28 C 261/2022-80 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 19. 5. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovanou zavázal k zaplacení částky 25 000 Kč s příslušenstvím v podobě obchodního úroku a zákonného úroku z prodlení s tvrzením, že mezi předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] a žalovanou došlo dne 29. 9. 2019 po předchozím řádném zkoumání úvěruschopnosti žalované k uzavření smlouvy označené jako Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě původní věřitel žalované v hotovosti poskytl peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se smlouvou zavázala, že tuto částku původnímu věřiteli vrátí spolu s úrokem ve výši 3 000 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Dále si žalovaná při uzavření smlouvy zvolila doplňkové služby, za něž se zavázala hradit poplatek ve výši 360 Kč (poplatek za životní pojištění) a ve výši 540 Kč (poplatek za asistenční služby). Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaná zavázala uhradit v 60 týdenních splátkách po 465 Kč počínaje dnem 6. 10. 2019 do 22. 11. 2020. Žalovaná své povinnosti řádně neplnila a do data splatnosti dlužnou částku neuhradila. Za dobu trvání smluvního vztahu uhradila pouze 2 900 Kč, z čehož bylo 2 100 Kč poukázáno na úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy, 695,65 Kč na poplatek za hotovostní inkaso splátek, 41,74 Kč na poplatek za pojištění a 62,61 Kč na poplatek za asistenční služby. Poslední platbu žalovaná uhradila dne 19. 5. 2020. Dne 7. 1. 2022 původní věřitel postoupil pohledávku za žalovanou žalobkyni. Ta žalovanou o zaplacení před podáním žaloby písemně upomenula, žalovaná však na výzvu k úhradě v dodatečné lhůtě nereagovala. 2. Žalovaná se po celé řízení k žalobě nevyjádřila. 3. Soud ve věci nařídil jednání, k němuž se žádná z účastnic, žalobkyně po předchozí písemné omluvě svého zástupce, nedostavila, ani z důležitého důvodu nepožádala o odročení jednání. Soud proto žalobu projednal a ve věci rozhodl v nepřítomnosti účastnic dle § 101 odst. 3 o.s.ř. 4. Z provedených důkazů zjistil následující skutečnosti. Neboť si jednotlivé důkazy vzájemně neodporují, soud na zjištěné skutečnosti odkazuje jako na skutkový závěr ve věci. 5. Dle karty zákazníka, jež je současně žádostí o spotřebitelský úvěr, žalovaná dne 29. 9. 2019 požádala společnost [právnická osoba] o poskytnutí tzv. [anonymizováno] půjčky, a to hotovostního úvěru ve výši 15 000 Kč s dobou splatnosti 60 týdnů. Při podání žádosti ověřila občanským průkazem svou totožnost, uvedla adresu trvalého i aktuálního místa pobytu, definovala druh bydlení tím, že uvedla, že žije v nájemním bytě jako spolubydlící, a výši nájemného ověřila nájemní smlouvou. Doplnila, že je bezdětná a k nikomu nemá vyživovací povinnost. Zdrojem příjmů je hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou u společnosti [právnická osoba], kde pobírá měsíční částku 18 438 Kč čistého. Na bydlení jako spolubydlící přispívá částkou 2 935 Kč. Na úhradu osobních výdajů měsíčně vynakládá 5 000 Kč a z příjmů jí tak zůstává volná disponibilní částka ve výši 7 935 Kč. Dále doložila SIPO, z něhož jsou zřejmé výdaje nájemce na elektřinu, vodu, plyn a TV. Žádost stvrdila pověřená zaměstnankyně původního věřitele, paní [jméno] [příjmení]. 6. Z potvrzení zaměstnavatele o průměrné výši měsíčního příjmu ze dne 23. 9. 2019 bylo zjištěno, že průměrný měsíční výdělek žalované za měsíce červen, červen a srpen 2019 činil 18 438 Kč čistého. Vyjma zákonných srážek žalované nejsou z příjmu prováděny žádné další srážky. 7. Z nájemní smlouvy uzavřené dne 15. 4. 2019 mezi panem [příjmení] [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] jako pronajimateli a [jméno] [příjmení] jako nájemkyní vyplynulo, že předmětem nájmu je bytová jednotka o velikosti 1 + 1 v domě [adresa] v [obec], ulice [ulice]. Výše nájemného nebyla sjednána. 8. Dle vkladu hotovosti na účet ze dne 28. 8. 2019 i dle podací poukázky typu A je zřejmé, že [jméno] [příjmení] hradila nájemné ve výši 5 040 Kč měsíčně. 9. Z platebních dokladů SIPO za měsíce srpen 2019 a září 2019 vyplývá, že náklady na elektřinu činily 500 Kč měsíčně, náklady na plyn 150 Kč měsíčně, náklady na koncesionářské poplatky za příjem Českého rozhlasu 45 Kč a České televize 135 Kč. 10. Podle čestného prohlášení blíže nezjištěné osoby, v jejímž vlastnoručním podpisu lze však detekovat příjmení [příjmení], ze dne 29. 9. 2019, žalovaná přispívá na chod domácnosti částkou 2 935 Kč. 11. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] podepsané zástupkyní společnosti [právnická osoba] [jméno] [příjmení] na straně úvěrující a žalovanou na straně úvěrované dne 29. 9. 2019 se podává, že společnost [právnická osoba] poskytla žalované bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč v hotovosti na dobu 60 týdnů, se zápůjční úrokovou sazbou 32,15 %, administrativním poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 20 % z jistiny za celou dobu trvání smlouvy (tj. 3 000 Kč), odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 40 % z jistiny za celou dobu trvání smlouvy (tj. 6 000 Kč), poplatkem za životní pojištění [anonymizována dvě slova] ve výši 3,4 % z jistiny (tj. 360 Kč) a poplatkem za asistenční služby ve výši 9 Kč za každý týden trvání smlouvy (tj. 540 Kč), tj. celkem se žalovaná zavázala společnosti [právnická osoba] vrátit 27 900 Kč a to v 60 týdenních hotovostních splátkách po 465 Kč, počínaje 7. kalendářním dnem ode dne uzavření smlouvy s tím, že každá následující splátka musí být uhrazena nejpozději do konce následujícího týdenního období. Pro případ prodlení žalované bylo dohodnuto, že [příjmení] [jméno] je oprávněna zákazníka upozornit na prodlení písemnou upomínkou, jejíž odeslání je zpoplatněno částkou 400 Kč splatnou dnem odeslání upomínky. 12. Podle Zařazení zákazníka do pojistného programu žalovaná přistoupila ke skupinovému pojištění sjednaného pojistnou smlouvou uzavřenou pojistníkem, společností [právnická osoba] a pojistitelem [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], pro případ neschopnosti splácet úvěr z důvodu smrti žalované, úplné trvalé invalidity či pracovní neschopnosti. Žalovaná a [právnická osoba] dohodu uzavřely dne 29. 9. 2019. 13. Ze Zařazení zákazníka do programu poskytování asistenčních služeb [anonymizována dvě slova] je zřejmé, že žalovaná a [právnická osoba] se dne 29. 9. 2019 dohodly, že žalovaná bude čerpat asistenční služby spojené s kartou [jméno] spočívající v právní, domácí a silniční asistenci za částku 9 Kč týdne. 14. Žalovaná dle tvrzení žalobkyně své povinnosti řádně neplnila a do 60 týdnů svůj závazek nesplnila, když uhradila pouze 2 900 Kč, z čehož bylo 2 100 Kč poukázáno na úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy, 695,65 Kč na poplatek za hotovostní inkaso splátek, 41,74 Kč na poplatek za pojištění a 62,61 Kč na poplatek za asistenční služby. Jak vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní dne 7. 1. 2022, postoupil původní věřitel pohledávku za žalovanou ze smlouvy [číslo] v celkové výši 33 800 Kč žalobkyni. 15. Podle Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 3. 2. 2022 původní věřitel žalované oznámil uzavření smlouvy o postoupení pohledávky a vyzval ji k zaplacení dlužné částky v dodatečné lhůtě 10 dnů. 16. Zástupce žalobkyně, jak vyplývá z předžalobní výzvy ze dne 14. 4. 2022, žalovanou o zaplacení před podáním žaloby soudu písemně upomenul a vyzval ji k zaplacení dlužné částky ve výši 32 112 Kč do 29. 4. 2022. 17. Po právním posouzení skutkového stavu dospěl soud k následujícím závěrům: 18. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ ObčZ“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 19. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní, ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo