platba převodem uvnitř banky soud zjistil, že si žalobkyně z účtu na účet poukázala 13 552 Kč s variabilním symbolem [číslo] a poznámkou [celé jméno žalovaného]. 6. Z detailu pohybu – bezhotovostní platba soud zjistil, že žalobkyně žalovanému na účet číslo [bankovní účet] dne 1. 7. 2021 vyplatila částku 7 248 Kč s variabilním symbolem [číslo] a poznámkou [celé jméno žalovaného] doplatek úvěru. 7. Z výplatní pásky žalovaného soud zjistil, že v dubnu 2021 měl žalovaný čistý příjem (převodem na účet) 25 978 Kč. 8. Z výpisů z účtu č. [bankovní účet] za měsíce březen až květen 2021 soud zjistil, že se jedná o účet žalovaného. Žalovaný měl za toto období příjmy vždy cca [anonymizována tři slova] tis. Kč měsíčně, avšak výdaje rovněž cca [anonymizována tři slova] tis. Kč měsíčně, přičemž měsíc vždy končil záporným zůstatkem až cca [anonymizováno] tis. Kč. Je zde mnoho pohybů, přičemž veškeré výdaje jsou v malých částkách (supermarkety, čerpací stanice, nápojové automaty atp.). Z celkových příjmů však tvoří mzda vždy jen [anonymizována tři slova] tis. Kč a zbytek se skládá z poskytnutých úvěrů od jiných poskytovatelů (namátkou nejčastěji [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizována tři slova] atp.). 9. Jelikož soud po zhodnocení shora citovaných důkazů přijal závěr o tom, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nepostupovala řádně (viz níže), z dalších provedených důkazů již pro nadbytečnost žádná skutková zjištění nečinil. 10. Na projednávaný případ je nutno aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále již jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli (§ 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). 11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 13. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále již jen„ o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 14. Ze shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní podle § 580 odst. 1 o. z., ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Zprostředkovaně pak tato povinnost chrání také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Odbornou péčí je pak třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, jehož závěry, byť se týká předchozí právní úpravy, lze mutatis mutandis aplikovat i pro výklad shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru).